Věčně hořící lampy jsou záhadou ze starověku

Věčně hořící lampy jsou záhadou ze starověku | zdroj: wikipedia commons


Záhada věčně hořících lamp: mýtus, nebo pokročilý vynález?

TÉMATA: starověk | neznámé technologie

user-avatar

Tyrion

2. 02. 2015 | 07:15

Než lidé objevili elektřinu, používali po mnoho staletí ke svícení olejové lampy, které dokázaly svítit několik hodin. Byly však takové, které hořely nepřetržitě stovky, ba tisíce let.

Legendy a záznamy o věčně hořících lampách pocházejí z různých míst světa: Asie, Jižní i Severní Ameriky, Řecka, Itálie, Velké Británie a Francie. Mají mnoho společného – při otevírání nějakého hrobu nebo jiných uzavřených prostor se našly hořící lampy, byť dovnitř nevkročila lidská noha po stovky, ne-li tisíce let.

O věčně hořících lampách psalo mnoho starověkých i středověkých autorů. Řecký historik Plútarchos se ve svém díle „De Defectu Oraculorum“ zmiňuje o lampě, která svítila venku před vstupem do chrámu Jupitera Ammona v Egyptě. Kněží tohoto chrámu prý tvrdili, že lampu neuhasí vítr ani déšť.

Řecký cestovatel a zeměpisec Pausaniás zase psal o zlaté lampě v chrámě Minervy Polias v Aténách, kterou vyrobil učenec Callimachus. Ta udržovala stálý plamen po celý rok bez nutnosti doplňování paliva a upravování knotu.

Chrám Minervy Polias v Aténách

Vyprávělo se také, že legendární druhý římský král Numa Pompilius, jenž byl schopen komunikovat přímo s bohy, vynalezl světlo, které nepřetržitě zářilo v chrámě zasvěceném jakési elementární bytosti. Někteří tak předpokládají, že Numa měl znalosti o elektřině a že jeho nástupce, Tullus Hostilis, byl usmrcen při svém neúspěšném pokusu čerpat elektřinu z blesku.

Hodně se o věčně hořících lampách psalo ve středověku v souvislosti s tím, jak byly objevovány a otevírány starověké hrobky. V některých případech jejich temný prostor osvětlovala tajemná lampa, kterou hledači hrobů ze strachu z temných sil ničili. Sám svatý Augustin, když popisoval Venušin chrám v Egyptě, kde hořela lampa, kterou neuhasila voda ani vítr, označil tajemné svítidlo za dílo ďábla. Jiného názoru však byl Ludovicus Vives, jenž v roce 1610 zaznamenal případ lampy hořící 1 500 let. Ten ji považoval naopak za vynález chytrých a schopných lidí.

V roce 527 objevili vojáci ve města Edessa v dnešní Sýrii lampu, která hořela ve výklenku nad branou, jenž byl důkladně uzavřen před přístupem vzduchu. Vyrytý nápis oznamoval, že byla zapálena v roce roce 27, takže hořela již půl století. Vojáci ji však raději hned uhasili.

Věčně hořící lampy osvětlovaly chrámy i temné hrobky.

Okolo roku 1540 byla podobná lampa nalezena v hrobě u proslulé římské silnice Via Appia. Údajně tu měla být pohřbena Ciceronova dcera Tulliola, která zemřela roku 44 př. n. l. Lampa tak v zapečetěné hrobce musela svítit 1 550 let.

 K dalšímu zajímavému nálezu došlo v Anglii v době panování krále Jindřicha VIII., jenž po založení anglikánské církve a vyhlášení nezávislosti na Římu nařídil po celé zemi rozpustit kláštery. Při té příležitosti bylo v zemi vyplněno mnoho hrobek a v jedné z nich, která údajně patřila otci římského císaře Konstantina Velikého, Constantinu Chlorovi, jenž zemřel roku 300, hořela lampa více než 1 200 let! Podobná lampa svítila i v hrobu alchymisty a zakladatele tajného středověkého řádu rosekruciánů Christiana Rosenkreuze.

Co bylo zdrojem věčně hořících lamp?

Asi nejmystičtější postavou, která je se záhadnými lampami spojena, byl židovský rabín Jechiele, jenž žil ve 13. století a dělal poradce francouzskému králi Ludvíku IX. Podle dochovaných písemných pramenů prý před jeho domem hořela neustále lampa, aniž bylo do ní potřeba přilévat olej. Když se zvědavci rabbiho ptali, jak je to možné, nechtěl nic prozradit. Ostatně lampa nebyla jedinou záhadou v jeho domě. Před nevítanými návštěvníky měl Jechiele na dveřích svého domu nainstalované železné klepadlo, do kterého v případě potřeby posílal ze své studovny něco, co připomínalo elektrický proud a z čeho sršely namodralé jiskry. „Běda tomu, kdo se železného klepadla v tu chvíli dotkl; celý by se zkroutil, křičel, jako by ho na nože brali, a upaloval by, co by mu nohy stačily,“ zapsal historku v 19. století okultní spisovatel Eliphas Levi.

Olejová lampa

Ze všech těchto dochovaných historických záznamů můžeme usuzovat, že naši předkové možná disponovali znalostmi, díky nimž mohli udržovat něco jako věčný plamen či světlo. Nevíme však ani netušíme, co bylo jeho zdrojem, jaký druh energie. Tyto znalosti si jejich tvůrci vzali s sebou do hrobu.

Vzhledem k tomu, že v moderní době již žádná z těchto lamp nebyla nikde nalezena a chybí tak jakékoliv hmatatelné důkazy, byly věčně hořící lampy odkázány do říše pouhých legend. Dokud se nepodaří v nějakém hrobě věčně hořící lampu znovu objevit, zůstane tento fenomén nadále tajemstvím.

 

user-avatar

Tyrion

2. 02. 2015 | 07:15

> ExtraStory   |   Inzerce