Hugo Haas po boku herečky Cleo Moore v americkém snímku Přiznání jedné dívky (1953).

Hugo Haas po boku herečky Cleo Moore v americkém snímku Přiznání jedné dívky (1953). | zdroj: 25fps.cz


Uprchlík Hugo Haas: v Hollywoodu měl úspěch, chtěl ale domů

TÉMATA: první republika | český film | čeští herci | hugo haas | hollywood

user-avatar

Blondie

23. 04. 2018 | 16:00

Hugo Haas patřil za první republiky k nejpopulárnějším českým hercům. Diváky, obzvláště pak ženy, okouzloval nejen svým šarmem a uhrančivýma tmavýma očima, ale hlavně vtipným nadhledem a schopností sebeironie. Po dvaceti letech však jeho hvězda v Čechách náhle vyhasla. Ze dne na den dostal v divadle výpověď a nesměl ani točit filmy. Nezbylo mu nic jiného, než emigrovat, jinak by skončil jako jeho otec s bratrem – v plynu.

Posledním českým filmem, který Hugo Haas natočil, byla komedie Miroslava Cikána Andula vyhrála. To už se psal rok 1938 – rok, kdy se rozpadá Československo a Evropu obchází strašidlo fašismu. Protižidovské nálady se z hitlerovského Německa přelévají i do Čech. Stále častěji se v novinách objevují články s antisemitskou tematikou a proti Židům vystupují i známé osobnosti. Hugo Haas to velmi těžce nese – on sám je totiž Žid.

Jednoho večera na počátku roku 1939 za ním v Národním divadle přijde divadelní poslíček a předá mu dopis. Když si ho herec čte, nemůže věřit vlastním očím. Stojí v něm: „Jelikož jste ve svých dokumentech přiznal svůj židovský původ, jste propuštěn s okamžitou platností.“

Bylo mi, jako by se pode mnou otevřelo nekonečné propadliště. To ticho kolem nasvědčovalo, že to kolegové věděli,“ vzpomínal Haas později. Nebyli to Němci, kdo ho z divadla vyhodili, ale přespříliš agilní Češi. Nikdo z jeho kolegů se jej nezastal, ale někteří se za to styděli.

Když jsem stál za scénou v přítmí a čekal na svůj výstup, přišel ke mně – tiše, jemně – režisér Karel Dostal, vzal mě kolem krku a šeptal rozechvělým hlasem: ´Haasi, odpusťte nám. Já se tolik stydím – prosím vás – odpusťte nám´,“ vypravoval herec. Nebylo mu to ale nic platné. Nemohl hrát, nedostával plat. Když si chtěl jít vyzvednout úspory, zjistil, že mu banky zablokovaly účet.

Hugo Haas s Karlem Čapkem při natáčení antifašisticky laděného filmu Bílá nemoc (1937). Spisovatelova smrt herce velmi zasáhla.

Když nacisté obsadili 15. března 1939 Čechy a Moravu, pobýval Hugo Hass s ženou Bibi a čerstvě narozeným synem Ivanem ještě v Praze. Jednou zašel, jak míval ve zvyku, do baru, kde ten večer zrovna seděl opilý německý důstojník. Jak uviděl Haase, vytáhl revolver a zařval: „Židi ven!“ A začal na herce střílet. Byl ale namol, takže se netrefil. Herce však tento zážitek silně zasáhl. Doma své ženě řekl: „Tak já už nikam nemůžu, oni po mně střílejí.“ Dva týdny na to emigrovali. Pětitýdenního Ivánka nechali u známé, protože měli obavu, že by náročnou cestu nepřežil. Doufali, že se pro syna brzy vrátí, netušili, že ta doba se protáhne na sedm let.

Přes Francii, Španělsko a Portugalsku emigrovali do USA. Haas si tím na rozdíl od zbytku své rodiny zachránil život. Jak jeho otec, tak i starší bratr Pavel, nadaný hudební skladatel, zahynuli v koncentráku. Haas se to dozvěděl až na konci války od svého přítele Jana Masaryka. Několik nocí v duchu prožíval strašlivý osud svého bratra udušeného v plynové komoře. Tehdy prý u něj propuklo astma, které jej trápilo až do smrti. 

Hugo Haas si na rozdíl od bratra Pavla a otce Zikmunda útěkem do Ameriky zachránil život.

Úspěchy v Hollywoodu

Začátky v emigraci samozřejmě nebyly vůbec lehké. Angličtinu se herec učil takříkajíc za pochodu, v Americe ho znali jen čeští krajané. „Když herec musí do vyhnanství, ztratí nejenom domov, ale také svou řeč. A herec bez řeči je jako klavírní virtuos bez rukou,“ vysvětloval Haas. I přes tento svůj handicap se dokázal ve Státech prosadit.

Dostal se na prkna Broadwaye, kde hrál například v Brechtově Galileovi či v Čapkově R.U.R. Obě hry, jež režíroval slavný režisér Elia Kazan, slavily úspěch, takže Haasovi dokonce nabídli, aby vyučoval na hollywoodské škole Actor´s Laboratory. Jeho žákem byla i pozdější hollywoodská hvězda Marlon Brando, který mu psal obdivné dopisy. V roce 1943 Haas debutoval v americkém filmu, ve Dnech slávy si zahrál po boku Gregoryho Pecka.

