René Černý jako důstojník čs. jednotek ve Velké Británii.

René Černý jako důstojník čs. jednotek ve Velké Británii. | zdroj: vhu.cz


Vrahové! Slova, která zvolal před popravou hrdina západního odboje major René Černý

TÉMATA: vojáci | komunisté | justiční vražda | politické procesy | 50. léta | odboj

user-avatar

Václav Pokorný

25. 07. 2019 | 16:50

V Československu bylo v prvních letech po komunistickém převratu popraveno z politických důvodů více než dvě stě lidí. Téměř čtvrtinu z nich tvořili vojáci a důstojníci československé armády. Jedním z nich byl i major René Černý, který byl po vykonstruovaném soudním procesu popraven v roce 1950. 26. července letošního roku uplyne 105 let od jeho narození.

René Černý se narodil 26. července 1914 v obci Kvíček, dnešní součásti města Slaného, do rodiny českého železničáře. Po maturitě na Jičínském reálném gymnáziu se v roce 1934 dobrovolně přihlásil k odvodu do armády. Absolvoval školu pro důstojníky jezdectva v záloze. V prvorepublikové armádě působil v nejrůznějších pozicích, například jako velitel čety či zpravodajský důstojník.

Po okupaci se zapojil do formujícího se odbojového hnutí Obrany národa, kde se podílel na organizaci odchodu československých vojáků do zahraničí. Když byla tato organizace prozrazena, prchl před nacisty do zahraničí. Ve Francii působil jako zpravodajský důstojník a po její kapitulaci přeplul lodí do Velké Británie. Zde prošel dobrovolným výcvikem a absolvoval řadu speciálních vojenských kurzů.  

Na konci 2. světové války se jako zástupce velitele roty zúčastnil obléhaní přístavu Dunkerque. Na výročí vzniku Československa v roce 1944 byl René Černý povýšen na kapitána. Za svoji činnost během druhé světové války obdržel řadu československých a spojeneckých vyznamenání. 

Po válce vystudoval Vysokou vojenskou školu v Praze a poté zde působil jako profesor taktiky týlových jednotek. Studium na této prestižní škole by jej za normálních okolností předurčovalo k rychlému služebnímu postupu a k zastávání těch nejvyšších míst v armádních strukturách. Ale již před únorem 1948 se komunisté snažili kariéru svých politických odpůrců, k nimž Černý jako prototyp prvorepublikového a prozápadně orientovaného důstojníka bezpochyby patřil, všemožně brzdit. Černý si to uvědomoval a ve svém  dopise adresovaném obávanému šéfovi 5. oddělení Hlavního štábu pplk. Reicinovi na tuto zjevnou diskriminaci otevřeně poukázal.

Na majora byl povýšen až 6. února 1947 – Reicinovi se toto povýšení podařilo oddalovat více než osm měsíců. V létě 1947 Černý úspěšně ukončil studium na VŠV. Jako jeden z nejlepších absolventů byl hned po svém absolutoriu ustanoven jejím profesorem. Přednášet začal na podzim 1947. Rok po absolvování VŠV, tedy v létě 1948, měl být jmenován majorem generálního štábu. K tomu však kvůli událostem roku 1948 nedošlo.

Pokus o emigraci

Záhy po únorovém převratu bylo Černému znemožněno vyučovat a obdržel rozkaz o přeložení na Slovensko. S tím ovšem nesouhlasil a raději podal žádost o zproštění výkonu služby a přeložení do zálohy. Vzhledem k pozornosti, kterou mu v té době věnovalo Obranné zpravodajství (OBZ),  se rozhodl pro urychlený odchod do zahraničí. 

První pokus o překročení hranic, který uskutečnil spolu se svou snoubenkou, se nezdařil, protože převaděč odmítal převádět ženy. Při druhém jej udal příslušník finanční stráže František Bernát, i když mu předtím za nemalý finanční obnos přislíbil pomoc. Šlo o předem nastraženou past StB. Při předávání peněz nedaleko hranic s Rakouskem byla celá skupina 1. května 1948 zatčena.

