Yvetta Simonová je stálicí české populární hudby.

Yvetta Simonová je stálicí české populární hudby. | zdroj: profimedia


Yvetta Simonová: Zpívání dala přednost před rodinou, později toho litovala

TÉMATA: hudba | zpěvačky | česko | yvetta simonová | milan chladil | jan werich

user-avatar

Yvonne K.

4. 11. 2018 | 17:59

Yvetta Simonová 4. listopadu slaví neuvěřitelné 90. narozeniny. Přestože má občas zdravotní potíže, ještě stále příležitostně vystupuje, mimo jiné s šestaosmdesátiletým Josefem Zímou. Svým příjemným sametovým altem obšťastňuje své posluchače více než sedm dekád. Jak sama říká, svým životem se doslova prozpívala, ale láska k hudbě si vybrala i svou tvrdou daň. Vztahy jí dlouho nevydržely a na jediné dítě, které přivedla na svět, si nedokázala najít čas. Dnes si to vyčítá.

V životě Yvetty Simonové sehrálo osudovou roli několik mužů. Profesor Hilbert Vávra, ke kterému chodila ještě za protektorátu na hodiny zpěvu, doporučil svou nadanou žačku režiséru Štěpánu Munkovi. Ten sedmnáctileté dívce nabídl hlavní roli ve zhudebněné Gogolově Ženitbě, inscenované na Malé scéně bratislavského Národního divadla.

V Bratislavě pobyla tři roky a poznala se tam se svým prvním manželem Františkem Spurným, tehdejším ředitelem paláce Lucerna. Milostná jiskra mezi nimi ovšem přeskočila až  později, když už byla nazpět v Praze. Spurný jí zavolal a nabídl jí spolupráci. Vzali se v roce 1949. Yvetta (za svobodna Roubalová) přijala jeho příjmení a porodila mu syna Tomáše. 

Po manželovi se ale dlouho nejmenovala. S návrhem, aby si změnila příjmení, přišel Jan Werich, kterému Spurný dělal nějakou dobu tajemníka. “Františku, ta tvoje žena se nemůže jmenovat Yvetta Spurná. Na plakátě to vypadá hrozně tvrdě. Tohle jméno by mě jako posluchače nepřitahovalo,” přesvědčoval Spurného. Na lísteček pak napsal různá příjmení, a protože se vrátil z Ameriky, objevovala se tam anglická jména jako Simon a další. “Můj manžel chtěl, abych měla stejný monogram YS, poněvadž tenkrát byly monogramy i na bačkoře. Tak jsme vybrali jméno Simonová,” uvedla v rozhovoru pro Českobudějovický deník.

Po narození syna dlouho doma nezůstala, stýskalo se jí po zpívání. Když se pokoušela vrátit na pódia, narazila na odpor. Manžel očekával, že se bude věnovat hlavně rodině a domácnosti. Nakonec však z pragmatických důvodů ustoupil. U představitelů nového režimu se Spurný ocitl v nemilosti a přišel o dosavadní posty. Hodilo se proto, že si manželka vydělávala zpěvem. 

V letech 1953 až 1960 zpívala Yvetta Simonová s orchestrem Zdeňka Bartáka, od roku 1958 začala spolupracovat s kapelou Karla Vlacha, nejprve jako sólistka. Pak Vladimír Dvořák dostal geniální nápad vytvořit z Yvetty Simonové a Milana Chladila pěveckou dvojici.

Její popularita rostla a s ní i pracovní nasazení, takže na rodinu zbývalo jen minimum času. “Pořád jsem zpívala. To byly odpolední čaje, večer plesy, vysílání v rozhlase. Celé dny jsem se věnovala práci. Pro rodinu to absolutně nebylo,” konstatovala po letech. O syna Tomáše se tak po většinu jeho dětství a dospívání staraly babičky. Spokojený nebyl ani manžel, který žárlil na její úspěchy i na Milana Chladila.

Na vrchol popularity Yvetta Simonová vystoupala v roce 1962, kdy v soutěži Zlatý slavík skončila nejvýš mezi zpěvačkami a celkově se umístila druhá. V té době ale měla anketa jen jednu společnou kategorii pro zpěváky i zpěvačky, a tak Zlatého slavíka nedostala.

Na její slávě se značnou měrou tehdy podílel skladatel Jaromír Vomáčka, jenž pro ni složil řadu úspěšných písní jako Zhasněte lampiony nebo Já jsem zamilovaná. Simonová přiznává, že byla jeho múzou, kvůli ní opustil svou stávající manželku a tři syny. Také ona se rozvedla a syn Tomáš zůstal s otcem. 

