Motostřelci NVA na cvičení.

Motostřelci NVA na cvičení. | zdroj: vhu.cz


Vojenské cvičení Šumava bylo přípravou na okupaci Československa

TÉMATA: pražské jaro | 1968 | invaze | varšavská smlouva | armáda | vojáci | československo | komunisté | sovětský svaz

user-avatar

Václav Pokorný

2. 07. 2018 | 16:03

Na sklonku června 1968 se v Československu konalo společné vojenské cvičení armád Varšavské smlouvy ŠUMAVA. Po jeho skončení ruské jednotky odjezd z československého území demonstrativně prodlužovaly, aby podpořily protireformní síly v KSČ. Poslední vojáci opustili naše území 4. srpna, aby se za pouhých sedmnáct dnů 21. srpna 1968 vrátili jako okupanti.

Zahájení příprav na invazi do Československa začalo na začátku dubna 1968, kdy sovětské vedení dospělo k názoru, že komunisté v Československu ztrácejí své pozice a demokratizační proces  se začíná vymykat jejich kontrole. Ministr obrany SSSR maršál A. A. Grečko nařídil sovětským vojskům rozmístěným v NDR, Polsku a Maďarsku, aby se připravovaly na operaci DUNAJ, což byl krycí název pro vojenské obsazení Československa. Příprava vojsk na okupaci měla být maskována řadou cvičení na území států sousedících s ČSSR.

Mezitím reformní proces v Československu pokročil a z pohledu sovětské strany hrozilo, že skončí “kontrarevolučním pučem”. Sověti proto přišli s nápadem uskutečnit společné cvičení vojsk Varšavské smlouvy na Šumavě. Československé velení však navrhovalo, aby se manévry o rok posunuly, načež si rozlícení sovětští generálové vynutili svolání cvičení již na červen roku 1968.

Řízení cvičení přešlo z ministra národní obrany ČSSR na hlavního velitele vojsk Varšavské smlouvy, maršála Jakubovského. Ten pozval na Šumavu nevídané množství spojeneckých vojáků – Sověti nasadili do akce celkem 17 tisíc vojáků. Na československé straně se zapojilo 6 tisíc vojáků. Celkem se cvičení ŠUMAVA zúčastnilo okolo 24 000 vojáků, (z toho téměř 18 000 spojeneckých), 79 tanků (z toho 68 spojeneckých) a 87 letadel nebo vrtulníků (z toho 66 spojeneckých). Celkový počet vojáků zapojených do cvičení na území NDR, Polska, SSSR a Maďarska se odhadoval na 30 až 40 000. Polská pěchota při podpoře tanků. Foto sbírka VHÚ.

Zatímco vojáci z Maďarska, Polska a dalších zemí opustili šumavské hvozdy hned po cvičení na počátku července, sovětská armáda tu zůstala. Moskva ji na Šumavě držela jako strašáka vůči údajným „kontrarevolučním silám". Za této situace došlo 29. července k jednání československých představitelů a sovětského vedení v Čierné nad Tisou. Jednání byla velmi ostrá, tehdejší generální tajemník ÚV KSSS Leonid Brežněv si nebral servítky a hned v úvodu opanoval diskusi několikahodinovým projevem plným demagogie. Rusové pořád tvrdili, že v ČSSR se rozmáhá kontrarevoluce. Většina československých politiků jim oponovala a sovětskou delegaci ujišťovala, že situaci má plně pod kontrolou.

Alexandr Dubček Sověty kritizoval za to, že vojska, která se účastnila cvičení, nepospíchají s odchodem. Tím rozčilil Alexeje Kosygina. „Nezapomeňte, že československé západní hranice jsou hranicemi zemí socialismu!“ připomněl mu zostra. V emocionálně napjaté atmosféře sovětskému premiérovi uklouzlo: „...jistě by vaši lidé přivítali naše, bulharské a polské ozbrojené síly u vás... Požadujeme revizi Varšavské smlouvy, abychom mohli kamkoliv umisťovat vojska podle potřeb spojeného velení.” Tento požadavek však většina československého vedení, včetně prezidenta Ludvíka Svobody, odmítla. Nácvik chemické očisty OT–64 v poli u motostřelecké jednotky ČSLA. Foto sbírka VHÚ.

4. srpna se ruské jednotky konečně z  Československa stáhly, ale vedení v Moskvě již dobře vědělo, že to bude jen na pár týdnů. 21. srpna 1968 pak následovala mohutná vojenská invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Drtivá většina československých občanů jí byla zaskočena a vojenský vpád odsoudila. Při následných protestech ruští okupanti zastřelili 137 bezbranných civilistů a přes 500 dalších zranili.


user-avatar

Václav Pokorný

2. 07. 2018 | 16:03

> ExtraStory   |   Inzerce