Domorodci z kmene Anga přinášejí mumii bývalého šamana.

Domorodci z kmene Anga přinášejí mumii bývalého šamana. | zdroj: onpoint.wbur.org


Vyuzené mumie pomáhají vesničanům udržovat kontakt se světem zemřelých

TÉMATA: mumie | Papuánská Nová Guinea | pohřební rituály | primitivní kmeny

user-avatar

Markéta Oderská

10. 06. 2015 | 08:30

Před pěti lety zrestaurovali vědci pomocí přírodních metod mumii šamana z vesnice v Papuánské Nové Guineji. Od té doby je ve výborném stavu a umožňuje vůdci kmene udržovat kontakt se zemřelým otcem.

Vysoko nad vesnicí Koke, na útesu pod malým skalním převisem sedí již desítky let mumifikovaná těla zesnulých členů kmene Anga. Současný kmenový vůdce Gemtasu si velmi přál zrestaurovat ostatky svého zesnulého otce Moimanga, jehož tělo bylo v 50. letech minulého století mumifikováno, ale v posledních letech začalo vlivem zdejšího klimatu podléhat zkáze. Porůstalo lišejníky a dokonce se v něm na jednom místě uhnízdil i hlodavec. Gemtasu doufal, že pokud by se podařilo mumii jeho otce obnovit, mohly by ve vsi znovu ožít tradiční mumifikovací praktiky. Ty začaly být na ústupu od poloviny minulého století, když křesťanští misionáři od nich začali zdejší domorodce odrazovat.

Náčelník Gemtasu a vědci Beckett a Nelson si přohlížejí zchátralou mumii zesnulého šamana Moimanga.

Když se o jeho záměru dozvěděl bioantropolog Ronald Beckett z Quinnipiac University v Connecticutu, rozhodl se mu spolu s kolegou Andrew Nelsonem pomoci. Chtěli však mumii zachránit s použitím přírodních prostředků běžně dostupných v džungli, aby domorodci mohli v těchto praktikách již sami dál pokračovat. Zjistili, že se dříve těla balila do látky zvané tapa, která se vyráběla z kůry a lepila pomocí ohřáté mízy ze stromu kumaka. Tímto způsobem vědci úspěšně zrestaurovali mumii bývalého šamana. Vyvrácenou čelist vrátili na místo a narovnali svěšenou hlavu, která se málem již oddělila od zbytku těla. Lišejníky pak odstranili vápenatou substancí zvanou suca, která se vyrábí z drcených mušlí a účinkuje jako bělidlo.

Když pak Gemtasu uviděl konečný výsledek, doslova se rozplakal. „Začal zpívat, začal tancovat, chytl mě za ruku,“ líčil jeho reakci antropolog. Po mnoha letech mohl Gemtasu opět spatřit tvář svého zemřelého otce.

Vědci rovněž podle tradičních postupů provedli zakuřovací mumifikaci lesního prasete. Nejprve oškrábali mrtvá tělo bodlinatými rostlinami, pak ho umístili do zakouřené chýše a nechali je tam takto v kouři po 30 dní. Do konečníku zavedli bambusovou trubici, která sloužila jaké anální kohoutek k vyprázdnění obsahu střev. Do končetin vyvrtali malé dírky, jimiž masírováním odváděli tělní tekutiny. Nakonec pomazali tělo okrem, jenž pohlcuje vlhkost, a uzavřeli je do „kapsle“, chránící tělesnou schánku před přírodními živly.

Chýše, v níž se udí mumie

Kouř sehrává v celém procesu důležitou úlohu, neboť odpuzuje bakterie i hmyz a funguje jako konzervační prostředek. Tímto způsobem je možné zabránit rychlému rozkladu mrtvol, k němuž by jinak došlo vlivem parného a vlhkého klimatu.

I když se tyto praktiky mohou lidem ze Západu jevit jako bizarní, až strašidelné, zas až tolik se neliší od našich zvyků rozsvěcovat mrtvým svíčky na hrobech, přinášet jim květiny a tiše s nimi rozmlouvat. Lidé z kmene Anga komunikují se svými předky právě prostřednictvím mumií. Tím, že jim mohou vidět do tváře, si lépe uvědomují jejich přítomnost. Se zemřelými se radí a jejich mumie nosí na slavnosti. Věří, že pokud není o mrtvá těla náležitě pečováno, bloudí duše mrtvých džunglí a škodí jejich lovu i úrodě. „Svět duchů – to je pro ně velmi, velmi reálná záležitost,“ poznamenal Beckett.

Ne všichni místní ovšem sdílejí tuto víru. Zatímco staří lidé v ni bezvýhradně věří, lidé středního věku si už tak jistí nejsou a v tradičních praktikách vidí spíše způsob, jak do vsi přitáhnout případné turisty. Mladší generace jsou pak čím dál více skeptičtější.

 

user-avatar

Markéta Oderská

10. 06. 2015 | 08:30

> ExtraStory   |   Inzerce