Černá věž na Hradčanech bývala kdysi obávaným vězením pro dlužníky.

Černá věž na Hradčanech bývala kdysi obávaným vězením pro dlužníky. | zdroj: thinglink.com


V Černé věži na Hradčanech věznili předního českého alchymistu

TÉMATA: praha | alchymie | alchymisté | kámen mudrců

user-avatar

Tyrion

24. 11. 2015 | 11:15

„… nebo tě nechám zavřít do věže“: tak tyhle výhružky dobře známe z klasických českých pohádek a v podstatě evokují staré časy, kdy hradní věže sloužily jako vězení. Nejinak tomu bylo i v případě Černé věže na Pražském hradě, v jejíž smrdutých kobkách zpytovali své svědomí političtí odpůrci i dlužníci.

Černá věž je výrazná čtyřboká kamenná věž na východním konci Pražského hradu, k níž vedou Staré zámecké schody. Pochází z roku 1135 a patří mezi nejstarší dochované stavby v Praze. Vznikla jako východní brána a je dnes jedinou plně dochovanou věží původního románského opevnění z doby knížete Soběslava I. Za Přemysla Otakara II. byla ale brána zazděna a vstup do Pražského hradu byl přesunut jihovýchodním směrem, kde stojí dodnes.

Černou věží kdysi vedla brána do Pražského hradu.

Na počátku sloužila věž obraně. V nejvyšším patře bylo obydlí hlásného, který odtud sledoval, zda se neblíží k hradu nepřítel nebo se nešíří požár. Zpočátku neměla věž žádné jméno, pak se jí říkalo Zadní, od 14. století Purkabská, protože sousedila s budovou nejvyššího purkrabství. Roku 1370 byla na příkaz Karla IV. pobita pozlacenými pláty olověného plechu, aby již na dálku oznamovala jízdním i pěším, že se blíží k sídlu mocného panovníka. Tehdy se věži říkalo Zlatá. Název Černá získala až po požáru Hradu, Malé Strany a Hradčan v roce 1541, protože její zdivo od kouře zčernalo. Nedlouho poté začala být využívána jako vězení.

Černá věž

Nebyl to ovšem obyčejný obecní „lapák“, ale královské vězení, jemuž šéfoval sám nejvyšší pražský purkrabí. Po porážce odbojných stavů v roce 1547 sem byl uvržen přední pražský patricius a kancléř Starého města pražského Sixt z Ottersdorfu. Hlavně se z ní ale stalo vězení pro dlužníky. Ti byli oproti kriminálníkům považováni za takzvaně lepší vězně. Mohli si přinést vlastní peřiny, přijímat návštěvy. O jídlo se ale museli starat sami, třeba žebráním. Jeden čas měl vyživovací povinnost paradoxně sám věřitel, a jestliže zemřel vězeň hlady, musel se věřitel za trest postit.

Bavor mladší Rodovský z Hustiřan a na Radostově byl vědec-alchymista, překladatel, kuchař i bylinář, zkrátka renesanční člověk.

Kořalka místo zlata

V roce 1573 skončil v Černé věži nejslavnější český alchymista Bavor mladší Rodovský z Hustiřan (1526-1600), jenž působil i v laboratořích císaře Rudolfa II. Habsburského. Pocházel ze starého českého zemanského rodu a své křestní jméno dostal po svém dědu Bavorovi starším, o němž se tradovalo, že prý byl čaroděj a uměl vyrábět zlato. O totéž se později pokoušel i jeho vnuk. Objížděl na koni Podkrkonoší v místech, kde se těžily rudy, a hledal takzvaný kámen mudrců, onu záhadnou látku, s níž by se daly bezcenné kovy přeměnit na zlato. Vydal se i do Slezka, ale místo bájného kamene si odtud odvezl nevěstu obdařenou slušným věnem. To mu umožnilo si zakoupit nejen statek v Nechanicích, ale také si pořídit alchymistickou laboratoř. V ní prováděl ne stovky, ale tisíce pokusů. Zlato se mu však vyrobit nepodařilo. Jeho nejslavnějším objevem se stala „aqua vitae“ neboli voda živá, což byla kořalka vyrobená z destilovaného vína a tuctu svařených léčebných bylin. Medikament se užíval nejen vnitřně, ale i zevně na rány a kožní problémy.

Takhle nějak vypadala alchymistická laboratoř.

Oběť na oltář alchymie

Alchymistické pokusy však přišly Bavora Rodovského velmi draho. Nadělal si kvůli nim spoustu dluhů, které nebyl schopen splácet. Často si totiž půjčoval u nechvalně proslulého novobydžovského lichváře Arona Munka. Právě jeho přičiněním se dostal v roce 1573 do vězení pro dlužníky v Černé věži. Kromě svobody přišel i o manželku, která ho opustila i s jejich pětiletým synem Janem a vrátila se k rodičům. Veškeré nemovitosti získané sňatkem a dědictvím po rodičích, musel nakonec prodat na umoření dluhů.

Ve vězení ovšem Rodovský nezahálel a sepsal tu mimo jiné pojednání o 35 důvodech, proč píti jím vyrobenou kořalku Živá voda. Dopisem se obrátil na Viléma z Rožmberka, jenž byl v té době pražským purkrabím, a poprosil ho, aby pro něj vyčlenil zvláštní vězení, kde by se mohl nerušeně oddávat své literárně vědecké práci. Vilém z Rožmberka jeho proseb vyslyšel a udělil mu několik dovolených, které mohl trávit mimo vězení. Po propuštění ho pak zaměstnal ve svých alchymistických laboratořích v Třeboni a na Českém Krumlově. Rodovský se mu za to odvděčil nejen překladem spisu od Paracelsea, ale také výrobou „vody medové pro růst vlasů“.

Renesanční alchymisté se snažili přeměnit obyčejné kovy na zlato.

O jeho znalosti projevili zájem i další mocní příznivci alchymistů – císař Rudolf II., v jehož laboratořích Rodovský údajně také působil, a šlechtic Zajíc z Hasenburka. Na jeho zámku v Budyni strávil Rodovský posledních deset let svého života a sepsal tam tucet svých knih, mimo jiné učebnici alchymie pro mládež a „kuchařku o rozličných krmích pro potěchu úst“. Tři jeho rozsáhlé alchymistické spisy jsou dnes uloženy v Národním muzeu v Praze a jednu opatrují v univerzitní knihovně v holandském Leydenu. 

A Černá věž? Ta je dnes veřejnosti nepřístupná a je v ní uložen depozitář archeologických nálezů z Pražského hradu.  

user-avatar

Tyrion

24. 11. 2015 | 11:15

> ExtraStory   |   Inzerce