Sedm let žila s Vomáčkou na psí knížku, pak se vzali, ale i toto manželství ztroskotalo. “S Vomáčkou to bylo krásný, ale hektický. V noci psal a ve dne spal,” shrnula jejich společné roky v knize Yvetta Simonová a její osudoví muž, kterou napsal Pavel Vrba. Do jejich vztahu obzvlášť nepříznivě zasáhly události v roce 1968. Vomáčka na sovětskou okupaci reagoval složením výsměšné písně Běž domů, Ivane a normalizační režim se mu za to nemilosrdně pomstil zákazem veřejného působení. Deptalo ho to a k tomu jej  i sžírala žárlivost na Milana Chladila, pěveckého partnera Simonové. Kvůli němu tropil doma velké scény, což zpěvačka, která si potrpěla spíš na klid, nelibě snášela. Byla to pokaždé ona, kdo se chtěl rozvést.

“Vždycky jsem Milanovi říkala, že mi rozbil všechna manželství,” podotkla v žertu. Ale nebylo to tak. Jejich vztah byl ryze pracovní a přátelský. Přesto si je posluchači jako pár spojovali. “Často se stávalo, že po mně lidé chtěli podpis a říkali mi paní Chladilová. No, to byl konec,“ svěřila se pro online magazín Aha.  

Ladilo jim to spolu a říkalo se dokonce, že takový souzvuk hlasů se sejde jednou za sto let. Sentimentálně laděnými duety se těšily oblibě zvláště u konzervativní části publika. Nešlo také přehlédnout, že Chladil při zpívání na Simonovou vždy zaujatě hleděl. “To nebyl ale zamilovaný pohled, jak si všichni mysleli, on mi odezíral ze rtů, protože neuměl texty,” vysvětlovala často zpěvačka. Trávili však spolu více času než s vlastními rodinami, v noci třeba přijeli ze zájezdu a ráno hned natáčeli v rádiu nebo televizi.

Obzvlášť dlouhé byly koncertní šňůry po Sovětském svazu, někdy trvaly dokonce dva měsíce. Všem partnerům Simonové to vadilo, kromě jednoho – kapelníka Karla Vlacha. S ním Simonová prožila nejklidnější období. Přitom ani ve snu by ji předtím nenapadlo, že spolu jednou vytvoří harmonický pár.

„Zpočátku mi onikal. Byl o dost starší, zkušený, měl pochopení pro můj neuspořádaný a hektický život, nepotřeboval si nic dokazovat a nejlépe věděl, co soužití se zpěvačkou obnáší. Ani nevím, jak to přišlo, že jsme se sblížili. Každý rok zjara se jezdilo s kapelou na týden na Chopok na takové prázdniny, tak asi tam…” prozradila Simonová v rozhovoru pro Právo. Do třetího manželství se ovšem už nehrnula. K Vlachovi se nastěhovala do jeho bytu na Evropské třídě v pražských Dejvicích, žili ve stejném domě jako manželé Chladilovi, jen o dvě patra níž.

Štěstí si ale dlouho neužila. V roce 1984 zemřel nečekaně na infarkt Milan Chladil. Necelé dva roky po něm selhalo srdce jejího přítele Karla Vlacha. Navždy odešla také její maminka a za další rok i první manžel František Spurný. Jaromír Vomáčka nepřežil třetí infarkt v roce 1978. 

Stála na prahu šedesátky a musela začít znovu. Našla si nové pěvecké partnery – Karla Hálu, Josefa Zímu a Milana Drobného a zase zpívala. Hudba byla jediná láska, která jí zůstala a která dávala jejímu životu smysl a směr.

„Můj život se točí pořád hodně kolem zpívání, já bez publika nevydržím. Jeden kamarád to před lety vystihl slovy: Už vím, jak to s tebou je – ty ses vdala za publikum. A měl pravdu. Nejdřív u mě bylo vždycky představení a pak teprve soukromý život. Dělala jsem to špatně – ale už se stalo,“ přiznává upřímně pěvecká legenda. 

I ve svých devadesáti letech je Simonová stále umělecky aktivní a doposud veřejně vystupuje. "Už ale neberu všechny pracovní nabídky, složilo by mě to. Jsem na sebe opatrná, a jakmile se necítím dobře, tak raději vyhledávám lékaře," upozornila před časem. Na svůj vysoký věk vypadá velmi zachovale. Speciální recept proti stárnutí však nemá. Kondici si udržuje pravidelným cvičením už od čtyřicítky, také střídmě jí a snaží se být pozitivně naladěná. Stále si prozpěvuje a vždy se těší na své publikum.

18. listopadu převezme Yvetta Simonová na benefičním koncertu k životnímu jubileu platinovou desku od vydavatelství Supraphon. U Supraphonu Simonová natočila přes 500 skladeb. Před pěti lety jí vyšlo CD Zlatá kolekce obsahující 73 nahrávek. Nejstarší z nich, duet s Richardem Adamem Příběh naší lásky, pochází z roku 1956.

user-avatar

Yvonne K.

4. 11. 2018 | 17:59

> ExtraStory   |   Inzerce