Občanská válka let 1946 až 1949 byla pro Řecko snad nejkrvavějším a nejtragičtějším ze všech předešlých konfliktů 20. století.

Občanská válka let 1946 až 1949 byla pro Řecko snad nejkrvavějším a nejtragičtějším ze všech předešlých konfliktů 20. století. | zdroj: makeleio.gr


V Řecku před 70 lety propukla občanská válka. Do Československa emigrovaly tisíce Řeků

TÉMATA: války | řecko

user-avatar

Jan Kyzlink

4. 04. 2016 | 15:30

Přestože druhá světová válka skončila v Řecku půl roku před podepsáním německé kapitulace, Řekové záhy stanuli v bojích proti sobě navzájem a na mír si museli počkat dalších pět let. Sto tisíc z nich muselo svou zemi opustit.

Řecká občanská válka v letech 1946 až 1949 je jedno z nejtemnějších období novodobých řeckých dějin. Počet mrtvých se téměř vyrovnal počtu obětí, které padly za druhé světové války.

Z politického hlediska byl řecký konflikt typickým příkladem extrémní polarizace společnosti, kdy různě politicky orientované vrstvy řeckého obyvatelstva neváhaly k řešení svých rozporů a rozdílných pohledů na státní uspořádání použít proti sobě zbraní.

Za počátek války mezi vládou a komunistickými partyzány se počítá 30. březen 1946. Toho dne 30 veteránů z řecké lidově osvobozenecké armády (ELAS) přepadlo policejní stanici ve vesničce Litochoro na úpatí Olympu, přičemž osm příslušníků bezpečnosti bylo zabito.Partyzáni z ELAS 

Konflikt měl ovšem své kořeny již ve druhé světové válce, kdy bylo Řecko od května 1941 okupováno zeměmi Osy. Právě různá odbojová uskupení se už během války dostala do vzájemných sporů, které nakonec přerostly v občanskou válku. Tu navíc významně poznamenala i počínající studená válka. Zatímco řeckou vládu podporovala Británie a poté i USA, mohli se levicoví rebelové opírat o podporu komunistických režimů v sousední Jugoslávii a Albánii, kde vzniklo mnoho tréninkových táborů pro členy Řecké demokratické armády (DSE), vedené bývalým velitelem ELAS Markosem Vafiadisem. Ten vyhlásil bojové heslo: „Všichni do války! Vše pro vítězství!“ Vládní jednotky míří v horách na partyzány.

Boje nabraly na intenzitě v roce 1947. Vedení komunistické strany se rozhodlo přejít od partyzánského vedení boje k plnohodnotnému vojenskému konfliktu. Nová taktika s pokusy o dobytí velkých řeckých měst však stála DSE mnoho životů (v bitvě u Konitsy ztratila na 1 200 vojáků). Přesto její síla rostla. Na začátku roku 1948 byla jen 20 km od hlavního města Athén a disponovala silou čítající 20 000 mužů a žen ve zbrani. Pod kontrolou komunistů bylo kromě hornatého severu na 70 procent Peloponésu a severozápadní část Řecka. Velice aktivní skupiny operovaly na ostrovech Lesbos, Limnos, Ikaria, Samos a Kréta. Spojenci v té době začali do Řecka dodávat obrovské množství vojenského materiálu a podporu ve formě vojenských poradců. Vládní armáda tak mohla zorganizovat sérii útoků do severních oblastí země, díky které zasadila komunistům několik výrazných porážek.Řecké vládní jednotky na pochodu, 1948.

O výsledku války však nakonec rozhodl rozkol mezi sovětským vůdcem Stalinem a jugoslávským prezidentem Titem, který vedl až k vystoupení Jugoslávie ze socialistického bloku vedeného SSSR. Protože řečtí komunisté zůstali loajální vůči Sovětům, stali se pro Jugoslávce de facto protivníky. V červnu 1949 proto nechal Tito uzavřít hranici s Řeckem a vykázal bojovníky DSE ze země. Řečtí komunisté byli tímto krokem demoralizováni; podpora z území Albánie totiž byla podstatně menší. Postupně ztratili řečtí komunisté své pozice na jihu země. Rozhodující úder byl dokonán ofenzívou vedenou generálem Papagosem v srpnu 1949 v severním Řecku. Zbytek DSE se stáhl během září 1949 do Albánie a beznadějné boje pak ukončilo příměří 16. října 1949. Řečtí uprchlíci 

Konflikt však řeckou společnost hluboce rozdělil a poznamenal na několik následujících desetiletí. Za oběť mu padlo více než 150 tisíc osob, desetitisíce byly zraněny, několik tisíc komunistů bylo popraveno a další deseti tisíce deportovány do vězeňských komplexů na řeckých ostrovech.

Přes 100 tisíc Řeků bylo nuceno z politických důvodů emigrovat, vesměs do zemí Východního bloku. Na 12 000 uprchlíků našlo svůj nový domov v Československu, v oblastech po odsunutých Němcích. Zpočátku izolovaná komunita se v polovině 50. let adaptovala a postupně se Řekové rozmístili téměř po celé republice. V 70. letech 20. století žilo v celém Československu 15 tisíc Řeků. Část z nich, zejména ti starší, se snažili vrátit do vlasti po pádu vlády řecké vojenské junty v roce 1974, ale ve větší míře se jim to podařilo až v roce 1982. K řecké národnosti se u nás dnes hlásí více než tři tisíce občanů České republiky.

témata

user-avatar

Jan Kyzlink

4. 04. 2016 | 15:30

> ExtraStory   |   Inzerce