Průvod sokolů na Staroměstském náměstí.

Průvod sokolů na Staroměstském náměstí. | zdroj: sokol.cz


XI. všesokolský slet: Jediný masový protest proti nastupující komunistické diktatuře

TÉMATA: praha | sokol | komunisté | komunistická diktatura | 1948 | praha | protesty | československo

user-avatar

Václav Pokorný

18. 06. 2018 | 13:00

Před sedmdesáti lety proběhl v Praze XI. všesokolský slet. Již během sletu, ale zejména při následném průvodu Prahou dávali sokolově jasně svůj postoj k nově nastolenému režimu. Uplynulo teprve několik dnů od abdikace prezidenta Edvarda Beneše a jeho nástupce Klement Gottwald byl většinou veřejnosti vnímán jako diktátorská kreatura. Se zatýkáním sokolů se začalo již během sletu a po jeho skončení bylo 11 tisíc členů vyloučeno. O tři roky později přestal tento tělocvičný spolek fakticky existovat.

Jen čtyři měsíce po nástupu komunistické diktatury k moci v roce 1948 se konal XI. všesokolský slet. Proběhl v Praze od 19. do 27. června a stal se jediným masovým protestem české společnosti proti nastupující diktatuře.

Na ploše Strahovského stadionu se vystřídalo 118 000 cvičenců, které denně sledovalo až 200 000 diváků. Nejdříve vystoupilo  žactvo, prostná cvičili chlapci a dívky společně. Krátce po nástupu žákyň na plochu stadionu, těsně před zahájením cvičení, začala část cvičících provolávat: "Ať žije prezident Beneš!" Chvíli bylo ticho, ale pak se ozvalo z jiného místa: “Ať žije prezident Beneš!” A pak znovu odjinud. Volání se stupňovalo, až se k němu přidala i část diváků na zadní tribuně – a v té chvíli ho zachytily rozhlasové mikrofony reportéra Československého rozhlasu. 

Zpráva o této události se rychle roznesla po celé republice a předznamenala další průběh sletu. V následující den po ukončení cvičení na stadioně pak pochodovali ve slavnostním průvodu Prahou dorostenci, zpívali sokolské písně a zdravili diváky voláním "Nazdááár!" V emotivní atmosféře zaznělo také volání "Ať žije prezident Beneš!" Nejprve slabě, ale pak zesílilo. Lidé jim mávali, smáli se, křičeli a některé ženy měly v očích slzy. Bylo to zcela pochopitelné. Od abdikace prezidenta Beneše a zvolení Gottwalda uplynulo teprve několik dnů. Autorita prezidenta Beneše byla ještě tři roky po válce obrovská. Byl vnímán jako důstojný nástupce Masaryka. Naopak dosazení Gottwalda do funkce prezidenta znamenalo pro většinu veřejnosti šok.

Když jásající průvod dorostenců došel až k hlavní tribuně na Staroměstském náměstí, starosta Československé obce sokolské Josef Truhlář, stojící vedle Klementa Gottwalda, gestikuloval a volal na mládež: “Na povel pozor! Vlevo hleď!" Útvary mládeže však na jeho povely nereagovaly a procházely mlčky s odvrácenou tváří, bez jakýchkoliv pozdravů. Jakmile však tribunu minuly, začaly  znovu provolávat "Ať žije prezident Beneš! Ať žije prezident Beneš!" Prezident Klement Gottwald a jeho manželka Marta přihlížejí vystoupení v rámci XI. všesokolského sletu.

V dalších dnech vystoupili na Strahově ženy a muži. Jejich průvod Prahou byl už kontrolován ozbrojenými složkami Sboru národní bezpečnosti a Lidových milicí. Přes všechna opatření, jimiž chtěli komunisté zabránit, nebo alespoň oslabit očekávané protesty účastníků sletu, průvod nakonec vyzněl jako bouřlivý projev odporu proti komunistickému režimu. Hlas reproduktorů přehlušovaly spontánní projevy pochodujících sokolů, nadšeně opětované diváky, kteří lemovali celou trasu průvodu, nebo mávali a volali z vyzdobených oken protilehlých domů.

Odpor proti komunistickému režimu se nejvíce projevil na Staroměstském náměstí, kde byla čestná tribuna pro představitele státu v čele s prezidentem Klementem Gottwaldem, členy diplomatického sboru a zástupce světového tisku. Náčelnice Sokola Marie Provazníková popsala to, co se tam odehrálo, takto:    

"Ze slavnostní tribuny před pobořenou Staroměstskou radnicí bylo vidět v Pařížské třídě nad průvodem les amerických praporků. Policie spěchala proti průvodu a snažila se praporky zabavit. Zatkla několik desítek lidí, ale nemohla zatknout všechny a praporky mezitím zmizely. Vyletěly znovu za vládní tribunou (některé už před ní) před očima celého diplomatického sboru a cizích novinářů. Z Pařížské třídy hřměly pozdravy a hromadně skandovaná hesla žup – od vchodu na náměstí byl klid. Řada za řadou šla mlčky, hlavy sklopeny nebo odvráceny pryč od vnuceného prezidenta. Prapory spočívaly klidně na ramenou praporečníků a sklonily se teprve za tribunou, před kaplí, kde býval hrob Neznámého vojína. Až tam bylo ticho. Ale pak se hlavy zvedly a ze sevřených řad, které zaplavily plochu náměstí, z polozbořených starobylých domů kolem, z lešení, která kryla jejich rány, odevšad temně hřmělo už jen jediné slovo: „Beneš – Beneš – Beneš...“ Ve jménu Benešově národ vyjádřil svou víru v ideály, o které Beneš s Masarykem a Štefánikem opřeli republiku – víru ve svobodu, demokracii a v konečné vítězství pravdy." Vystoupení mužů

Dozvuky sletu byly více než tragické. Již během sletového průvodu bylo pozatýkáno asi 200 sokolů, které vytahovali příslušníci SNB a Lidových milicí přímo z průvodu a odváželi k výslechu. Ještě několik týdnů po ukončení sletu lidé potkávali sokoly vracející se v sokolských krojích z vězení. Akční výbory Národní fronty vyloučily na podzim roku 1948 ze sokolských jednot asi 11 000 členů. Následovalo nedobrovolné začlenění Sokola do "Jednotné socialistické tělovýchovy" a jeho umlčení na dlouhých 41 let. 



user-avatar

Václav Pokorný

18. 06. 2018 | 13:00

> ExtraStory   |   Inzerce