Vidlička před čtyřmi stoletími vypadala jinak než dnes a také měla jiný účel.

Vidlička před čtyřmi stoletími vypadala jinak než dnes a také měla jiný účel. | zdroj: thevintagenews.com


Vidličku začali první používat v Itálii, samozřejmě za to mohly těstoviny

TÉMATA: jídlo | stolování | itálie | evropa | jídlo

user-avatar

Tomáš Chalupa

13. 12. 2018 | 09:00

Kde začíná příběh vidliček a odkud se vlastně toto náčiní vzalo? Podle všeho má původ v antickém Římě, jak dokládají četné archeologické nálezy. Jenže to byla vidlička používaná k vaření, k napichování a obracení masa.

Vidlička jakožto součást osobního příboru má původ v Byzantské říši. V prvním tisíciletí našeho letopočtu se odtud šířila nikoliv do Evropy, ale na Střední Východ, do Persie a dalších zemí. Teprve odtud se jakoby obloukem dostala do jižní Evropy, konkrétně na Apeninský poloostrov. Až do 18. století v severní Evropě vůbec netušili, k čemu je vidlička dobrá. Zato v Itálii ji používali už dlouho.

Další prastaré zmínky o vidličkách pochází také z Egypta. Tam se používaly už v době bronzové, tedy 2400 až 1800 let před naším letopočtem. Zmínky o ní jsou také v Číně nebo v antickém Řecku. Ovšem všude tam šlo o kuchyňské náčiní, a nikoliv příbor. Vidlička zapíchnutá do kusu vepřového nebo pečeného kuřete sloužila k servírování.

V Itálii ale měli pro vidličku jiné použití. Do té doby, než se stala součástí příboru, se špagety konzumovaly pomocí dlouhých ostrých dřívek. Někoho napadlo, že by bylo dobré spojit tři ostrá dřívka dohromady. Tak vznikla první dřevěná vidlička. Špagety se s ní nabíraly nebo spíše namotávaly velmi dobře, a vzhledem k tomu, jak moc si Italové na svých těstovinách zakládali, vidlička si u nich získala také velkou oblibu.

Ve 14. století už byly v Itálii vidličky poměrně běžné, v 16. století pak patřilo k dobrému mravu vyšších vrstev mít u každého talíře připravenou vidličku. Pokud někdo hodně cestoval, nosil si s sebou svou vlastní vidličku ve speciálním dřevěném pouzdře zvaném cadena.

Brzy se dostala tato „italská móda“ také do Francie a odtud dále do Evropy. Až do 16. století ale byla brána jako výstřednost, a kdo jí používal, ukazoval svou příchylnost k italské etiketě. V severní Evropě, Skandinávii nebo na Britských ostrovech si ale na italské vymoženosti příliš nepotrpěli, a tak se tam vidlička prosazovala jen pozvolna. Ve Švédsku zdomácněla až v 17. století a ve Velké Británii dokonce až v 18. století. V Americe vidličku prakticky neznali až do doby války za nezávislost. Současná podoba vidličky, jak ji známe dnes, pak vznikla až v polovině 18. století v Německu.      

 

user-avatar

Tomáš Chalupa

13. 12. 2018 | 09:00

> ExtraStory   |   Inzerce