Režiséři a producenti si ho vybírali hlavně pro vedlejší role. A rozhodně to nebyly jen komedie, ta škála byla mnohem širší, od psychologických dramat až po detektivky. Zahrál si v jednadvaceti filmech a doufal, že jednou natočí svůj vlastní film. V roce 1951 měl premiéru jeho první nezávislý snímek Pickup. Haas k němu napsal scénář, volně inspirovaný románem Josefa Kopty, Hlídač č. 47. Hrál hlavní roli, film režíroval i produkoval. To tehdy rozhodně nebylo obvyklé. Navíc ho zvládl natočit za 85 tisíc dolarů, což byl velice nízký rozpočet,“ uvedl v rozhovoru pro idnes.cz Milan Hain, jenž o Haasově působení v Americe napsal monografii.

Hugo Hassovi se v Hollywoodu velmi úspěšně podařilo vytvořit adaptaci románu Josefa Kopty Hlídač č. 47 (1951).

Časopis Variety označil Haasův režijní debut za "nečekaný šlágr". Až do roku 1958 vytvořil 13 vlastních snímků. O roličku k němu přišla loudit i tehdy ještě neznámá, začínající herečka Marylin Monroe, která se mu přišla představit v kožichu, pod kterým – jak se vzápětí ukázalo – byla nahá. Na někdejšího vyhlášeného prvorepublikového milovníka to zřejmě moc nezapůsobilo, blonďaté krásce naznačil, že z ní hvězda nikdy nebude.

Jeho žena Bibi ovšem prozradila, že přes všechny své úspěchy Haas v Americe opravdu šťastný nikdy nebyl. „Stále myslel na rodné Brno, na Národní divadlo, kde hrál deset let a odkud ho vykopli. Toužil se vrátit domů, ale bál se komunistů,“ naznačila.

Návrat do Čech

V roce 1961 Haasovi opustili Ameriku a odjeli do Říma. Haase sužovaly čím dál více zdravotní problémy – měl srdeční potíže, špatně dýchal, slábl a ztrácel paměť. "Vyprávěl třeba nějaký vtip a najednou nevěděl, jak dál. On, takový vyhlášený vtipálek!" líčila jeho manželka.

Po roce se manželé přestěhovali z Říma do Vídně, protože Haas chtěl být blíže Brnu. "Hugo často chodíval na staré nádraží Franze Josefa dívat se na vlaky odjíždějící směr Brno a Praha,“ uvedla Bibi Haasová.

Na nádraží v roce 1963 Haase vítali kolegové. Například bývalá milenka Ljuba Hermanová nebo Zdeněk Štěpánek.

V roce 1963 ho Národní divadlo oficiálně pozvalo na oslavy svého založení. Láskyplné přijetí, jakého se mu dostalo od jeho kolegů a přátel, předčilo všechna jeho očekávání. Lidé ho přišli vítat už k vlaku, na ulici ho oslovovali náhodní chodci, poznávali jej všude, kam přišel. Haas o tom později napsal: "Když jsem vystupoval v Praze z vlaku, nechtěl jsem tomu věřit. To byla záplava obličejů, drahých, že to nemůžu popsat. Já jsem se s nima jenom vobjímal a samozřejmě musel dávat pozor, abych se nedal do breku, poněvadž jsem starej sentimentální trouba."

Další návštěvy Československa však Haas ze zdravotních důvodů již neuskutečnil. Zemřel 1. prosince roku 1968 na astmatický záchvat, když se nešťastnou náhodou nadýchal hustého kouře ze spálených vajíček, které zapomněl vypnout.

17. prosince 1968 bylo uspořádáno v Národním divadle smuteční rozloučení. Do rodinného hrobu na židovském hřbitově v rodném Brně byl uložen vedle své milované matky o pár dní později.

 Detail textu na náhrobku u hrobu Hugo Haase.

Převoz jeho tělesných ostatků zpět do republiky byl dlouhá léta zahalen tajemstvím. Roušku tajemství poodhalila před pár lety Jolana Matějková v hercově biografii nazvané Život je pes. Dozvídáme se z ní, že Haasova žena Bibi do puntíku splnila poslední přání svého manžela. Milovaného psa Doda nechala po Hugově smrti uspat, aby se v nebi potkali, a požádala o pomoc s převozem Haasových ostatků jeho někdejší milenku, herečku Jiřinu Štěpničkovou.

Jiřina Štěpničková se o své tajné misi později zmínila herci Oldřichu Velenovi, který o tom řekl: „Jiřina Štěpničková mi při jednom natáčení vyprávěla, jak Haase vezla z Vídně. S Bibi Haasovou vysypaly popel z urny do plechové krabice od sušenek a Jiřina ho převezla přes hranice v nákupní tašce.“

Překvapující na urně s popelem je, že ortodoxní židé se zpopelnit nenechávali. Šlo tehdy o novotu, která se objevovala například u smíšených manželství. Touha spočinout po smrti v rodné zemi však byla u Haase mnohem silnější než náboženské dogma. Jeho hrob na židovském hřbitově v Brně-Židenicích dnes patří k těm nejnavštěvovanějším.

 

user-avatar

Blondie

23. 04. 2018 | 16:00

> ExtraStory   |   Inzerce