Galerii výtvarného umění vyměnila Jana Michalcová za kuchyni, kde peče pradědečkovy dorletky.

Galerii výtvarného umění vyměnila Jana Michalcová za kuchyni, kde peče pradědečkovy dorletky. | zdroj: dortletka.cz


Ve 47 letech si splnila svůj sen: vyučila se cukrářkou a začala péct specialitu svého pradědečka

TÉMATA: čeští podnikatelé | retro | cukráři | výroba zákusků

user-avatar

Ivanhoe

22. 11. 2015 | 19:00

Jaroslava Michalcová si před dvěma roky otevřela cukrárnu, loni vyhrála soutěž pro začínající podnikatele a letos byla vyhlášena nejúspěšnější podnikatelkou Ústeckého kraje. Její zákusek Dorletka získal ocenění Regionální potravina pro rok 2014. Tuto nadýchanou sněhovou cukrovinku pekl už její pradědeček před 1. světovou válkou ve Vídni.

Paní Jaroslava už odmalička snila o tom, že bude cukrářkou. Jenže se ve škole dobře učila, a tak jí rodiče nasměrovali ke studiu na gymnáziu. Roky pak pracovala v kulturní sféře – nejprve na zámku v Libochovicích, pak jako kurátorka v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem, kde vedla mimo jiné dětské výtvarné ateliéry, kvůli kterým si doplnila kvalifikaci na pedagogické fakultě. Pak ovšem začala koketovat s myšlenkou, že si otevře cukrárnu, a uvědomila si, že je jí vysoká škola k ničemu, když nemá výuční list v oboru. Bylo jí 47 let, když se vyučila cukrářkou, a následně si v Roudnici nad Labem otevřela cukrárnu, kterou pojmenovala Dorletka.

Tak se jmenuje i nadýchaný, kulatý zákusek z vyšlehaného sněhu, slepovaný máslovo-kávovým krémem a obsypaný směsí kávy a piškotů. Jde o 100 let starou recepturu jejího pradědečka Josefa, který se na konci 19. století vyučil ve Vídni pekařem a na Meidlinger Hauptstrasse si otevřel pekárnu.

 Zátiší s dorletkami a fotografií prarodičů

Vzkvétající živnost se však shodou nešťastných okolností zhroutila – nejdříve vypukl požár v pekárně, a když se již zdálo, že je neštěstí zažehnáno, tak nově otevřenou provozovnu vykradli zloději. Prarodiče paní Michalcové se proto rozhodli k návratu do Čech. Koupili si domek v Kostomlatech pod Řípem, otevřeli si pekárnu a pustili se opět do pečení dorletek. Pak ale přišel Únor 1948 a  komunisté jim pekárnu znárodnili.

 Při pohledu na sněhově nadýchané dorletky se člověku hned sbíhají na jazyku sliny.

"Když jsem byla malá a ještě žila babička, tak se u nás dortletky dělaly. Hlavně, když měli přijet příbuzní z Vídně," vzpomíná paní Michalcová. "Věděla jsem, jak chutná, jak vypadá, ale návod, jak ji udělat, mi nikdo nedal. Dědeček a babička zemřeli, když jsem byla moc mladá na to, abych se o tenhle recept blíže zajímala,“ vysvětluje.

Náhoda tomu však chtěla, že mezi starými věcmi doma objevila na kusu papíru rukou načmáraný recept, tak se ho jala vyzkoušet. Po sérii pokusů a omylů nakonec našla ten správný postup výroby a sladkou pochoutkou hostila snad každou návštěvu. Nemusela je ani přemlouvat, aby ochutnali. „Časem se karta obrátila – příbuzní a známí po mně dorletku vyžadovali ke každé příležitosti, až mě napadlo: když chutná tolika lidem, proč se jí nevěnovat naplno?“ přiblížila Jana Michalcová, jak v ní začala klíčit touha otevřít si vlastní cukrárnu.

Interiér cukrárny Dorletka

Dnes je dorletka vyhlášeným zákuskem, ověnčeným cenami, titulem Regionální potravina i certifikátem Produkt regionu České Středohoří. Čím to, že secesní vídeňský zákusek lidem i dnes tolik chutná? Recept paní Michalcová neprozradí, jen naznačuje, že základem úspěchu jsou kvalitní české suroviny a ruční výroba, kdy jde někdy doslova o alchymii. Záleží třeba na tom, jestli jsou vajíčka čerstvá nebo stará, a konečnou podobu prý ovlivňuje i počasí. Ostatně nahlédněte s námi do kuchyně.


 

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Ivanhoe

22. 11. 2015 | 19:00