Tyburnské popraviště bylo od roku 1571 vybaveno speciální konstrukcí umožňující hromadné popravy oběšením.

Tyburnské popraviště bylo od roku 1571 vybaveno speciální konstrukcí umožňující hromadné popravy oběšením. | zdroj: thevintagenews.com


Veřejné popravy v Tyburnu byly podívanou pro davy stovky let

TÉMATA: popravy | anglie | šibenice

user-avatar

Tomáš Chalupa

4. 09. 2019 | 11:00

Po stovky let se ve vesnici Tyburn u Londýna konaly veřejné popravy domnělých i skutečných zločinců. Dnes lidé chodí na fotbal, tehdy se chodilo na popravy.

Chodit se dívat na Tyburn už samo o sobě bylo synonymem pro sledování poprav. Zločinci, heretici, zrádci, každou chvíli tam věšeli někoho, takže o lidovou zábavu nebyla nouze. Popravám oběšením běžně přihlíželi tisíce lidí. Za místo na galerii, odkud bylo nejlépe vidět, se platily poměrně velké sumy. Nájemní pokoje v okolí byly také obsazeny zvědavci, kteří popravy sledovali z oken. K dokonalosti už chyběly jen roční permanentky a popcorn.

V roce 1571 nechala královna Alžběta I. šibenici přebudovat ve slavný Tyburnský strom, speciální šibenici, kterou tvořila tři horizontální ramena spojená v trojúhelník a spočívající v každém úhlu na podpěře. Konstrukce umožňovala synchronní popravu několika lidí současně, kteří viseli vedle sebe. Heslo "spolu kradli, spolu viseli" zde bylo dovedeno k dokonalosti.  23. června roku 1649 bylo naráz popraveno dokonce 24 lidí, z toho jedna žena. Na popraviště je vezlo osm vozů tažených koňmi. 

Do roku 1786 bylo na Tyburnu pověšeno několik desítek tisíc lidí. Popravovalo se zde mnohem dříve, než zde vyrostl nechvalně proslulý Tyburnský strom. O první popravě se mluví v análech už v roce 1196, jistý William Fitz Osbert, vůdce lidové vzpoury, byl chycen v kostele Svaté Marie. Byl uvázán za koně a nahý tažen kolem potoka u Tyburnu, kde ho pak oběsili. Další popravy následovaly, a Tyburn se tak stal synonymem pro smrt. Až v 18. století se s veřejnými popravami přestalo a exekuce se přesunuly do prostor vězení v Newgate.   

Poprava měla svá přesná pravidla. Odsouzenci si mohli po cestě k Tyburnu připít s mistrem popravčím v místní hospodě. Kněz pak odříkával po celou cestu na šibenici modtlitby. Odsouzenec mohl k davům pronést svá poslední slova. Přihlížející občas dostávali malé brožurky s popisem zločinů odsouzených. Také se zaznamenávaly jejich poslední slova, ale často to byly jen smyšlenky tehdejších umělců a spisovatelů, kteří pak prodávali pamflety s reportážemi z poprav včetně posledních slov odsouzených.  Právě díky těmto historickým písemným podkladům dnes známe skutečný rozsah a průběh tehdejších hromadných poprav v Tyburnu.

user-avatar

Tomáš Chalupa

4. 09. 2019 | 11:00

> ExtraStory   |   Inzerce