Kaplička Tiché noci v rakouském městě Oberndorf u Salzburku. Tady se před 200 lety zrodila snad nejoblíbenější vánoční koleda.

Kaplička Tiché noci v rakouském městě Oberndorf u Salzburku. Tady se před 200 lety zrodila snad nejoblíbenější vánoční koleda. | zdroj: pnp.de


Vánoční píseň Tichá noc se zrodila v Rakousku před 200 lety

TÉMATA: vánoce | štědrý večer | koledy | rakousko | hudba

user-avatar

Yvonne K.

24. 12. 2018 | 11:00

Jak tomu někdy bývá, vznikají ty nejlepší věci vlastně nešťastnou náhodou. Zřejmě to byl i případ písně „Tichá noc, svatá noc“. Těsně před Štědrým dnem roku 1818 se v kostele porouchaly varhany a kněz s varhaníkem se tedy rozhodli na půlnoční mši improvizovat.

Text k písni, oslavující krásu vánoční noci, napsal rakouský  kaplan Joseph Mohr již v roce 1816. Podle jedné z tradovaných historek jej k tomu inspirovala návštěva rodiny, kde opatrovali těžce nemocné dítě. Mohr byl hluboce zasažen klidem, který tam i přes veškeré soužení vládl. „Líbezný chlapeček s kudrnatými vlásky, v nebeském klidu spí“. Vánoční báseň Josepha Mohra začíná jako ukolébavka pro novorozeného Ježíška.

Text pak ležel dva roky v šuplíku, než si na něj Mohr těsně před Vánocemi znovu vzpomněl. Kaplan narychlo požádal svého přítele, varhaníka Franze Xavera Grubera, aby jej zhudebnil.  „Tichá noc, svatá noc“ poprvé zazněla 24. prosince 1818 v kostele svatého Mikuláše v rakouském Oberdorfu. Oba přátelé ji tam zazpívali za doprovodu kytary. 

Kytara v tehdejších časech byla hudebním nástrojem spjatým spíš s prostředím hostinců, do kostela se podle dobového mínění nehodila. Jako vysvětlení se objevil příběh s myší, který se traduje až dodnes. Hladová myš údajně nakousala měchy kostelních varhan. Tento hudební nástroj na Štědrý večer nemohl vydat ani tón, a proto se musela melodie „Tiché noci, svaté noci“ hrát na kytaru.

„Bylo to 24. prosince roku 1818, když výpomocný duchovní Joseph Mohr v nově založené farnosti sv. Mikuláše v Oberndorfu předal tamnímu zástupci varhaníka Franzi Xaveru Gruberovi, který byl toho času také učitelem v Arnsdorfu, báseň s prosbou o napsání příhodné melodie pro dva hlasy, sbor a kytaru. Posledně jmenovaný předal ještě téhož večera hudebně nadanému duchovnímu dle jeho přání kompozici, která téže svaté noci za všeobecného aplausu byla zazpívána…,” napsal F. X. Gruber v roce 1854 v dopise, v němž objasnil vznik skladby.

Píseň by možná upadla v zapomenutí, nebýt opět porouchaných varhan. Když v roce 1821 do Oberndorfu zavítal varhaník Karl Mauracher, aby opravil varhany, Gruber mu na ně zahrál Tichou noc. Mauracher byl písní nadšen a noty si odvezl domů do tyrolského Zillertalu. Předal je místnímu varhaníkovi, kterému se koleda natolik zalíbila, že ji všude hrál. 

V Tyrolsku  působilo několik rodin, které se věnovaly pěvecké činnosti. Byla mezi nimi i rodina Rainerova a Strasserova, které koledu zařadily do svého repertoáru a šířily ji po Rakousku a Německu. 

Dalším důležitým momentem pro šíření písně byl rok 1839, kdy ji pěvecká rodina Rainerových začala zpívat při svém čtyřletém turné po USA. Na základě úspěchu v USA vedly cesty Rainerových do mnoha zemí Evropy i do Ruska. Do Čech a na Moravu se píseň dostala zřejmě v polovině 19. století. O její rozšíření do celého světa se zasloužili jak katoličtí, tak protestantští misionáři.

Dnes je Tichá noc jednou z nejoblíbenějších a nejznámějších vánočních písní. Převzali ji nejrůznější interpreti všech možných hudebních žánrů. O Vánocích ji zpívá okolo dvou miliard lidí po celém světě. Na všech kontinentech a ve 300 jazycích a dialektech. V roce 2011 byla uvedena na seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO. 

Tichá noc navozuje tu pravou štědrovečerní atmosféru a vnáší klid do duše. Její autoři ji přitom složili v nelehké době politických převratů po napoleonských válkách. Napoleon svými válkami zpustošil Evropu a k tomu ještě došlo v roce 1816 k přírodní katastrofě s dalekosáhlými následky. Výbuch sopky Tambora v dubnu 1815 na indonéském ostrově Sumbawa vyvolal o rok později dramatickou změnu klimatu na evropském kontinentu.

Průměrné teploty na celém světě klesly o jeden až dva stupně. Kvůli dlouhotrvajícím srážkám a sněžení utrpěla úroda. Oběťmi se stali zemědělci v Salcbursku, Tyrolsku i Horním Rakousku. Tváří v tvář hladomoru upadli lidé do beznaděje a apatie. Naříkali, že tuto katastrofu na ně seslal sám Bůh. Rok 1816 se zapsal do historie jako „Rok bez léta“. 

V nelehkých životních podmínkách vyrůstali i oba autoři koledy Tichá noc, svatá noc. Joseph Mohr i Franz Xaver Gruber však již od dětství brali hudbu jako balzám na duši. Jejich Tichá noc přináší lidem již dvě staletí útěchu a naději. O Vánocích roku 1914 pomohla vojákům na západní frontě uzavřít takzvané Vánoční příměří. Zpívali si ji vojáci na obou stranách zákopů.

V nastalé sváteční atmosféře jeden z německých vojáků neozbrojen vyšel na území nikoho a vyzval své nepřátele, aby společně oslavili Vánoce. Britové i Němci, do té doby nesmiřitelní nepřátelé, si začali vyměňovat drobné dárky, společně zpívat, slavit a modlit se. Dokonce prý spolu hráli i kopanou.

Bylo to, jako by se stal zázrak, i když trval jen po krátkou vánoční dobu. Ukázal ale, co s lidskými srdci dokáže udělat hudba a mystérium Vánoc. 

user-avatar

Yvonne K.

24. 12. 2018 | 11:00

> ExtraStory   |   Inzerce