Hned po základce a odborném kurzu dívka naskočila do kruté válečné reality.

Hned po základce a odborném kurzu dívka naskočila do kruté válečné reality. | zdroj: warhistoryonline.com


Věk pro ni nebyl překážkou. V pouhých 15 letech se Ruska stala válečnou zdravotnicí

TÉMATA: druhá světová válka | ženy | osudy | sssr

user-avatar

Simona Knotková

30. 07. 2019 | 09:45

Ani vysoké datum v rodném listě, ani zranění Jekatěrinu Michailovu-Deminu nezastavily od služby ve 2. světové válce. Za své zásluhy si jako jedna z mála žen vysloužila titul Hrdina Sovětského svazu.

Jekatěrina Michailova-Demina se narodila 22. prosince 1925 v Leningradu. Již v raném věku přišla o oba rodiče a nějakou dobu žila v sirotčinci. Po absolvování základní školy a ošetřovatelského kurzu se vydala za starším bratrem do běloruského Brestu. Do cílové lokace ale nikdy nedojela. Vlak, kterým cestovala, zasáhla 22. června 1941 bomba a Jekatěrina byla společně s dalšími cestujícími nucena jít pěšky do Smolenska. Cesta trvala čtyři dny a po celou dobu chodci potkali jenom jeden projíždějící náklaďák.

Ve Smolensku se patnáctiletá dívka dozvěděla krutou zprávu – Rusko je ve válce. Zároveň si vyslechla hlášení, které volalo do služby dobrovolníky z řad Komunistického svazu mládeže. Kvůli nízkému věku ji zprvu nikde nechtěli vzít. Díky potřebným znalostem ale nakonec získala místo zdravotníka ve vojenské nemocnici. Během výkonu služby sama utrpěla vážné zranění na noze. Ani to ji ale neodradilo od záměru pomáhat ve válce potřebným.

Jekatěrina se svými kolegy

Po uzdravení znovu zkusila své štěstí na odvodech. Přidala si o dva roky víc a možná i díky tomu se jako zdravotník dostala na nemocniční loď Krasnaja Moskva, která převážela zraněné vojáky do nemocnice v Krasnovodsku (dnešní Turkmenbaši). I přes pozdější povýšení ale ani zde nebyla dostatečně spokojená. Chtěla být raději užitečná na pevnině a přemýšlela o přeřazení k nově vznikajícímu praporu v Baku.

"Chtěla jsem jít tam. Věděla jsem, jak námořníci bojují. Tam kde byli oni, bylo vítězství," vysvětlovala po letech. Její postoj však nesdílel velitel lodi, který jí přestup zakázal. Ženy podle něj neměly na frontě co dělat. Jekatěrina proto sepsala žádost adresovanou až do Moskvy. Výsledek: Schváleno.

Po těžkém začátku ji muži mezi sebe přijali a ona v září 1943 obdržela svou první medaili za odvahu. Zažila zde ale i nejednu těžkou chvíli. V pozdějších letech kupříkladu vzpomínala, jak došly zásoby vody a ona se musela vypravit ke studni, které se nacházela v neutrální zóně. "Kyblík jsem přivázala k provazu, když jsem za sebou uslyšela nějaký hluk. Otočila jsem se a uviděla, jak na kopci třicet metrů ode mě stojí Němec. Z kapsy si vytáhl harmoniku a něco mi začal říkat. Přišlo mi, že se ptá na moje jméno, tak jsem mu odpověděla: Kaťuša. Zopakoval to a začal se smát. Němci si nejspíš mysleli, že jsem jenom nějaká mladá žena, tak mě nezabili."

Vyznamenáními ověnčená Jekatěrina Michailova-Demina v roce 2013

Za účast v dalších bitvách dostala Řád vlastenecké války nebo Řád rudého praporu. V prosinci 1944 pomáhala v operaci v přístavu Prahovo a na pevnosti Ilok. Zde byla už podruhé zraněna, když se s ostatními schovávala ve stromech. I přesto ale pokračovala ve službě a pomáhala dalším postřeleným vojákům, které z ledové vody tahala pomocí řemenů. Po tomto výkonu skončila se zápalem plic v nemocnici. Na frontu se ale ještě naposledy podívala na konci války a zapojila se do závěrečných bojů ve Vídni.

Když boje skončily, vrátila se do školy a vystudovala medicínu, které se věnovala po zbytek svého života. Teprve v roce 1990 byla Michailem Gorbačovem oceněna titulem Hrdina Sovětského svazu. Stala se tak jednou z pouhých 95 žen, které se této hodnosti dočkaly. (Pro srovnání: Oceněných mužů bylo více než 12 tisíc.)

Svět opustila letos, 24. června 2019 ve věku 93 let.

user-avatar

Simona Knotková

30. 07. 2019 | 09:45

> ExtraStory   |   Inzerce