Utamaro (KITAGAWA) (1753-1806): Polibek

Utamaro (KITAGAWA) (1753-1806): Polibek | zdroj: www.ukiyoe-gallery.com/


Upjatí Japonci stáli u zrodu pornografie

TÉMATA: japonsko | malířství | pornografie | shunga

user-avatar

Jan Kyzlink

11. 09. 2015 | 14:00

Zatímco v Evropě tou dobou vládlo patetické a nábožensky zanícené baroko, Japonci si užívali erotického umění zvaného šunga. Dřevořezby a kresby japonských umělců školy Ukiyo-e, znázorňující milostné dvojice oddávající se milostnému aktu ve všech možných pozicích, sloužily v Japonsku v 16. až 18. století podobně jako dnes pornografické časopisy a videa, ovšem s tím rozdílem, že tu vždy šlo o umění.

Kořeny umění, jehož název značí v doslovném překladu jarní obraz, sahají až do středověké Číny, kde bylo zřejmě ovlivněno ilustracemi z příruček o čínské medicíně. Svého vrcholu dosáhlo ve šťastném období Edo, jak nazývají Japonci epochu rozkvětu v letech 1603 – 1867, kdy Japonsko neválčilo a řada obyvatel rychle zbohatla. O to více si pak mohli užívat zábavy a radovánek včetně sexu. Zábavní čtvrti, které tehdy vznikaly ve velkých městech, jako byly Tokio, Kjóto či Ósaka, by mohly směle konkurovat pařížskému Montmartru z konce 19. století, a kurtizány, které v nich nabízely své služby, nebyly opovrhovanými prostitutkami, ale obdivovanými a uznávanými celebritami, které svým stylem oblékání, líčením a účesy udávaly v Japonsku módní trendy.

Gejša

Ač kreslené obrázky či dřevoryty zobrazují milostný styk na tu dobu nevídaně otevřeně a detailně, liší se od dnešní vulgární pornografie nejen krásou a kvalitou uměleckého zobrazení, ale i nadhledem, jemností a humorem, s nímž japonští malíři na sex nahlíželi. Toho si svobodně dopřávají jak teenageři, tak i stárnoucí provdané páry, heterosexuálové i gayové a lesby, přičemž se nijak neomezují ve svých sexuálních preferencích a se zvědavostí zkoušejí všechno možné. Na rozdíl od západní pornografie jsou ale sexuální páry vždy oblečené, neboť nahota nebyla v japonské společnosti ničím vzrušujícím; bylo totiž běžné vidět nahé lidi ve společných lázních. Mělo to však i svůj umělecký důvod: oděv jednak charakterizoval člověka a také svým designem a barvou podtrhoval estetickou stránku erotické kresby. O to více pak na obrázcích vynikají poodhalené křivky těla a odkryté genitálie, které někteří umělci schválně zveličují až do absurdních rozměrů.

Utagawa: Gejša v oranžovém kimonu

Co však ze všech vykreslených erotických scén čiší, je to, jak si milostné dvojice sexuálních rozkoší vzájemně a rovnocenně užívají, s čímž koresponduje i fakt, že „jarní obrázky“ si pořizovali lidé ze všech společenských vrstev. Jejich kvalita a cena se totiž lišila, takže si je mohl dopřát každý, i rolník z nejzapadlejšího venkova, neboť kolovaly po celém Japonsku a byly dostupné i prostřednictvím zapůjček. Milenci i přátelé se jimi vzájemně obdarovávali, novomanželé je dostávali jako svatební dar, rodiče jimi vybavovali své dospívající potomky v rámci sexuální výchovy, samurajové a obchodníci na zámořských cestách se jejich prostřednictvím vzrušovali při masturbaci, která byla rovněž objektem uměleckého ztvárnění. „Něco takového by v Evropě tou dobou bylo nemyslitelné,“ poznamenal britský kurátor Tim Clark.

Kunisada: Hnědý futon

Japonská vláda se sice pokusila několikrát zakázat prodej knih s „jarními obrázky“, jež se pak tiskly ilegálně, ale to na popularitě šungy nic neubralo, jen se malíři přestali na svých obrazech podepisovat. Paradoxně toto umění podléhalo nejtvrdší cenzuře ve 20. století, tedy v době, kdy si pornografie na Západě vítězně razila svou cestu díky rozvoji fotografie a kinematografie. To ostatně šungu postihlo více než nemilost japonských vládců. Tvrdě realistickým pornografických fotkám a videím totiž nemohlo jemné umění erotické kresby konkurovat.  

user-avatar

Jan Kyzlink

11. 09. 2015 | 14:00

> ExtraStory   |   Inzerce