Také busty faraona Achnatona a jeho krásné manželky Nefertiti mají uražené nosy.

Také busty faraona Achnatona a jeho krásné manželky Nefertiti mají uražené nosy. | zdroj: iflscience.com


Vědci zjistili, proč je tolik egyptských soch bez nosů

TÉMATA: antika | sochy | archeologie | egypt | starověk | pověry | víra | říše mrtvých

user-avatar

Tomáš Chalupa

4. 04. 2019 | 09:45

Podle odborníků je většina dochovaných egyptských soch poškozená, a to konkrétně tak, že obličejům chybí nosy. V tak velkém množství případů nemůže jít o nehodu nebo snad vliv přírody. Vědci se domnívají, že znají odpověď.

Historik Edward Bleibing, který je kurátorem Brooklynského muzea egyptské kultury, si všiml, že se velmi mnoho návštěvníků ptá, proč mají sochy v jeho muzeu uražené nosy. Popravdě přiznal, že neví, a dokonce si toho ani nevšiml. Bral jako běžné, že antické sochy jsou poškozené.

Pak ale nad celou věcí začal přemýšlet hlouběji. Dostal se k výzkumům, které potvrzují zajímavou věc. V Egyptě totiž lidé silně věřili na posmrtný život. Nebyla to nějaká abstraktní víra, jakou známe z křesťanství, kdy není ani definováno, kam přesně duše putuje a jak to tam vypadá. V Egyptě byla říše mrtvých součástí reality a lidé skutečně věřili, že v ní jejich duše spočinou.

Věřili rovněž, že duše přebývá v soše nebo rytině, která je umístěna v hrobce. Socha je jakousi schránou, byť duše sama už přebývá v říši mrtvých. A v Egyptě lidé věřili, že pokud poškodí sochu, mohou dotyčného i po smrti znovu zabít. Rozbíjení a poškozování soch tedy není v pravém slova smyslu vandalismus, ale má hlubší účel. Pokud soše urazíte uši, dotyčný v posmrtném světě neslyší, pokud urazíte ruce, nemůže je používat. A pokud urazíte nos, nemůže dýchat a znovu umírá.

Je to trochu zvláštní koncept, ale podle vědců takto skutečně věci fungovaly. Egypťané si tak i po smrti mohli vyřizovat účty se svými nepřáteli, byť ti byli už dávno po smrti. Navíc věřili, že pokud duši takto znovu „zabijí“, ta jim nemůže už v jejich normálním životě uškodit.

Většinou ale nešlo o nějakou velkou pomstu. Zpravidla to byli zloději v hrobkách faraonů a významných kněží či úředníků, kteří se obávali pomsty těchto mocných mrtvých, a tak jim před odchodem z hrobky urazili nos. Věřili, že duše je nyní mrtvá a už jim neublíží. Zajímavé je, že takto ničili nosy i na freskách a rytinách na zdech.

Ničení nosů soch nebyla jen specialita Egypta, archeologové se s tímto fenoménem setkávají i v antickém Řecku, Římě či Persii. Šlo tedy o široce sdílený zvyk či přesvědčení. Useknutí nosu navíc patřilo i do repertoáru trestů živých lidí. Nos byl useknut například i byzantskému císaři Justiniánu III., když byl svržen z trůnu. Bylo to z obavy, aby se znovu nepokusil na trůn dostat. Useknutí nosu byl symbol ponížení, zbavení moci a celkového zesměšnění. To platilo u živých i mrtvých, a právě proto tolik antických soch postrádá nosy.

user-avatar

Tomáš Chalupa

4. 04. 2019 | 09:45

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu