Venuše je terestrická planeta, co do velikosti a hrubé skladby velmi podobná Zemi; někdy se proto nazývá „sesterskou planetou“ Země. A v minulosti byla mnohem pohostinnější.

Venuše je terestrická planeta, co do velikosti a hrubé skladby velmi podobná Zemi; někdy se proto nazývá „sesterskou planetou“ Země. A v minulosti byla mnohem pohostinnější. | zdroj: sciencealert.com


Venuše překvapuje: kdysi se na ní dalo žít a planeta nebyla vůbec tak nepřátelská

TÉMATA: vesmír | planeta | venuše | klima | klimatická změna

user-avatar

M. Šindlauerová

1. 11. 2019 | 14:00

Vypadá to, jako by lidstvo bylo posedlé neustálým hledáním života ve vesmíru. Je to pochopitelné - cítíme se v kosmu tak nějak sami a nejistota nahání strach. A co teprve když bude nutné Zemi opustit - to pak musíme mít v záloze nějaký ten “plán B”. Do hledáčku známek života se dostala i klimaticky nepřátelská Venuše, která v současnosti neposkytuje vhodnou možnost ke kolonizaci. Překvapivě tomu ale tak nebylo vždy.

Venuši vídáme jako ozdobu noční oblohy neboli Večernici často. Její jasný svit je způsoben odrazem slunečního světla od extrémně husté atmosféry, jejíž barva (a koneckonců i tvar) nám evokuje karamelový bonbónek. Kdybyste ale byli obři a tento lákavý bonbónek slupli, asi byste si moc nepochutnali. Venuše ve svém krémovém kabátku schovává těžko stravitelné množství oxidu uhličitého a kyseliny sírové. Její povrch je sužován neustálými sopečnými erupcemi, které udržují pod pokličkou hutné mraky. To způsobuje super vysokou teplotu planety přes 450 °C.  

Myšlenka o tom, že by na Venuši mohl být kdysi život, ale kupodivu není vůbec zcestná a navíc není rozhodně nová – vědci s ní vážně polemizovali v 50. letech 20. století. Zájem o možnost života na drsné planetě se nyní díky nejnovějším technologiím opět probudil. 

Vědecký tým z Goddardova institutu pro vesmírný výzkum, který spadá pod NASA, totiž na základě několika složitých počítačových simulací zjistil, že na Venuši mohlo panovat vcelku stabilní, ne až tak nehostinné klima po několik miliard let. Konkrétně byla planeta s to si udržovat teplotu od 20 do 50 °C po skoro tři miliardy let. Napomáhala by k tomu přítomnost vody. Vědci během simulací přišli na to, že ať už by výška povrchové vody byla tři sta nebo deset metrů, na zchlazení planety by to stačilo, a voda by se ani nikam nevypařovala. Příznivé klima by si Venuše udržela i za přítomnosti podpovrchové vody, a dokonce i za intenzivní míry sluneční radiace. Všechno toto vědci zkoumali v různých časových obdobích a výsledky jim vyšly vždy stejně: planeta by si s udržením vody poradila. 

Venuše měla vše potřebné pro to, aby se mohla vyvíjet podobně jako Země, ale před zhruba 700 miliony let muselo dojít k zatím neobjasněné globální katastrofě (zřejmě masivní sopečný výbuch), kdy se do atmosféry tělesa (Venuše) dostalo obrovské množství oxidu uhličitého, dusíku a kyseliny sírové. Tyto elementy se postupně zformovaly do těžkých, neuvěřitelně hustých a takřka nepropustných mraků, jež zapříčinily masivní skleníkový efekt, který způsobil rapidní oteplování povrchu. Voda neměla absolutně žádnou šanci k tomu, aby na povrchu Venuše zůstala.  

Z nadějné planety, kterou by jednoho dne mohlo lidstvo osídlit, se tak stalo pekelné těleso, které ještě po dlouhou dobu budou navštěvovat pouze hrdinové ze sci-fi románů.

 

 

user-avatar

M. Šindlauerová

1. 11. 2019 | 14:00

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu