Hovězí maso bylo v Japonsku dlouho tabu, jíst se mohly jen ryby a ptáci.

Hovězí maso bylo v Japonsku dlouho tabu, jíst se mohly jen ryby a ptáci. | zdroj: atlasobscura.com


V Japonsku bylo po staletí zakázáno jíst maso

TÉMATA: japonsko | kuchyně | jídlo | maso | tradice | buddhismus

user-avatar

Tomáš Chalupa

18. 04. 2019 | 09:00

Dne 18. února roku 1872 skupina buddhistických mnichů pronikla do císařského paláce a žádala audienci u císaře. Při souboji se strážemi jich polovina byla zabita. Přesto nadále vytrvali ve svém odhodlání setkat se s císařem. Bylo jasné, že jde o něco zásadního.

Důvod byl skutečně podle mnichů závažný a měl dopad na spiritualitu celé země. Císař totiž před několika dny pojedl něco hovězího masa. Tím porušil 1200 let starý zákaz, který zakazoval jíst zvířata. Mniši se obávali, že přichází nový trend, kdy lidé začnou jíst maso, což zcela zničí duši japonského lidu.

Mniši měli pravdu v tom, že zákaz jíst maso se dodržoval po dlouhých dvanáct století. Zejména bylo zakázáno hovězí. Zákaz pocházel ze 6. století, kdy se buddhismus dostal z Koreje do Japonska. Do té doby byli Japonci náruživími konzumenty masa. Jedlo se všechno, divoká prasata přezdívaná lesní velryby (japonsky yama kujira) byla lovena a servírována šlechtě, lovili se také jeleni a spousta další zvěře. Nikoho by před příchodem buddhismu ani nenapadlo se masa vzdát, navíc z jakýchsi pofidérních náboženských důvodů.

Jenže buddhismus učil, že se člověk po smrti může reinkarnovat do jakéhokoliv živého tvora. Pokud sníte prase, je klidně možné, že zrovna konzumujete reinkarnaci svého dědečka. To si nikdo nechtěl dovolit. Buddhisté také hlásali mír a nenásilí, zabíjení zvířat pro jídlo bylo porušením těchto principů.

Důvody vzdání se masa ale byly i ryze praktické. Japonsko jako ostrovní říše mělo poměrně nedostatek zemědělské plochy, a pěstování zvířat pro maso nebylo zdaleka tak rozšířené, jako jinde ve světě. Japonci získávali proteiny hlavně z ryb a rýže, což byly naopak komodity dostupné v téměř neomezené míře. Bylo proto i ekonomicky výhodné, pokud obyvatelstvo příliš neholdovalo životu plnému konzumace hovězího a vepřového masa.

I v nadcházejícím období bylo proto dovoleno konzumovat ryby a také některá divoce žijící zvířata. Japonská aristokracie se totiž nebyla ochotná vzdát lovu, což byla nedílná součást kultury. Výjimkou byly také lékařské účely, které ospravedlňovaly konzumaci masa pro rychlejší zotavení.

Na císařský dvůr proto byly doručovány nejrůznější dary v podobě chutného masa a vždy bylo navenek zdůrazňováno, že to jsou všechno vlastně jen léky. Z této doby také pochází tradice lovit velryby, protože stejně jako ryby nebo také ptáci nespadaly do kategorie zakázaného masa.

Když v 16. století dorazili do Japonska portugalští misionáři, byli překvapeni, jak místní lidé odmítali jíst maso nebo dokonce pít mléko. Byli to právě Portugalci, kteří začali pozvolna a nenápadně šířit prvky své kuchyně mezi místní lid. Ke skutečné změně jídelníčku v Japonsku ale došlo až v 19. století.  

Císař Mejdži začal přijímat západní vzory včetně jídel. Japonci viděli, že lidé na Západě jsou obecně vyšší a mohutnější, což dávali za vinu právě svému zákazu nejíst maso. Mejdži proto zrušil všechna omezení ohledně konzumace masa. Do země proudily nové trendy v kulinářství nejen ze Západu, ale i z Číny a Koreje. Dnes je v Japonsku maso zastoupeno stejně jako v západních zemích a sní se ho stejně, jako mořských plodů a ryb. Dávné tradice tak dodržují už jen vegetariáni nebo buddhističtí mniši.

user-avatar

Tomáš Chalupa

18. 04. 2019 | 09:00

> ExtraStory   |   Inzerce