Po několikadenních výsleších ve znojemské úřadovně StB byl Černý eskortován do vazební věznice Vrchního vojenského soudu v Praze. V pověstném „Domečku“ na Hradčanech pak strávil více než půl roku, byl fyzicky a psychicky mučen a opakovaně vyslýchán

René Černý byl uznán vinným ze zločinů příprav úkladů o republiku, zločinu zběhnutí, pokusu zločinu vojenské zrady a zločinu svádění k zneužití moci úřední. Byl zbaven vojenských hodností, všech vyznamenání a odsouzen k trestu odnětí svobody na 19 let a dalším vedlejším trestům. Letecký pohled na věznici Plzeň-Bory, 1935

Borská vzpoura

Po vynesení rozsudku byl Černý eskortován do věznice Plzeň Bory. Zde se počátkem září 1949 seznámil s podstrážmistrem Sboru vězeňské stráže Jaroslavem Flemrem. Ten se již dříve rozhodl odejít na Západ a vzít s sebou některé prominentní vězně. Volba padla na Černého a na bývalého generálního inspektora čs. letectva ve Velké Británii div.gen. Karla Janouška.

Plánovaný útěk byl z dosud neznámých důvodů prozrazen a pro oba bývalé vojáky to znamenalo nový soudní proces, který se uskutečnil dne 28. března 1950. Pro tento specifický případ zasedal soudní senát přímo v objektu věznice na Borech. René Černý i Karel Janoušek (1893‒1971) byli odsouzeni ve vykonstruovaném procesu pro zločiny vlastizrady a pokusu o vyzvědačství k těžkému žaláři na doživotí. Součástí rozsudku byla také konfiskace veškerého majetku, ztráta čestných občanských práv na dobu deseti let, zaplacení pokuty 20 000 Kč a také povinnost uhradit náklady soudního líčení. Celý rozsudek byl postaven na výpovědi Jaroslava Flemra, který se ke všemu po krutých výsleších přiznal.

O měsíc později začalo v plzeňské věznici v Plzni další vyšetřování, které mělo za cíl zlikvidovat další příslušníky Sboru vězeňské správy, kteří nespolupracovali s komunistickou mocí, a znovu perzekuovat vybrané „prominentní“ vězně z řad bývalých opozičních politiků a vojáků. V české historiografii se tato akce označuje jako tzv. Borská vzpoura.

Zatčeno bylo celkem 11 příslušníků SVS a osm vězňů: pět vyšších důstojníků, dva bývalí poslanci Ústavodárného národního shromáždění a jeden bývalý soudce. Černý se do této skupiny dostal díky svému „pokusu“ o útěk a víceméně na poslední chvíli. Při výslechu i před soudem Černý jakoukoliv svou účast na této „ilegální organizaci“ kategoricky popřel. K usvědčení však stačily výpovědi těch, kteří svou „vinu“ přiznali a pod příslibem nižších trestů ji byli ochotni přiznávat i nadále. Kromě dalších dvou obviněných byl Černý odsouzen k trestu smrti. Poprava byla stanovena na 23. května 1950.  

Před vykonáním rozsudku smrti napsal René Černý závěť a osobní dopisy pro snoubenku Bohumilu Vrbovou a také bratra Dalibora Černého; v obou zdůraznil svou nevinu. Když se jej před popravou předseda senátu zeptal,  zda nemá nějaké poslední přání, Černý odpověděl: „Chci vám říci, že jste mě odsoudili pro nic a že je to vyložená vražda. To říkám pod šibenicí. Tady bych vám řekl, že jsem něco udělal, ale já nic neudělal. A vám, pane státní prokurátore, mnoho štěstí nepokvete.“

V 6. hodin a 14 minut byl René Černý předán mistru popravčímu k výkonu trestu oběšením. Na šibenici ve dvoře pankrácké věznice vystoupal jako poslední. Před popravou stihl ještě provolat „Vrahové“.

V letech 1990–1994 byl René Černý na základě rehabilitačních řízení v plném rozsahu rehabilitován a in memoriam povýšen do generálské hodnosti. Na jeho počest mu byla ve městě Slaném odhalena pamětní deska.

user-avatar

Václav Pokorný

25. 07. 2019 | 16:50

> ExtraStory   |   Inzerce