Lidé z celého světa navštěvují a obdivují toto neobvyklé spirálové schodiště, které je spojováno se zázrakem.

Lidé z celého světa navštěvují a obdivují toto neobvyklé spirálové schodiště, které je spojováno se zázrakem. | zdroj: pinterest


Záhada kaple Loretto: Tajemný cizinec vytvořil točité schodiště, které jako by drželo bez podpěry

TÉMATA: architektura | kostel | design | zázrak | legendy | tesařství | bible

user-avatar

Yvonne K.

3. 06. 2019 | 11:15

Jen málokteré schodiště na světě se může pochlubit přívlastkem zázračný. Točité schodiště v kapli Loretto v Santa Fe na první pohled vypadá, jako by se vymykalo zákonům fyziky. Okolnosti jeho výstavby a samotné existence jsou navíc opředeny rouškou tajemství.

Uprostřed hlavního města Nového Mexika Santa Fe se nachází kaple Loretto postavená v roce 1873 v novogotickém stylu. To, čím nejvíc přitahuje pozornost, je její více než šest metrů dlouhé točité schodiště ze dřeva, které vede na kůr.

Je zatočené dvakrát o 360 stupňů, čímž připomíná šroubovici DNA, ovšem nemá žádnou hlavní centrální podpěru, jak je u podobných schodišť běžné. Statik by musel konstatovat, že jako dekorace je to možná hezké, ale pokud by na schody někdo vstoupil, hrozí nebezpečí, že se s ním schodiště zřítí. Jenže ono drží pohromadě už více než 130 let a stále vzbuzuje úžas.

“Je to skvostné umělecké dílo, před kterým já, mistr tesař, smekám. I s použitím moderních nástrojů by vytvoření takového schodiště bylo majstrštykem. A teď si představte, že takový zázrak budujete s prostým ručním nářadím, bez elektřiny a minimálních zdrojů,” říká místní tesař Tim Carter.

Kostelík byl postaven v novogotickém stylu podle jako replika St.Chapelle v Paříži.

Svatý tesař

Se vznikem schodiště se pojí řada legend, které se tradují až do dnešní doby. Když byla prý kaple dokončena, zjistilo se, že má jistý  technický nedostatek. Nezbyl totiž dostatečný prostor pro umístění schodů, po kterých by se mohlo chodit nahoru do kruchty. Jako jediné řešení se navrhoval žebřík, což cudné řádové sestry rázně odmítly a problém začaly řešit “po svém”.

Uspořádaly ceremoniál zvaný novena. Jednalo se o devítidenní modlitbu k patronu tesařů svatému Josefovi. Nic se dlouho nedělo, avšak poslední den modliteb se u dveří kostela objevil neznámý prošedivělý muž s mezkem a bednou nářadí. Nabídl řeholnicím, že jim schodiště postaví. Jediné, co od nich chtěl, bylo několik van, ve kterých pak máčel dřevo.

Historické záznamy se liší v tom, jak dlouho muži trvalo schodiště postavit – podle jedněch to zvládl velmi rychle, podle jiných se práce protahovala. S konečným výsledkem však byly řeholnice velmi spokojené a rozhodly se na počest tesaře uspořádat banket. Muž se však náhle vypařil jako pára nad vodou, aniž dostal za svou práci zaplaceno. Sestry po něm pátraly, dokonce zveřejnily inzerát v místních novinách, ale po muži se jako by slehla zem. Až řeholnice usoudily, že dotyčný odborník mohl být i svatý Josef osobně.

Příliš mnoho hádanek

Záhadou je, jak bylo schodiště vlastně postaveno. Nemá centrální sloup ani podpěrné nosníky, takže vypadá, jako by bylo samonosné a vší vahou spočívalo na své základně. Řemeslník nepoužíval hřebíky ani lepidlo; k zajištění schodů mu posloužily pouze dřevěné kolíčky. Schodiště navíc bylo původně bez zábradlí. Legenda říká, že některé jeptišky se na ně bály vkročit a raději se po schodech plazily po rukou a po kolenou.

Schodiště sestává ze 33 schodů, což také není náhoda. Tolik totiž bylo Ježíši, když jej ukřižovali.

Použitý materiál je také slušnou záhadou. Archív z místního obchodu v té době, kde se dalo pořídit dřevo na stavby, neobsahoval žádné záznamy o tom, že by tam někdo nakupoval speciální druhy dřeva, a už vůbec ne na stavbu schodiště. Navíc použité dřevo bylo exotické a rozhodně nepocházelo z oblasti kolem Santa Fe. Některé zdroje dokonce uváděly, že mohlo pocházet z vyhynulých prehistorických druhů stromů. Jako nejbližší možná lokace připadala Aljaška, ovšem divné je, že by viktoriánský tesař desítky řeziva převážel na mezku z takové dálky. Simulace původního schodiště bez zábradlí

Fakta a fikce

Jako každá legenda, i ta o kapli Loretto má v něčem pravdu, ale z velké části je smyšlená. Historička Mary J. Straw Cooková se záhadným schodištěm v Santa Fe zabývala sedm let. Za tu dobu sesbírala dostatek materiálu, aby o něm vydala celou knihu, kterou nazvala “Loretto: The Seven Sisters and Their Santa Fe Chapel” (v překladu: Loretto: Sedm sester a jejich kaple v Santa Fe). Cooková například objevila v deníku jedné sester poznámku z roku 1881, která naznačuje, že sestry zaplatily za dřevo jistému muži jménem Rochas. Ze starého novinového článku se rovněž dozvěděla, že Rochas byl zručný truhlář, jenž postavil úchvatné schodiště v kapli Loretto. Jak Cooková dále zjistila, Francois-Jean Rochas byl členem tajné francouzské společnosti vysoce kvalifikovaných řemeslníků zvaných Compagnons, který existuje od středověku. Do USA připlul speciálně kvůli stavbě schodiště v Sante Fe a dřevo si nechal dopravit z Francie.

Ani samotná stavba schodiště není až tak zázračná, jak se vykládá. Dřevařský technolog Forrest N. Easley, který schodiště zkoumal, tvrdí, že má centrální podpěru. Jde o vnitřní dřevěnou výztuhu tak malého poloměru, že „funguje jako téměř pevný sloup“. Když v roce 1993 navštívil Loretto, všiml si, že schodiště má ještě dodatečnou podporu – „železnou výztuhu či podpěru, která zpevňuje schodiště spojením vnější podpory k jednomu ze sloupů podpírajících kruchtu. „Zdá se tedy, že loretánské schodiště podléhá fyzickým zákonům jako každé jiné,” prohlásil Easley.

Co se týče dřeva použitého při stavbě schodiště, bylo zjištěno, že jde o smrk, ale není k dispozici dostatečně velký vzorek, aby experti na dřevo určili, který z deseti smrkových druhů vyskytujících se v Severní Americe to je.

Že bylo schodiště postaveno bez lepidla a hřebíků, je sotva pozoruhodné. Hřebíky byly  v dřívější dobách málo dostupným, vzácným zbožím, takže se bez nich stavitelé uměli obejít a a běžně používali jako spojovací materiál kolíky a čepy ze dřeva. Ty nijak konstrukci neoslabují a naopak posilují důležité spoje, protože na rozdíl od železných hřebíků nebo šroubů se kolíky roztahují a smršťují za různých povětrnostních podmínek ve stejné míře jako okolní dřevo.

Schodiště v kapli Loretto tak podle odborníků nevykazuje žádné známky něčeho zázračného. Kaple, v níž je umístěno, je dnes součástí soukromého muzea provozovaného pro zisk a jeho majitelé tak mají silný finanční motiv k udržení legendy o jeho tajemném původu a podstatě. Na kráse kaple i celého schodiště to však nijak neubírá, a když nic jiného, dá se označit za inženýrský zázrak a řemeslný div.

 

user-avatar

Yvonne K.

3. 06. 2019 | 11:15

> ExtraStory   |   Inzerce