Vymírání bude mít vážné ekologické, ekonomické i sociální dopady. Lidstvo zřejmě za zdecimování životního prostředí zaplatí vysokou cenu.

Vymírání bude mít vážné ekologické, ekonomické i sociální dopady. Lidstvo zřejmě za zdecimování životního prostředí zaplatí vysokou cenu. | zdroj: borgenmagazine.com


Vědci varují: Šesté masové vymírání by mohlo nastat v roce 2100

TÉMATA: věda | výzkum | geologie | chemie

user-avatar

Yvonne K.

17. 10. 2017 | 08:00

Země už v minulosti zažila několik masových vymírání a další ji v budoucnu ještě čekají, jen není známo, kdy k tomu dojde. Vědci však identifikovali prahové hodnoty katastrofy v uhlíkovém cyklu, které by v případě překročení vedly k nestabilnímu životnímu prostředí a nakonec i k masovému vymírání. To by mohlo nastat už kolem roku 2100.

V minulých 540 milionech let Země přestála pět největších masových vymírání, při kterých došlo k drastické redukci v pestrosti organismů na naší planetě. To největší se odehrálo před 252 miliony roků na přelomu permu a triasu. Z moří a oceánů zmizelo plných 96 % forem života. Z pozemských obratlovců vyhynulo asi 70 %. Poslední velké vymírání se událo před 65 miliony lety na konci křídy a poslalo na věčnost ještěrovité dinosaury. Dopad asteroidu nebo komety na Zem nebyl jediný důvod, proč vyhynuli dinosauři. Ve stejné době se totiž udála další globální katastrofa – řada sopečných erupcí, které sužovaly modrou planetu sta tisíce let.

Jak vědci zjistili, u všech těchto událostí došlo k procesům, kdy byl výrazně narušen běžný koloběh uhlíku, což mělo fatální důsledky pro celou planetu. Otázkou je, zda nyní uhlíkový cyklus také neprochází zásadními změnami, které by mohly vyvolat v pořadí šesté masové vymírání.

Vědci se na to snaží nalézt odpověď, ale je těžké spojovat uhlíkové anomálie v dávné prehistorii s těmi současnými. Dříve totiž trvalo tisíce milionů let, než se tyto změny projevily, zatímco nyní stačilo pouhé jedno století. Emise kysličníku uhličitého v atmosféře neustále narůstají od 19. století. Podle geofyzika Daniela Rothmana z MIT bude případné šesté masové vymírání záviset na tom, zda kritické množství CO2 přibude také v oceánech. Jak vědec vypočítal, touto hraniční hodnotou je 310 gigatun a ty by se následkem lidské činnosti ve světových oceánech měly nashromáždit do roku 2100. Tehdy svět podle Rothmana vkročí na “neznámou půdu”. Vědci odhadují, že v posledních desetiletích planeta Země přišla o polovinu všech zvířecích jedinců.

“Nechceme tvrdit, že ke katastrofě dojde hned druhý den, ale pokud to necháme jen tak, mohl by se uhlíkový cyklus dostat kamsi, kde by již nebyl dál stabilní a mohl by se chovat nepředvídatelným způsobem. V geologické minulosti Země je tento typ chování spojen s masovým vymíráním,” upozorňuje Rothman.

Nutno dodat, že oněch předpokládaných 310 gigatun CO2 jsou tou neoptimističtější verzí budoucího scénáře, zatímco nejpesimičtější odhady počítají s 500 gigatunami. Kolem roku 2100 se tak svět buď přiblíží ke kritickému prahu pro katastrofu, nebo jej přímo překročí. “Našly by se způsoby, jak tento trend zvrátit, “ připouští vědec. Jedním dechem ovšem dodává. “Měli bychom být opatrní a poučit se z minulosti, abychom pochopili přítomnost.” Diagram koloběhu uhlíku. Černá čísla udávají v miliardách tun (gigatunách = Gt), kolik uhlíku je uloženo v různých rezervoárech. Fialová čísla udávají, kolik uhlíku se přesunuje danými směry každý rok.

 

Uhlíkový cyklus je složitým koloběhem, ve kterém se uhlík vyskytuje ve více formách, největší důležitost se však přikládá oxidu uhličitému. Uhlíkový cyklus je ovlivňován geochemickými procesy a také klimatem, člověk do něj významně zasahuje emisí právě oxidu uhličitého. Zhruba platí, že polovina člověkem vyprodukovaného CO2 zůstává v atmosféře, druhá polovina skončí v oceánech a na pevnině. Zjistit podíl uhlíku v atmosféře je díky moderní technice snadné, avšak zatím nelze přesně určit jeho množství v půdě a oceánech. Největším problémem je však určit množství uhlíku v ekosystémech.


user-avatar

Yvonne K.

17. 10. 2017 | 08:00

> ExtraStory   |   Inzerce