František Suchý za druhé světové války tajně ukrýval před nacisty popel popravených českých odbojářů a zapisoval jejich jména.

František Suchý za druhé světové války tajně ukrýval před nacisty popel popravených českých odbojářů a zapisoval jejich jména. | zdroj: archiv


Ukrýval popel obětí nacismu a komunismu. Konečně má v Praze ceduli

TÉMATA: druhá světová válka | protektorát | praha | strašnické krematorium | protinacistický odboj | protikomunistický odboj | nacisté | StB

user-avatar

Jan Kyzlink

10. 06. 2015 | 14:00

Před devíti měsíci se Radnice Prahy 10 společně s organizací Post Bellum rozhodla pojmenovat park pod Strašnickým krematoriem po jeho bývalém řediteli Františku Suchém. Ten za druhé světové války a v 50. letech zachránil seznamy popravených odpůrců režimu i jejich popel, který měl skončit na kompostu. Za celou tu dobu však Magistrát hlavního města Prahy nebyl schopen ceduli se jménem zapomenutého hrdiny pořídit. Nakonec ji obstarali lidé ze sdružení Post Bellum a před pár dny ji v parku Františka Suchého instalovali.

V roce 1932 byl jmenován ředitelem nově postaveného pražského krematoria ve Strašnicích František Suchý starší. Toto poněkud zvláštní místo získal jako zahradní architekt schopný spravovat vedle vlastního krematoria i přilehlý urnový háj. Byl mu zde přidělen i služební byt, který obýval s manželkou Olgou Havlovou-Suchou a jediným synem Františkem až do roku 1952, než celá rodina skončila v komunistickém žaláři.

Krematorium Strašnice bylo otevřeno roku 1932 na pražských Vinohradech a svou rozlohou je největší v Evropě.

Těžké chvíle v životě rodiny se však začaly psát už o 10 let dříve, v období protektorátu, kdy se ve strašnickém krematoriu začala tajně spalovat těla českých odbojářů, popravených v pankrácké sekyrárně a na kobyliské střelnici.

„Když jsem ráno přišel na žároviště, bylo tam někdy krve, že se v tom mohl člověk brodit. Vždyť to byli lidé, kterým usekli hlavu, a krev z nich ještě tekla,“ vzpomínal s pohnutím František Suchý junior (1927). Jeho otci nacisté nařídili, aby popel obětí zahrabával do kompostu v urnovém háji. Nikdo z pozůstalých se nesměl dozvědět, kde byli jejich blízcí zpopelněni. Okupanti si nepřáli, aby si Češi z místa, kde byl rozptýlen popel popravených odpůrců režimu, udělali pietní místo národního odporu. Proto ředitel krematoria nesměl ani zapisovat jména obětí a seznamy měl vést jen pod čísly.

František Suchý se však takovému nařízení vzepřel. Popel popravených ukládal na odlehlé místo hřbitova, aby se někdy v budoucnu mohl pietně pohřbít. Pro případ kontroly přidával do kompostu obyčejný popel. Spolu se svým 16letým synem pak po nocích opisoval jména popravených odbojářů a informoval o úmrtí osob příbuzné. Kdyby jim na tohle nacisté přišli, skončili by stejně jako ti, jejichž popel a identitu zachraňovali.

Seznamy popravených

„Dělali jsme jen to, co by udělal každý poctivý Čech,“ řeklo loni pro MF Dnes 88letý František Suchý junior, jenž se ke konci války zapojil do Pražského povstání. "Že jsme s tatínkem při přepisování jmen sťatých odbojářů riskovali? Pak bychom dnes nevěděli, kdo byl ve Strašnicích spálen a že je jeho popel uložen na tomto hřbitově. Dnes už tomu nemusí někdo věřit, ale pro nás to bylo důležitější než naše životy," vysvětlil.

Během války bylo v ilegální třetí směně zpopelněno kolem 2200 osob, mezi nimi i elity národa, jako třeba spisovatel Vladislav Vančura, generál Josef Mašín či biskup Gorazd. Po roce 1945 byl jejich popel přenesen na čestné pohřebiště. O tři roky později však nová, komunistická totalita postavila ředitele strašnického krematoria před stejný úkol – zase pálit popravené. Urny s jejich popelem se ukládaly anonymně ve společném pohřebišti, příbuzní o kremaci věděli, ale nesměli vidět ani tělo, ani být přítomni obřadu či převzít urnu. František Suchý opět schovával popel některých lidí a jeho syn držel v ruce i urnu Milady Horákové, jejíž ostatky se dosud nepodařilo nikde objevit.

František Suchý mladší studoval na ČVUT, po propuštění z vazby se však živil jako zámečník.

V tu dobu už se o ředitele krematoria a jeho syna začala zajímat StB. Manželé Suší byli na krátkou dobu zatčeni už v roce 1949 za pomoc jiné rodině při útěku za hranice. Klec však definitivně spadla, když policie zatkla agenta americké zpravodajské služby Koudelku. Ten nevydržel kruté výslechy a prozradil, že jej František Suchý junior ukrýval v garáži. Když pak během domovní prohlídky objevila StB u Suchých protistátní letáky a v márnici uschované zbraně po německých vojácích, byla postupně zatčena celá rodina a zbavena veškerého majetku.

Vyšetřování trvalo čtvrt roku, vysokoškolský student František Suchý mladší s přihlédnutím ke svému věku dostal místo provazu 25 let, oba jeho rodiče byli odsouzeni ke 4 a 4 a půl roku vězení. Jejich synu StB nabízela spolupráci výměnou za propuštění, on však ze zásady na to nepřistoupil. "Buď, ty hajzle, podepíšeš spolupráci, anebo tě pověsíme," vyhrožoval mu vyšetřovatel. „Tak mě pověste,“ odpověděl Suchý. Řekli mu, že studenty nebudou věšet ve stejnou dobu jako generálního tajemníka KSČ Rudolfa Slánského, jehož mrtvé tělo bylo také spáleno ve strašnickém krematoriu a popelem pak StB posypala zledovatělou silnici za Prahou.

František Suchý byl od roku 1932 až do svého zatčení v roce 1952 ředitelem strašnického krematoria.

Po propuštění z vězení se bývalý ředitel strašnického krematoria ocitl na okraji společnosti a stal se z něj zcela sociálně vyloučený člověk. Lidé z jeho okolí se mu vyhýbali, aby se nedostali do problémů. František Suchý mladší se dostal na svobodu po 12 letech, v roce 1964, a dalších padesát let se držel stranou veřejnosti. O zvěrstvech nacismu a komunismu promluvil až před pár roky, kdy se o příběh jeho rodiny začala zajímat obecně prospěšná společnost Post Bellum, snažící se uchovat paměť českého národa.

 

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Jan Kyzlink

10. 06. 2015 | 14:00