"Kdybych nevyfotil tuto fotku, lidi, jako je moje máma, by si mysleli, že válka je to, co vidí v televizi." | zdroj: internet


Vítejte na největším hřbitově aut. Prohlédněte si, jak vypadala dálnice smrti v Iráku

Symbolem války v Perském zálivu se staly nejen hořící ropná pole, ale také pohled na tisíce zničených, poškozených nebo opuštěných aut na dálnici 80 vedoucí z Kuvajtu do města Basry. Právě tudy prchala Saddámova armáda společně s civilisty, když je zastihlo mohutné bombardování, které dalo celé dálnici nový název Highway of Death, tedy dálnice smrti.

user-avatar

Tomáš Chalupa

18. 11. 2014 | 23:51

Tisíce zničených a opuštěných aut, to je Highway of Death

Po americké invazi do Perského zálivu se celá irácká armáda ve zmatku přesunovala z Kuvajtu směrem do Basry společně s tisíci civilistů. Američané však nehodlali nečinně přihlížet a šestiproudou dálnici zasypávali po dva dny tisíci bomb. Letadla A-6 Intruder svrhávala na kolony vozů a tanků kazetové bomby, ničitelé tanků A -10 kropili dálnici ze svých rotačních kanonů. Dílo zkázy dokončovaly vrtulníky Apache a americké dělostřelectvo.

Hřbitov aut

 

Obraz zkázy, který po sobě dvoudenní ofenziva zanechala, byl neuvěřitelný. Počet opuštěných nebo zničených vozidel přesáhl 2000. Zdaleka nešlo jen o tanky a obrněná vozidla patřící Irácké republikánské gardě a pravidelné armádě. Vojáci i civilisté prchali ve zmatku před všudypřítomnými letadly a vrtulníky. Mnoho jich utonulo v okolních bažinách nebo jednoduše zmizelo v poušti. Počet mrtvých nebyl nikdy přesně vyčíslen, některé odhady mluví o 500 až 600 mrtvých, jiné odhady jdou do tisíců. 

Iráčané prchali ve zmatku

O útoku na dálnici 80 se dodnes vedou spory. Masakr civilistů a vojáků, kteří nejevili prakticky žádnou vůli k odporu, vyvolal negativní reakce. Záběry z dálnice smrti, zveřejněné až s týdenním zpožděním, otřásly veřejným míněním. Podle Colina Powella byly právě tyto záběry jedním z hlavních důvodů, proč se prezident G.W. Bush rozhodl po osvobození Kuvajtu ukončit operaci a nepokračovat dále v tažení do Iráku. Celá záležitost byla několikrát vyšetřována, samozřejmě bez jakýchkoliv výsledků a obvinění. Obhájci masakru tvrdili, že ustupující nebo prchající armáda není to samé jako armáda, která se vzdala. Pokud vojska nesloží zbraně, jsou legitimním cílem, jakkoliv jsou demoralizovaná. Ústup je taktický manévr a není žádný důvod, proč nenapadat ustupující vojska. Irák měl v době invaze čtvrtou největší pozemní armádu na světě a nebylo možné bojovat s ní v rukavičkách.

Zničeny byly i tanky, ale zdaleka jich nebylo tolik jako civilních aut

 

Ať celou záležitost posuzujeme z morálních či strategických hledisek, neoddiskutovatelným faktem zůstává, že útok na dálnici smrti byl gigantickým masakrem ve válce, která trvala všehovšudy pět dní a kde nebylo od počátku nejmenších pochyb o tom, kdo zvítězí. Dějiny píší vítězové, a tak dnes stále převládá názor, že bombardování dálnice smrti bylo skvělým příkladem, jak dorazit zdecimovanou armádu za vlastních nulových ztrát. 

Jedna z odboček z dálnice smrti

 

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Tomáš Chalupa

18. 11. 2014 | 23:51