Hřbitov a kostel sv. Máří Magdalény ve Velharticích | zdroj: ladafoti.rajce.net


Velhartický hřbitov dodnes děsí návštěvníky. Své o tom věděl i Karel Jaromír Erben

TÉMATA: tajemná místa | česko

Hřbitov u kostela sv. Máří Magdaleny kdysi inspiroval básníka Karla Josefa Erbena k sepsání balady Svatební košile, v níž hlavní hrdinku unáší na hřbitov její zemřelý milý. Spisovatel zřejmě svůj námět čerpal z místních pověstí. Je na nich alespoň zrnko pravdy? Faktem je, že i dnes se na velhartickém hřbitově dějí zvláštní věci!

user-avatar

Konny

18. 08. 2014 | 19:46

Psychotronici před návštěvou hřbitova důrazně varují. I místní sem neradi chodí, ač zde mají pohřbené své blízké. Ženy prý v kostele při mši omdlévají a vůbec se tu cítí nějak divně. S nepříjemnými pocity se svěřují také lidé na internetu. Při nejmenším se jim na zdejším hřbitově sevře žaludek, v horším případě po návratu domů onemocní a ze sna je budí děsivé sny.

Podle publicisty Pavla Kozáka se v jihovýchodní části velhartického hřbitova kdysi dávno odehrály černé satanské mše s pokusy oživit mrtvého. Při něm se uvolnily negativní síly, které se otiskly v místech hřbitova a přetrvávají zde dodnes. Negativní energie spočívá dokonce i na levém rameni kříže u bočního vchodu kostela.

Podle pověstí unesli satanisté z nedalekého dvorce krásnou pannu a obětovali ji při svém rituálu. Možná právě jí patří tajemná tvář, která prosvítá z omítky zděného štítu na hřbitovním kostele.

V Erbenově baladě dívku před smrtí nakonec zachrání její modlitby. V místě, kde ji umrlec přenášel přes hřbitovní zeď, stojí dodnes seschlá stará třešeň, podivně zkroucená do tvaru smrtelné křeče.

Někteří tvrdí, že tvář na omítce patří hradní paní, která zemřela při porodu a někdy se na nedalekém hradě zjevuje jako bílá paní. Místní zas tvrdí, že se podobá jedné mladé dívce, která před 20 lety zahynula na nedaleké silnici při autonehodě. Záhadou je, že i po překrytí omítky novým nátěrem dívčí tvář znovu vystoupila na povrch!

S Velharticemi se však pojí ještě další tragické události. Zdejší hrad, údajně propojený se hřbitovním kostelem podzemní chodbou, vlastnil v 17. století španělský dobrodruh Martin de Hoeff-Huert, který prý zdejší obyvatele obracel na katolickou víru poměrně drastickými způsoby. V hradní hladomorně umučil desítky lidí.

Kolují i zvěsti, že na místě kamenného kostela kdysi stával dřevěný kostel, do nějž se jednoho dne ukryli osadníci s ženami a dětmi před lupiči. Ti kostel vypálili a nešťastníci tak uhořeli zaživa. Na hřbitově se má také nacházet neoznačený hromadný hrob, kam byly naházeni zavraždění sudetští Němci během jejich divokého odsunu po druhé světové války.

Podle pamětníků v roce 1896 u hřbitovní zdi náhle upadl na zem jeden sedlák, když se vracel domů z hospody. Svíjel se a sotva popadaje dechu zasípal na vyděšeného kumpána: „Pomoz mi, proboha! Odtrhni tu potvoru! To je hrůza! Mám ho na krku! Škrtí mě! Copak ho nevidíš? Nevidíš toho černého?“ Muž smrtelnému zápasu podlehl.


Příběhy o hrůzách kolem velhartického hřbitova se tak léty jen kupily. Jako by tohle místo přitahovalo jen samé zlo, chtělo by se zvolat. Karel Jaromír Erben by i v dnešní době nasbíral nejen po okolí, ale i po internetu spoustu zajímavého materiálu, který by vydal na další hororové balady.  

 

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Konny

18. 08. 2014 | 19:46