Gymnastický kůň, přezdívaný Alfrédův trůn. Podle nacistického sportovce Alfreda Schwarzmanna, který na tomto náčiní získal tři zlaté a dvě bronzové medaile.

Gymnastický kůň, přezdívaný Alfrédův trůn. Podle nacistického sportovce Alfreda Schwarzmanna, který na tomto náčiní získal tři zlaté a dvě bronzové medaile. | zdroj: Roger Allen


Uvnitř nejstarší olympijské vesnice: domov černého atleta i sovětská mučírna

TÉMATA: Olympiáda | Berlín | Hitler | 1936 | olympijské hry | olympijská vesnice | Jesse Owens | KGB

user-avatar

Emil Francz, Ivanhoe

1. 07. 2015 | 14:30

Byla to kdysi nejmodernější a největší sportovní ubikace na světě. Dnes spíš připomíná vesničku duchů, kde straší zaprášené sportovní nářadí a duše věznů mučených sovětskou KGB. Pojďte s námi nahlédnout ze dveře Hitlerovy relikvie, která měla přežít 1000 let, ale zanikla za pouhých dvanáct roků.

Olympijská vesnice, výkladní skříň nacistických her v roce 1936, byla postavena v letech 1934 až 1936 na brandenburgském venkově v obci Elstal asi 14 kilometrů na západ od berlínského stadionu, kde Hitler s radostí sledoval jak jeho "supermani" urvali 89 medailí.

Zbytky sportovního areálu stojí daleko od pompézního obchodního centra a modernou překypujícího Berlína. Turista se o něm nedočte v hotelovém letáčku a většina Němců se místu raději vyhne, protože příliš připomíná historii nacismu.  "Je to škoda," říká Sven Voege, vedoucí společnosti, která se snaží o jeho obnovu. "Je to místo, které žije i dýchá sportovní historií."

Ve své době vesnice představovala přepych, který žádný ze sportovců dosud nezažil. Každá budova nesla název podle některého z německých měst, jež figurovaly na obrazech zdobících stěny pokojů. Ubikace byly vybaveny teplou vodou, centrálním vytápěním i telefonem. Každá měla prostornou společenskou místnost, pokoj pro pořadatele, kuchyň, WC a na příkaz samotného Hitlera i sprchy. Z původního počtu se do dnešní doby dochovalo jen 25 domků.



Závodníci se chodili stravovat do takzvané Restaurace národů, kterou tvořilo 40 samostatných jídelen, vyhrazených zvlášť pro každý národ. Z nich pouze italské bistro je dnes udržováno a zařízeno tak, jako by očekávalo italské strávníky. Ti byli s prostředím a podávaným jídlem spokojeni, pouze společně s Francouzi, Belgičany a Dány protestovali proti Hitlerově zákazu pití alkoholu.



Těmto čtyřem národům byla proto udělena zvláštní výjimka. Za války se obrovská budova přeměnila ve špitál pro zraněné vojáky. Velké olympijské kruhy, které zdobily její střechu, dnes leží opřeny o stěnu tělocvičny. Poprvé v historii olympijských her měli sportovci k dispozici velký plavecký bazén s vyhřívanou vodou a dokonce saunu, kterou pořadatelé přidali na přání Finů.

Sportovci všech národů se společně potkávali v komunitním centru pojmenovaném po zemřelém německém prezidentu Hindenburgovi. Dvoupatrová budova se dvěma dlouhými křídly podél nádvoří disponovala knihovnou, dvěma kaplemi, cvičebnami, divadelním i tanečním sálem, kinem a televizní místností ve foyeru, v níž bylo možno sledovat poprvé v historii přímý přenos z olympijského klání.



V areálu nechyběly také obchody, nemocnice, banka, pošta, telefonní ústředna i celní úřad. Idylickou venkovskou atmosféru Mírové vesnice, jak pořadatelé toto místo pojmenovali, umocňovalo dnes již vyschlé umělé jezero s ptactvem přivezeným z berlínské ZOO, stovky vysázených stromů a umělý kopec, který vytvořil působivou scenérii venkovní kavárně.

Po skončení olympijských her se „mírová vesnice“ transformovala ve výcvikové středisko pro jednotky německé pěchoty. Po válce areál využívala sovětská armáda, která tu postavila pro své vojáky řadu paneláků a která tu pečeť své přítomnosti vtiskla do několika fresek s válečnými motivy a nadživotní postavou Lenina na stěnách v Hindenburg Hausu.

Své sídlo tu měly rovněž KGB a vojenská kontrarozvědka SMERSH, jejichž příslušníci v suteréních místnostech pod bazénem vyslýchali a mučili zadržené. Po stažení sovětských vojsk v roce 1992 zůstala bývalá olympijská vesnice opuštěná a chátrající. Dosud byly zrekonstruovány jen domek, v němž byl ubytován legendární americký atlet Jesse Owens, a plavecký bazén, ve kterém se dnes pořádají výstavy. Celý komplex v současnosti spravuje nadace Die DKB Stiftung  která jej hodlá celý zrestaurovat a přetvořit v životem pulsující muzeum. "Je to nejstaší olympijská vesnice na světě. Je to součást německé historie a proto ji chceme zachránit, " řekl Jens Becker z DKB Bank.



Pokoj Jesseho Owense

Pokoj, kde nocoval slavný americký atlet Jesse Owens, držitel čtyř zlatých olympijských medailí za vítězství na 100 a 200 metrů běhu, ve skoku do dálky a ve štafetě 4 x 100 metrů, je jediným, který byl dosud dosud zrenovován. Má číslo 5 a nachází se v budově 39, které dali pořadatelé jméno po německém městě Míšni. Úzký pokoj se dvěma lůžky a malým stolkem je udržován v původní podobě z roku 1936. Výstava fotografií připomíná černošského sportovce, který se navzdory nacistické rasové ideologii stal nejúspěšnějším olympionikem a miláčkem publika a který se v nacistickém Německu cítil paradoxně svobodněji než v tehdy segregovaných Spojených státech, byť Hitlera svými výkony nepotěšil.

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Emil Francz, Ivanhoe

1. 07. 2015 | 14:30