Vlasta Chramostová na křtu své knihy  Byl to můj osud na přeskáčku II, Národní divadlo, 14.5.2018.

Vlasta Chramostová na křtu své knihy Byl to můj osud na přeskáčku II, Národní divadlo, 14.5.2018. | zdroj: Profimedia.cz


Vlasta Chramostová: Život plný zvratů

TÉMATA: herečka | vlasta chramostová | normalizace | československo | sovětská okupace | stb | divadlo | film

user-avatar

Václav Pokorný

14. 10. 2019 | 07:00

S divadelní a filmovou herečkou Vlastou Chramostovou se osud nemazlil. Za druhé světové války musela pracovat v továrně pro nacisty. Po jejím skončení ji StB pronásledovala tak dlouho, až jim podepsala spolupráci. V roce 1963 ji potkalo velké neštěstí, když při dopravní nehodě zemřel její čtyřletý syn. V letech normalizace se postavila proti Husákovu režimu, podepsala Chartu 77 a za to si vysloužila zákaz umělecké činnosti. Po sametové revoluci se k herectví opět vrátila.

Brněnská rodačka Vlasta Chramostová se narodila v 17. listopadu 1926 a onen magický den, který v současnosti slavíme jako státní svátek, jako by předznamenal život herečky, která se pro mnohé stala symbolem boje za svobodu a demokracii.

Už její mládí bylo pohnuté, ovlivněné válkou. Němci tehdy zavřeli české školy, a Chramostová tak musela přerušit studia na brněnské konzervatoři. Místo příprav na prkna, která znamenají svět, musela denně časně zrána cestovat do německé fabriky za Brnem

„Byla jsem totálně nasazená. Jezdila jsem jako sedmnáctiletá válečným promrzlým vlakem z Králova Pole do Kuřimi. Mou prací byla kontrola součástek německých letadel. Dodnes doufám, že letadla i díky mně padala,“ vzpomínala pro Lidové noviny Chramostová.

Po válce získala angažmá v brněnském Národním divadle, odkud později, v roce 1950, přešla do pražského Divadla na Vinohradech, tehdejšího Divadla Československé armády.

Ve stejném roce se provdala za zapáleného komunistu Miloše Pavlince, jenž v té době zastával post šéfa brněnského rozhlasu. Brzy po svatbě se však její manžel stal ze dne na den psancem. Jeho blízký spolupracovník Otto Šling byl popraven a vnitrostranické čistky se dotkly Pavlince i Vlasty. Hereččina kariéra byla ohrožena, a navíc se rodina dostala i do finančních potíží.

V té době ji začala uhánět StB. Chtěli, aby pro ně donášela na kolegy. Tento nátlak provázela šikana, všudypřítomná černá auta, vyrušování o nedělní siestě a slídění u sousedů. Chramostová nějakou dobu odolávala a tlaky se jí dařilo ustát. Následoval však rozvod a v listopadu 1957 se nakonec agentům upsala, pod krycím jménem Klára.

 „Ti dva nevítaní pánové přišli do mého bytu. Vím jistě, že jsem se jich i toho dne chtěla za každou cenu zbavit, ale zdá se mi možné, že jsem kdesi v sobě současně alibisticky připouštěla, že kdybych se jim podvolila, nebyl by to v nové politické situaci takový zločin. Chtěla jsem být slavná, chtěla jsem se někdy dostat do ciziny, cestovat, poznat svět, vydělat si peníze, ne pořád počítat každou korunu, půjčovat si, někoho živit. Chtěla jsem být jednou šťastná,“ vyznala se ve svých pamětech herečka, která o pět let později vstoupila do komunistické strany

Na obranu Vlasty Chramostové dlužno dodat, že nikdy od StB nedostala žádné peníze a nikdy nikoho neudala, při veškerých kontaktech se jako správná herečka snažila působit zmateně a neužitečně. I proto ji tajní přestali kontaktovat a její spis uložili do archivu.

Chramostová pak šla z role do role, na divadle i ve filmu a vypadalo to, že se na ni konečně usmálo štěstí. Jejím novým partnerem se stal brněnský sochař Konrád Babraj, s nímž měla syna Konráda (1959-1963). Chlapeček však zahynul v necelých čtyřech letech, když s ním unavená herečka jela 25. května 1963 z Prahy do Brna „potěšit svou maminku“.

Nedaleko Popůvek předjížděla náklaďák se senem a havarovala. Sama skončila těžce zraněná a synek zemřel druhý den v brněnské dětské nemocnici. Babraj ji následně coby řidičku vozu obviní ze zabití jejich dítěte a rozejde se s ní. Tehdy poprvé Vlasta Chramostová končí na psychiatrii. 

Najde v sobě však sílu a vrací se opět k divadlu i před filmovou kameru. Její nezlomná vůle ji o dva roky později vynesla čestný titul zasloužilé umělkyně. 

Vlasta Chramostová s Rudolfem Hrušínským v hororové komedii režiséra Juraje Herze "Spalovač mrtvol" (1968)

Dobrovolný exil a přiznání

V roce 1968 se Vlasta Chramostová naprosto jednoznačně postavila proti sovětské okupaci Československa a následné normalizaci. Rozhodla se už nikdy nepolevit a nesejít z cesty, jak jí přikazovalo svědomí. 

Roku 1971 se provdala za kameramana Stanislava Milotu. O dva roky později přišel oficiální zákaz veřejného vystupování a herečka si spolu s manželem zvolila dobrovolný exil na chalupě v Prysku u České Lípy. V roce 1977 podepsala mezi prvními Chartu 77. Živila se výrobou a prodejem lamp. Ve svém bytě založila bytové divadlo, kde hrála jen pro přátele. Ještě na jaře 1989 byla Chramostová odsouzena za opoziční činnost.

Po listopadu 1989 začala žít svůj "třetí život", jak nazývala porevoluční návrat na divadelní prkna a před filmové kamery. Obdivu a slávy si ale dlouho neužije. Záhy se totiž ocitne na Cibulkových seznamech spolupracovníků tajné bezpečnosti, což vyvolá skandál. V návalu endogenní deprese, kterou trpí už od šedesátých let, se herečka rozhodne skoncovat se svým životem. „Fízlové mě dostali a lidi opustili. Už nemůžu a nechci!“ píše na kus papíru. Příchod jejího muže naštěstí zabrání nejhoršímu. 

Vlasta Chramostová v roce 2011, kdy se rozloučila s divadlem.

Na rozdíl od jiných veřejně známých osobností se Chramostová nesnaží očistit své jméno soudní cestou a volí odvážnou cestu sebezpytování. Pustí se do psaní memoárů, ve kterých účtuje sama se sebou. “Moje uzdravení a znovuzrození nemůže vést jinudy než cestou neúprosné sebereflexe. Dva roky staré tesknění, proč to mám být zase já, kdo se bude drásat, je pryč. Bolestnou minulost nelze vyhojit tím, že se na ni zapomeneme. Vidím, že musím začít u sebe,“ poznamenává v úvodu pamětí.

Za Vlastu Chramostovou se postaví mimo jiné i její přítel, prezident Václav Havel. V roce 1998 jí udělil Řád T. G. Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. 

Uznání se dočká i od odborné kritiky. Na konci 90. let je dvakrát nominována na Českého lva za role ve filmech Je třeba zabít Sekala a Kuře melancholik

Životní pouť Vlasty Chramostové se uzavřela 6. října ve věku 92 let.

 

user-avatar

Václav Pokorný

14. 10. 2019 | 07:00

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu