Václav Havel v doprovodu Alexandera Dubčeka a Mariána Čalfy.

Václav Havel v doprovodu Alexandera Dubčeka a Mariána Čalfy. | zdroj: Profimedia.cz


Z vězně a disidenta prezidentem. Kdo pomohl Václavu Havlovi na Hrad?

TÉMATA: československo | prezidenti | václav havel | alexander dubček | sametová revoluce | 1989

user-avatar

Václav Pokorný

29. 12. 2019 | 15:10

Více než měsíc po vypuknutí sametové revoluce 29. prosince 1989 byl odpůrce komunistického režimu Václav Havel zvolen prezidentem Československé republiky. Zvolili ho stejní komunističtí poslanci tehdejšího Federální shromáždění, kteří ještě před několika dny či týdny hlasitě schvalovali jeho trestní stíhání či věznění. Sám Havel k tomu později uvedl, že měl „vskutku pocit absurdity”.

Odstoupení zkompromitovaných politiků bylo jedním z ústředním požadavků opozičního Občanského fóra (OF) hned po 17. listopadu 1989. Hlavní místo na tomto seznamu zaujímal i někdejší generální tajemník Komunistické strany Československa a prezident Gustáv Husák, který patřil mezi hlavní symboly normalizačního vývoje po roce 1968. Husákův zdravotní stav v té době již nebyl dobrý a 10. prosince, po 14 letech na Pražském hradě, sám abdikoval. Ještě před svou rezignací jmenoval novou vládu, jejímž předsedou se sice stal komunista Marián Čalfa, ale většina křesel připadla zástupcům Občanského fóra, slovenské Veřejnosti proti násilí a členům satelitních stran Národní fronty, jež se ale rychle odtrhávaly od vazeb ke komunistické straně.

„Nový premiér se projevil jako obratný a zároveň mimořádně schopný státní úředník znalý ústavních i jiných, méně viditelných stránek konstrukce starého režimu. Okamžitě přerušil vazby na dosavadního komunistického premiéra Ladislava Adamce a přeorientoval se na vedení OF. V situaci, kdy se fórum rozhodlo získat moc prostřednictvím ovládnutí stávajících politických institucí, se Čalfa ukázal jako užitečný spojenec. Havlovu důvěru premiér získal šikovnou zákulisní politikou při prosazování jeho prezidentské kandidatury. Myšlenka na ni se zrodila už na začátku prosince, nicméně Koordinační centrum OF nemělo jasnou představu o tom, jak ji úspěšně ‚zařídit‘,“ napsal brněnský politolog Lubomír Kopeček ve své knize Éra nevinnosti.

O prezidentský post kromě Havla usiloval také Ladislav Adamec, jehož kandidaturu podpořila komunistická strana. Dalším kandidátem byl Čestmír Císař, reformní komunista z doby Pražského jara, kterého navrhl Socialistický svaz mládeže. Třetím a nejvážnějším Havlovým soupeřem byl však Alexander Dubček, hlavní postava Pražského jara, v té době mimořádně populární hlavně na Slovensku. Dubčekova kandidatura byla pro Václava Havla významnou komplikací, avšak s jejím řešením přišel premiér Čalfa, na něhož po Husákově abdikaci přešly některé prezidentské pravomoci.

15. prosince 1989 se v budově předsednictva federální vlády sešel Čalfa s Havlem a nabídl mu řešení. Jeho součástí byl televizní rozhovor Václava Havla, kde vystoupí nikoliv jako prezidentský kandidát, ale jako občan ochotný přijmout kandidaturu, a během rozhovoru zdůrazní, že po svém boku chce mít Alexandera Dubčeka. Dubčekovi bude pak nabídnuta funkce předsedy Federálního shromáždění.

19. prosince 1989 na plenární schůzi Federálního shromáždění Čalfa jménem vlády navrhl, aby prezidentské volby proběhly do konce roku, a zároveň doporučil Havla na přechodné období na funkci prezidenta federace. Nejprve 28. prosince 1989 se Alexander Dubček stal předsedou Federálního shromáždění. Den na to, 29. prosince, byl za Dubčekova předsednictví ve Vladislavském sále Pražského hradu zvolen Václav Havel jednomyslně prezidentem. Šlo o absurdní podívanou, kdy nového prezidenta před zraky miliónů televizních diváků volili také komunisté, kteří ještě před několika týdny schvalovali jeho trestní stíhání.

 

user-avatar

Václav Pokorný

29. 12. 2019 | 15:10

Zavří­t reklamu