Vznik nového československého státu provázely územní spory. Oblast Těšínska si nárokovali Poláci. Zasáhnout musely československé armádní jednotky.

Vznik nového československého státu provázely územní spory. Oblast Těšínska si nárokovali Poláci. Zasáhnout musely československé armádní jednotky. | zdroj: wikipedia commons


Válka o české Těšínsko trvala jen sedm dní, Češi Poláky rozdrtili

TÉMATA: válka | polsko | československo | 1919 | těšínsko

user-avatar

Václav Pokorný

23. 01. 2019 | 09:41

Krátce po svém vzniku se Československá republika dostala do územního sporu se sousedním Polskem. Poláci v rozporu s předchozí dohodou vojensky obsadili historicky česká území Těšínska. Když se na obsazeném území rozhodli vyhlásit vlastní volby, Československo odpovědělo bleskovým vojenským zásahem, díky němuž dnes v Bohumíně, Karviné nebo Třinci mluvíme česky.

Prakticky nikdy v historii nebyly česko-polské vztahy tak špatné jako v první polovině minulého století. Nedlouho po vzniku Československa v říjnu 1918 vypukl spor o oblast Těšínska se sousedním Polskem. Přestože hranice mladé republiky byly mezinárodně uznány státy Dohody a jednalo se o české historické území, Polsko se s tím nehodlalo smířit a po rozpadu Rakousko-Uherska již 29. října začalo toto území vojensky obsazovat. Porušilo tak dohodu z jara roku 1918, kdy se v Praze sešla polská a česká delegace. Podle historika Ferdinanda Peroutky se obě strany na tomto jednání dohodly na dosavadních hranicích Těšínského Slezska až do rozhodnutí mírové konference.

Napětí se stále více stupňovalo a snaha uklidnit situaci nakonec vedla k uzavření prozatímní dohody o rozdělení Těšínska mezi oba národní výbory. Podle této dohody připadla velká většina Těšínska prozatímně Polsku, které tak získalo i kontrolu nad Košicko-bohumínskou dráhou, jediným železničním spojením Českých zemí s východním Slovenskem. A tak, byť se situace zdánlivě uklidnila, opak byl pravdou.

Posledním kamínkem, který nakonec strhl lavinu v podobě války, byly polské volby, které se v rozporu s dohodami měly konat i v Těšínsku. Poláci si byli dobře vědomi případných protestů, a tak rozmístili vojáky ve své kontrolované těšínské části a námitky Československa prostě ignorovali. Československá vláda se rozhodla odpovědět radikálně. Vojenským řešením. 

K hranicím vyslala armádní jednotky a 23. ledna 1919 dorazil k polskému vojenskému veliteli v Těšíně, generálu Latinikovi, tehdejší podplukovník Josef Šnejdárek se skupinou důstojníků Dohody a s ultimátem, aby Poláci vyklidili sporné území až za řeku Bialu. Termín byl šibeniční a prakticky nesplnitelný – dvě hodiny. To nemohli Poláci přijmout, ani kdyby chtěli o území vyjednávat.

Útok byl rychlý. Do 26. ledna byly dobyty Bohumín a Karviná, o den později padl i Těšín. Silnější československé jednotky postupovaly vpřed a 30. ledna se Poláci stáhli za řeku Bialu a ke Skoczowu. Zde byly válečné operace na nátlak mocností dohody ukončeny.

Poměrně hladkému postupu československé armády odpovídaly ztráty na obou stranách. "Z československé armády šlo o 53 padlých, 124 raněných a sedm nezvěstných, kdežto na polské straně bylo mrtvých 92, zraněných 855 a nezvěstných 813," vypočítává historik Jan Saheb. Československé jednotky navíc 576 Poláků zajaly.

O konečné podobě státní hranice rozhodla až na konci července roku 1920 konference velvyslanců v belgickém Spa. Nová hraniční linie tvořená řekou Olší rozdělila i samotné město Těšín tak, jak ho známe dodnes.

user-avatar

Václav Pokorný

23. 01. 2019 | 09:41

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu