Geologie poskytuje astronomům důkazy pro jejich teorie.

Geologie poskytuje astronomům důkazy pro jejich teorie. | zdroj: messagetoeagle.com


Vědci mají důkaz: Za klimatické změny může chaotická sluneční soustava

TÉMATA: vesmír | planeta země | klimatické změny | geologie | astronomie

user-avatar

Yvonne K.

24. 03. 2017 | 09:00

Čím dál více vědců je přesvědčených, že za klimatické změny může chaos ve sluneční soustavě. První důkaz potvrzující tuto teorii přinesl nedávný výzkum hornin v americkém Coloradu.

Ačkoliv jsme se všichni ve školách učili, že planety ve sluneční soustavě obíhají s přesností hodinek po pevně daných eliptických drahách kolem Slunce, a sluneční soustava je tak stabilní, přibývá čím dál více důkazů o tom, že jde jen o pouhý uklidňující mýtus. Sluneční soustava je mnohem chaotičtější, než jsme si dříve mysleli, a oběh těles nelze do budoucna s jistotou vůbec předvídat. V minulých staletích se předpokládalo, že planety se zformovaly na svých současných oběžných drahách, nebo alespoň v jejich blízkosti. V současné době však převládá názor, že sluneční soustava krátce po svém vzniku vypadala zcela odlišně.

Od vzniku sluneční soustavy se oběžné dráhy často měnily a planety si  v ní vyměňovala svá místa. A k dlouhodobým odchylkám dochází i dnes, neboť sluneční systém se stále vyvíjí. V roce 1988 vědci vypočítali chaotickou dráhu Neptunu a o rok později přišel  francouzský astronom Jacques Laskar s teorií, že chaotická je celá sluneční soustava. Tvrdil, že když je jedno těleso sluneční soustavy chaotické, tak je z pohledu matematiky chaotická vlastně celá soustava, protože když se divoce mění poloha Pluta, tak se divoce mění i globální stav celé sluneční soustavy. Střídající se vrstvy břidlic a vápence se utvářely na dně mělkého moře během pozdní křídy a jsou důkazem, že planety v naší sluneční soustavě se chovají jinak, než je převládající teorie, tedy že obíhají jako hodinky kvaziperiodickým způsobem.

Teorii chaosu sluneční soustavy nyní podporují už i tvrdá fakta. Američtí vědci nedávno zkoumali 90 milionů let staré nánosové horniny v americkém státě Coloradu a zjišťovali, jak určité vrstvy minerálů korespondují s klimatickými modely. Data, která zde získali, poskytují první zcela spolehlivý důkaz o tom, že mezi Zemí a Marsem docházelo během uplynulých desítek milionů let ke změnám v gravitační interakci (rezonanci) těchto těles. Tyto změny mají za následek takzvaný motýlí efekt, který známe z teorie chaosu. Efekt motýlího křídla vyjadřuje citlivou závislost vývoje systému na počátečních podmínkách, jejichž malé změny mohou mít za následek velké variace v delším průběhu. V kontextu sluneční soustavy to znamená, že drobné nepravidelnosti v oběhu planet  mohou být příčinou minulých i budoucích srážek těles a vést i ke změnám klimatu. Odchylky v postavení planet vůči Slunci mění množství slunečního záření, což má klíčový vliv na klima. Motýlí efekt (též známý jako efekt motýlích křídel) je jev, kdy malé změny ve vstupních podmínkách tohoto jevu mohou způsobit velké rozdíly v konečném důsledku. Efekt bývá připodobňován k mávnutí křídel motýla, který tímto činem způsobí hurikán tisíce kilometrů od něj.

“Vliv astronomických cyklů na klima může být poměrně velký,” uvedl vedoucí autor studie, profesor Stephen Meyers. Jako příklad zmínil střídání ledových dob na Zemi, které se spolehlivě shoduje s periodickými změnami na oběžné dráze naší planety, v její rotaci a výchylce zemské osy. “Astronomie umožňuje velmi detailní analýzu klimatických změn v minulosti, což nám může poskytnout analogii k budoucímu klimatu,” dodal vědec.

 

user-avatar

Yvonne K.

24. 03. 2017 | 09:00

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu