Scéna z filmu Escape from Auschwitz věnovaný hrdinskému útěku Vrby a Wetzlera | zdroj: Escape from Auschwitz


Zachránila je homosexualita! Příběh dvou Čechů, kteří utekli z Osvětimi

TÉMATA: druhá světová válka | odboj | holokaust | film

O útěk z nejhoršího nacistického koncentračního tábora v Osvětimi, v němž během Druhé světové války zahynulo přes milion lidí, se pokusilo 667 vězňů, ale ani ne polovina z nich měla to štěstí a přežila. K těm mála šťastným, ale taky nejslavnějším patřili Čechoslováci Rudolf Vrba a Alfred Wetzler, kteří jako jedni z prvních podali po svém návratu do vlasti písemné svědectví o tom, co se v Osvětimi děje. Právě jejich zpráva přesvědčila Spojence, aby začali brát zvěsti o jatkách v nacistických koncentrácích opravdu vážně.

user-avatar

Emil Franz

31. 07. 2014 | 14:17

Dostat se z koncentračního tábora Osvětimi-Březinka nebylo vůbec jednoduché. Tábor byl totiž obehnán dvěma neprostupnými strážními okruhy, vnitřním a vnějším, s hustou sítí drátů, po jejichž obvodu stály každých 150 metrů strážní věže vybavené kulomety a světlomety. Mnohým se útěk nezdařil. Buď byli zabiti na útěku a jejich rozstřílená těla byla po dva dny vystavena u brány tábora s cedulkou „Už jsem zpátky“, nebo byli chyceni, mučeni a nakonec před celým táborem oběšeni.

To však dvacetiletého Rudolfa Vrbu a o šest let staršího Alfreda Weltzera od jejich plánu na útěk neodradilo. Motivací jim nebyla jen touha dostat se na svobodu, ale též naléhavá potřeba informovat světovou veřejnost o probíhající likvidaci Židů ve vyhlazovacích táborech.

Rudolf Vrba a Alfred Wetzler, vězni číslo 44070 a 29162 z Osvětimi

Zvolili stejný způsob útěku jako před nimi skupina čtyř Poláků, které však nacisté pochytali. Ve vnější zóně tábora, kde přes den pracovali, s pomocí ostatních vězňů vyhloubili v zemi jámu, kterou zakryli hromadou dřeva pro stavbu baráků. Tady leželi bez hnutí, když se 7. dubna 1944 koncentračním táborem rozezněly poplachové sirény a rozjelo se pátrání po uprchlících. Že je esesáci neodhalili, bylo díky triku, který převzali od sovětských válečných zajatců: dřevěné desky i okolí skrýše polili roztokem benzinu a tabáku, čímž zmátli služební psy.

Scéna z filmu Escape from Auschwitz věnovaný hrdinskému útěku Vrby a Wetzlera

Podle táborových pravidel odvolalo vedení po třech dnech pátrací akce a Vrba s Wetzlerem se mohli v ukradeném civilním oblečení a s mapou vytrženou z dětského atlasu vydat na desetidenní dramatickou cestu na Slovensko. U sebe měli tři malé kovové trubičky napěchované údaji o „továrně na smrt“, které si Vrba během pobytu zapisoval.

V noci se plazí blátem, dny tráví v úkrytech. Mnohokrát jim hrozí odhalení. Jednou si dokonce spletou v noční temnotě les s veřejným parkem, a druhý den trnou hrůzou, zda si jich rodiny procházející se jen pár metrů od jejich skrýše nevšimnou. Když je jedno z dětí v křoví objeví, zachrání oba utečence jen to, že jeho otec oba muže považuje za homosexuály a snaží se své potomky od nich co nejrychleji odvést pryč. Podruhé jim jde o život přímo při střetu s policejní hlídkou. Vyváznou jen díky říčce, která zmate čich psů.

21. dubna 1944 se jim podaří překročit polsko-slovenské hranice v blízkosti obce Skalistá. Tady se jich ujme místní rolník, který má kontakty na židovské organizace. Pod ochranu je bere židovská náboženská obec v Žilině a utečenci se pustí do sepisování šedesátistránkové detailní zprávy o fungování koncentračního tábora v Osvětimi. Jejím prvotním cílem je varovat maďarské Židy, kterým v té době hrozilo bezprostřední vyhlazení.

Zatímco plynových komorách Osvětimi umíraly v pekelných mukách sta tisíce Židů, esesáci a jejich asistentky se dobře bavili.

Dodnes zůstává záhadou, proč slovenská židovská obec tuto zprávu pozdržela, a místo aby maďarské Židy varovala, začala nejprve jednat s s hlavním organizátorem holokaustu Adolfem Eichmannem.Zbytečně tak bylo zabito 400 tisíc maďarských Židů, kteří poslušně nastoupili do vlaků s vědomím, že jedou „zakládat šťastnou budoucnost židovské rasy jinde“. K představitelům spojeneckých vlád se zpráva o Osvětimi dostala na stůl až v červnu.

„Svět se na jejich zprávu díval skepticky,“ uvedla v rozhovoru pro deník SME vdova po jednom z utečenců Etela Wetzlerová. „Bylo mnoho alibistických důvodů pro to, aby se zpráva dostala do těch správných rukou až o několik měsíců později. Než se tak stalo, zahynuly ve čtyřech plynových komorách Březinky sta tisíce lidí.“

Příjezd Židů do Osvětimi-Březinky. Na mnohé čekala smrt.

Jedna z kopií propašovaných do Švýcarska se dostala 13. června 1944 také do rukou zástupce československé exilové vlády dr. Jaromíra Kopeckého. Ten okamžitě informoval generálního tajemníka Světového židovského kongresu dr. Bernarda Reinera v Ženevě a s jeho pomocí dosáhl u své exilové vlády, aby se zasadila v rozhlasové stanici BBC o odvysílání výpovědí uprchlíků z Osvětimi. Stalo se a svět se tak ke svému zděšení dovídal to, co se nacistům řadu let dařilo držet v tajnosti.

Po tiskové a rozhlasové kampani následovaly další protesty a výzvy ze strany Vatikánu a Spojenců, které vyvrcholily bombardováním Budapešti americkými a britskými vzdušnými silami. Pod tímto tlakem viceadmirál Miklós Horthy 6. července 1944 židovské deportace ukončil. Odhaduje se, že se tak podařilo zachránit okolo dvou stovek tisíc Židů.

Jako první šly na smrt děti

Zpráva Wetzlera a Vrby byla jedním z prvních podrobných písemných dokumentů očitých svědků o holocaustu. Potvrdila autentičnost dosavadních zvěstí o nacistických koncentračních táborech, jimž se často přisuzovala malá důvěryhodnost, protože popisovaly skutečnosti natolik hrůzné, že překračovaly lidskou představivost. Po válce byla zpráva využita v Norimberském procesu a dnes je považována za jeden z nejdůležitějších dokumentů 20. století.

 

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Emil Franz

31. 07. 2014 | 14:17