Takto ji v roce 1995, rok před její smrtí, zachytil ve svém dokumentu  kameraman a režisér Jan Špáta.

Takto ji v roce 1995, rok před její smrtí, zachytil ve svém dokumentu kameraman a režisér Jan Špáta. | zdroj: ČT


Vitální až do posledního dechu: Ljuba Hermanová si ubírala roky kvůli mladším partnerům

TÉMATA: české herečky | ljuba hermanová | adina mandlová | jan werich

user-avatar

Blondie

21. 05. 2016 | 16:00

Před 20 lety, 21. května 1996, zemřela herečka, zpěvačka a šansoniérka Ljuba Hermanová. Bylo jí 83 let, ale její herecká kolegyně Luba Skořepová na ni před časem prozradila, že byla ve skutečnosti starší. Na úřadě si prý nechala změnit rok svého narození. Nenarodila se tak v roce 1913, jak oficiálně uváděla, ale o pět let dříve! Celý život a hlavně v pozdějším věku se snažila vypadat mladší. Líbili se jí totiž o mnoho let mladší muži.

Nestárnoucí Ljuba Hermanová, tak se o ní psalo, když ještě žila. Po celý život ohromovala své okolí temperamentem, radostí ze života i proslulými akrobatickými kousky. Ještě v osmdesáti letech dokázala na jevišti udělat hvězdu, anebo vymrštit nohu až k hlavě. O jejích divokých dámských jízdách, mejdanech a bouřlivých mileneckých vztazích kolují dodnes po Praze legendy. Ve 30. letech minulého století byla Ljuba Hermanová velmi populární. Její slibně rozjetou kariéru zastavila až okupace, neboť byla po otci poloviční židovka.

Přestože vždy působila jako dokonale upravená dáma, ve skutečností s ní šili všichni čerti. Ostatně se jí přezdívalo holka s ďáblem v těle, podle filmu z roku 1933, v němž hrála.

„Pokud mi paměť sahá, byla jsem vždycky kvítko z čertovy zahrádky. Lezla jsem po stromech, házela kamením a prala se s kdejakým klukem. Už ve čtyřech letech jsem se podhrabala pod nízkými vrátky a vydala se na samostatnou cestu do světa,“ vyprávěla ve své knize knize „... a co jsem ještě neřekla“S Ludvíkem Veverkou a Františkem Smolíkem v komedii Jsem děvče s čertem v těle (1933).

Nestálá v lásce i angažmá, prošla snad všemi pražskými operetními divadly a kabarety, zahrála si i ve filmu. Slavná dvojice Voskovec a Werich ji obsadila do satirické komedii Peníze, nebo život, a celou jednu sezónu pak hrála i v jejich Osvobozeném divadle. „Myslím, že jsem se Werichovi líbila, ale mně se líbil spíš jemnější a romantičtější Voskovec. Ovšem randila jsem s oběma. Později jsem se dozvěděla, že si to pak v šatně stejně řekli,“ přiznala herečka po letech.

Nerozlučnou dvojku tvořila s prvorepublikovou hvězdou Adinou Mandlovou. Nějakou dobu s ní dokonce bydlela. Pořádaly divoké večírky, střídaly milence jednoho za druhým, pily a flámovaly.Jednou, když jsme byly samy mezi námi děvčaty, někdo přinesl balíček s kokainem – a všecky jsme to vyzkoušely!“ přiznala po letech Mandlová. S Lídou Baarovou ve filmu Jsem děvče s čertem v těle (1933)  

Hermanová na tyto časy ostatně ráda vzpomínala a svými úlety se nijak netajila. Se svými zážitky se svěřovala i muzikantovi a skladateli Vladimíru TrucoviHolky dokázaly pěkně řádit. Jednou uprostřed noci Ljuba vyběhla do hotelu Šroubek koupit něco pro dobrou náladu, aby se s holkama mohla lépe odvázat. Měla na sobě jen kožich a jinak nic,“ prozradil na ni. Tenkrát mi Ljuba dokonce řekla: ´Nemysli, že láska mezi ženami je něco špatného, je to hezká věc.´“

Nicméně Hermanovou přece jen mnohem více zajímali muži. Milenců měla bezpočet, čtyřikrát se vdala a čtyřikrát se rozvedla, děti však neměla žádné. Všichni její partneři byli mladší než ona, ten poslední dokonce o téměř třicet let! Když se brali, bylo Ljubě dvaašedesát a jejímu ženichovi pouhých třiatřicet. Jenže jak kdysi na její adresu poznamenal Jan Werich, Hermanová zrála jak víno z dobré úrody. S přibývajícími léty neztrácela svůj půvab a šarm. Až do vysokého věku o sebe pečovala. K mladšímu vzezření jí dopomáhaly nejen plastické o operace, ale i pravidelné cvičení a tuny čerstvé zeleniny, kterou si brávala na své zájezdy. A samozřejmě její nakažlivý humor, kterým si získala srdce snad každého.  Zleva Ljuba Hermanová a Jiřina Bohdalová ve filmu Vražda ing. Čerta (1970), foto Oldřich Škácha.

Byla kouzelná, energická, nesmírně vtipná. V mládí zdaleka nebyla tak hezká, jako s přibývajícím věkem. Měla v sobě vrozené klaunství – klaunský smutek i klaunský smích – pro které ji spíš než filmoví milovníci milovali z kolegů ti, kteří nás z filmového plátna sami rozesmávali a dodnes rozesmávají. Počínaje Vlastou Burianem a pány Voskovcem a Werichem až po Hugo Haase či Oldřicha Nového,“ napsal o ní novinář a spisovatel Ondřej Suchý.

Zdálo se, že bude žít ještě dlouho, proto její smrt před 20 lety byla pro mnohé překvapením, byť jí bylo už přes osmdesát. Na rozdíl od svých rivalek Adiny Mandlové či Lídy Baarové se ovšem "vypravila do rakve" v mnohem zachovalejším a svěžejším stavu. 


user-avatar

Blondie

21. 05. 2016 | 16:00

> ExtraStory   |   Inzerce