Místo čekání na smrt hraje Ayham Ahmad na klavír- | zdroj: YouTube


Válce se brání hudbou. Mladý pianista zpívá v ulicích vybombardovaného předměstí o válečných hrůzách

TÉMATA: sýrie | válka | blízký východ

user-avatar

Jan Kyzlink

29. 03. 2015 | 07:45

Kvůli válce musel zanechat studií hudby a vrátit se domů, do města, o které sváděly boje provládní i protivládní síly. Místo aby se přidal na jednu z válčících stran nebo jen čekal v hrůze na smrt, raději si sedl k otlučenému klavíru na ulici a začal zpívat, aby pozvedl lidem jejich ducha.

Ayham Ahmad už více než rok zpívá své písně v rozbombardovaném palestinském uprchlickém táboře Jarmúku na předměstí syrské metropole Damašku. První skladbu věnoval tisícovkám lidí, kteří po propuknutí občanské války v Sýrii z tábora uprchli.

V prosinci 2012 válečný konflikt zachvátil i Jarmúk. Vládní jednotky tábor bombardovaly a usmrtily desítky lidí ukrývajících se v mešitě. Hned na to zaútočili protivládní rebelové a v ulicích města se tak naplno rozhořela válka.

Ahmad se vrátil do Jarmúku v roce 2012, když jej válečný konflikt donutil zanechat studia hudby ve městě Homs, které bylo kolébkou revolty proti syrskému prezidentu Bašáru Asadovi. Netrvalo dlouho a násilí se přeneslo i do uprchlického tábora. Ahmad se tam ale rozhodl zůstat a dál cvičil ve hře na klavír.

Boje eskalovaly v roce 2013, kdy Jarmúk, kontrolovaný povstalci, oblehlo vládní vojsko a rozhodlo se jej nechat vyhladovět. Prvním, kdo zemřel hlady, byl čtyřletý chlapeček. Obyvatelé byli nuceni se živit jen rostlinami a v zoufalství pojídali i zatoulané kočky a psy. Lidé umírali nejen na podvýživu, ale i z nedostatku lékařské péče. V táboře propukl tyfus a řádila žloutenka. Lidem nechybělo jen jídlo, ale i voda, neboť dodávky vody byly od září 2014 zcela přerušeny.

Hra na piano v troskách vybombardované čtvrti

V tom nejhorším období se Ahmad rozhodl vynést na ulici svůj klavír a zpívat. Zpívat o všem, co on a mnozí další dennodenně zažívali: o nemocech, hladu a umírání. Nejprve mu lidé jen naslouchali, ale pak se k němu mladí a staří začali přidávat. Desítky podomácku natočených videí sdíleli na internetu, aby obrátili pozornost netečného světa k strastiplné situaci v Sýrii.

Jedním z těch, kdo Ahmada doprovází, je i jeho slepý otec, známý houslista a výrobce hudebních nástrojů Ahmad Ahmad, který svého syna od dětství vedl k hudbě. „Hudba je mezinárodním jazykem duše. Nepotřebuje žádný překlad, ale umí se dotknout všech lidí i přes vyhloubené příkopy,“ tvrdí hudebník a dodává: „Poselství, které chci svými písněmi sdělit, je to, že lidé z Jarmúku jsou civilisté. Oni milují, zbožňují a poslouchají hudbu. Jsou to jen lidé, kteří chtějí žít v míru, a ne ve válce.“

 

user-avatar

Jan Kyzlink

29. 03. 2015 | 07:45

> ExtraStory   |   Inzerce