Vítkovické železárny se jako Rudolfova huť začaly do průmyslové historie Ostravy nesmazatelně zapisovat v roce 1828.

Vítkovické železárny se jako Rudolfova huť začaly do průmyslové historie Ostravy nesmazatelně zapisovat v roce 1828. | zdroj: wikipedia commons


Vítkovické železárny vznikly v roce 1828, byly první svého druhu v rakouském mocnářství

TÉMATA: ostravsko | průmysl | hutnictví | železářství

user-avatar

Václav Pokorný

6. 12. 2018 | 12:00

U vzniku proslulých Vítkovických železáren nestál žádný uhlobaron a průmyslník, nýbrž olomoucký arcibiskup. Teprve později tuto svého druhu první huť v rakouském mocnářství odkoupil židovský bankéř Rothschild.

Stejně jako v celé Evropě, také do života obyvatel českých zemí hluboce zasáhla v první polovině 19. století průmyslová revoluce, která zásadně změnila charakter obcí, jichž se dotkla. Z bezvýznamného feudálního městečka se Moravská Ostrava se svým okolím záhy přeměnila na moderní průmyslové velkoměsto. Rozhodující podíl na tom měla malá vesnička Vítkovice, kde vznikl železářský závod s nejdokonalejší výrobní technologií té doby.

S nápadem vybudovat ve Vítkovicích moderní železářský závod přišel Franz Xaver Riepl, profesor vídeňské polytechniky. Pro svůj záměr získal bratra samotného rakouského císaře, olomouckého arcibiskupa arcivévodu Rudolfa Jana. Ten svým dekretem ze dne 9. prosince roku 1828 založil ve Vítkovicích první pudlovací pec v Rakousku, která nesla jeho jméno – Rudolfova huť

Samotné stavební práce na Rudolfově huti započaly v dubnu 1829 a již o rok a půl později, 16. září 1830, byla uvedena do provozu pudlovací pec, která vyráběla kujné železo s využitím kamenného uhlí. Na tu dobu šlo o skutečně špičkovou technologii.

Postupně probíhala výstavba dalších navazujících provozů, takže v roce 1831 už byla v činnosti i válcovna, soustružna a zámečnická dílna. Ocelárna, 1908

Další etapa rozvoje Vítkovic se začíná psát od roku 1843, kdy židovský bankéř Salomon Meyer Rothschild koupil železárny za 321.000 zlatých. Později Rothschildové spojují své síly s rodinou uhlobaronů Gutmanů a společně zakládají jeden z největších průmyslových podniků Evropy – Vítkovické horní a hutní těžířstvo.

V roce 1876 nastupuje do funkce generálního ředitele závodů Paul Kupelwieser, kterého je možné označit za tvůrce moderních Vítkovic. Kupelwieser prosazuje nejenom technický pokrok nebo zvyšování objemu výroby, ale také sociální programy, které byly na svou dobu skutečně nadčasové. Závody vybudovaly nejenom obytné domy, ale také školy, nemocnici, kostel nebo jídelnu. Kupelwieser působil ve společnosti do roku 1893, poté se proslavil jako majitel lázeňského a rekreačního střediska na jadranských ostrovech Brijuni.

Po vzniku samostatného Československa pokrýval výrobní program Vítkovic široký sortiment železárenských a strojírenských výrobků. Železárny vyráběly například součásti elektráren, obří lodní hřídele, kotle a bezešvé nádoby, které se dodávaly do celého světa. Tovární hala, 1948

Po okupaci Československa nacistickým Německem byla veškerá výroba zcela zaměřena na dodávky pro německou armádu. V srpnu 1944 byla pak Ostrava včetně Vítkovic postižena náletem amerických bombardérů, ale i tuto katastrofu železárny přežily.

Po válce dochází k rychlé obnově a zároveň ke znárodnění československého těžkého průmyslu. Po nástupu komunistů k moci jsou Vítkovické železárny přejmenovány na Vítkovické železárny Klementa Gottwalda a trh se orientuje především na země sovětského bloku.

Po listopadu 1989 začíná nová éra celé naší společnosti, a stejně tak i Vítkovic. Potřeba železa se podstatně snížila, svou roli sehrály i ekologické důvody, a tak 27. září roku 1998 se konal poslední odpich na vysoké peci č. 1. V roce 2002 byla železárna-koksovna a vysoké pece Vítkovických železáren spolu s technickým vybavením vyhlášeny národní kulturní památkou.

user-avatar

Václav Pokorný

6. 12. 2018 | 12:00

> ExtraStory   |   Inzerce