Maxmiliánu Kolbemu bylo prý předurčeno stát se mučedníkem.

Maxmiliánu Kolbemu bylo prý předurčeno stát se mučedníkem. | zdroj: allthatsinteresting.com


Za schovávání Židů se kněz dostal do Osvětimi. Tam dobrovolně nastoupil na trest, aby zachránil život druhého

TÉMATA: druhá světová válka | koncentrační tábor | osudy

user-avatar

Simona Knotková

17. 02. 2019 | 10:00

Mučedník, který v Osvětimi obětoval život, aby druhý mohl žít - tak dějiny vzpomínají na Maxmiliána Kolbeho (1894-1941). Byla to právě i pomoc bližnímu, která ho do koncentračního tábora dostala.

Narodil se jako Rajmund Kolbe do nuzné německo-polské rodiny. Ve dvanácti letech se mu přihodila tajemná událost, která ovlivnila zbytek jeho života. Při návštěvě kostela se mu údajně zjevila Panna Marie, která mu dala na výběr ze dvou korun. Bílá značila, že chlapec prožije morálně čistý život, červená znamenala, že zemře jako mučedník. Maxmilián se rozhodl přijmout obě koruny.

Po studiu ve františkánském semináři ve Lvově byl přijat do noviciátu, kde dostal jméno Maxmilián. Následující roky pokračoval studiem v Římě, po němž obdržel doktorát z teologie a filozofie. Jako vysvěcený kněz se roku 1919 vrátil do rodného Polska a koupil zde klášter nedaleko Varšavy. Právě tam s nástupem nacismu o dvacet let později našlo svůj úkryt i tisíce polských uprchlíků, mezi nimiž nechyběly stovky židovských obyvatel. Společně s ostatními mnichy kláštera Niepokalanów se Kolbe rovněž aktivně podílel na odboji a kromě padělání dokladů například otevřeně mluvil o nacistických zločinech v nelegálním rádiovém vysílání.

Klec spadla v roce 1941. Gestapo na Maxmiliána přišlo a poslalo ho do koncentračního tábora v Osvětimi. Ani tam ale sedmačtyřicetiletý muž nevypadl z role a pomáhal, kde se dalo. Už z tak nuzného přídělu potravy si část odepíral a poskytoval ji potřebným. V noci namísto spánku obcházel lůžka a zajatců se ptal, zda něco nepotřebují. Tu největší oběť ale prokázal v červenci stejného roku.

Když jeden z vězňů z tábora utekl, velitelé se pro výstrahu rozhodli deset mužů poslat do hladové komory. Mezi náhodně vybranými vězni byl i Polák Franciszek Gajowniczek. Jak uslyšel, že má jít na jistou smrt, začal plakat a vyvolávat svou manželku a děti. Maxmiliánovi se zželelo mladého muže a nabídl se na jeho místo jako dobrovolník. Dozorce překvapivě nic nenamítal a jeho prosbě vyhověl.

Následovaly kruté dny, kdy byli hladoví a žízniví zajatci ponecháni svému osudu. Maxmilián se do posledních chvil snažil ostatní utěšit svými modlitbami. Když po dvou týdnech v kobce stále žil, stráže mu do žil vstříkly smrtící dávku fenolu

Jeho oběť byla církví oceněna v roce 1982, kdy jej papež Jan Pavel II. prohlásil za svatého.

user-avatar

Simona Knotková

17. 02. 2019 | 10:00

> ExtraStory   |   Inzerce