Záhada nerezavějícího železného sloupu v Dillí již dlouho vzrušuje milovníky záhad.

Záhada nerezavějícího železného sloupu v Dillí již dlouho vzrušuje milovníky záhad. | zdroj: www.inditrip.in


Záhada železného sloupu v indickém Dillí: už 1 600 let nerezaví!

TÉMATA: indie | dillí | starověké technologie | metalurgie

user-avatar

Irena Gruberová

15. 06. 2015 | 13:00

Jeden z největších kovových divů světa stojí uprostřed trosek mešity Kuwwat-ul-Islam v indické metropoli Dillí. To, čím tento železný pilíř tolik udivuje, je fakt, že navzdory všem povětrnostním vlivům už po dlouhých 16 století odolává korozi. Není divu, že se celá řada vědců snažila a snaží této záhadě přijít na kloub.

Od podstavce až po hlavici měří pilíř 7,21 metrů, přičemž téměř metr sloupu je zapuštěn do země. V nejširší části má průměr 41 centimetrů, který se nahoru zužuje do šířky 36 centimetrů. Na vrcholu je ozdoben symbolem čakry (diskem boha Višnua).

Hlavice sloupu

Vyroben byl někdy ve 4. století, ovšem původně stával někde jinde, soudě podle toho, že na současném místě nebyly nalezeny žádné jiné pozůstatky z tak dávné doby. O jeho původním místě i účelu, k němuž sloužil, se dodnes mezi vědci vedou diskuse. Už léta se však mezi místními traduje, že jej sem přinesl král Anangpal Tomar, jenž se zasloužil o založení Dillí roku 1020.

Šestiřádkový nápis na sloupě

Nápisy vyryté na sloupu však tvrdí něco jiného. Podle nich nechal pilíř vztyčit na počest hinduistického boha Višnua Čandragupta II., který byl jedním z nejmocnějších panovníků Guptovské říše. Během doby jeho vlády někdy v letech 375 – 415 dosáhla říše Guptů vrcholu a celé období vlády Guptovců je někdy označováno jako zlatý věk Indie. Z toho archeologové usuzují, že se sloup původně nacházel v chrámu boha Višnua ve městě Udayagiri ve střední Indii, které bylo za vlády Guptuovců střediskem astronomie. Železný pilíř tam mohl sloužit jako sluneční hodiny. Říká se, že ranní stín padal k nohám boha Višnua jen jednou v roce – o letním slunovratu. Pilíře se prý později zmocnily muslimské hordy, plenící hinduistické chrámy, a někdy ve 12. století jej přemístily jako svoji trofej do mešity Kuwwat-ul-Islam, postavené roku 1193. Neexistují však žádné důkazy o tom, kdy, odkud, jak a zda vůbec byl sloup na své nynější místo přesunut.

Až do druhé čtvrtiny 19. století se o železný pilíř vědci nezajímali.

Až do druhé čtvrtiny 19. století se o železný pilíř vědci nezajímali. Jako první o něm informovali britští vojáci. V roce 1838 pak britský archeolog James Prinsep přeložil starodávný nápis ze sanskrtu do angličtiny. Záhadou, jíž si pak vědci léta lámali hlavu, bylo jednak to, jak byl železný pilíř vyroben, a dále, proč prakticky nereziví. Podle záhadologů sloup nebylo možno vytvořit tehdy známými metodami, a proto si jeho vznik často vysvětlovali tajnou metalurgií mimozemského původu

V roce 1961 byl železný sloup vykopán ze země kvůli chemickému ošetření a konzervaci a při reinstalaci byl zapuštěn do kamenného podstavce pod zem. Chemickou analýzou odebraných vzorků se tehdy zjistilo, že sloup je z 98 % složen z čistého železa, které je jen minimálně znečištěno sloučeninami síry. Další výzkum v roce 1963 ukázal, že sloup nebyl odlit, ale že jej jeho tvůrci ukovali ze zhruba dvacetikilových kusů rozžhaveného železa, které pomocí kladiva spojovali dohromady v jeden celistvý kus. Předpokládá se, že 120 kovářů na něm muselo pracovat celých 14 dní, aby dokončili tento nesnadný úkol.

Sedm metrů vysoký a šest tun vážící železný sloup byl vyroben před šestnácti stoletími.

Záhadou však zůstávalo, jak se indickým kovářům podařilo dosáhnout toho, že sloup prakticky nekoroduje. V roce 2002 však vědci z Indického institutu technologie v Dillí oznámili, že se jim tuto hádanku podařilo rozluštit. Objevili totiž na sloupu tenkou vrstvu směsi železa, kyslíku a vodíku, která chránila železný pilíř před korozí. Podle nich se tento ochranný film utvořil za tři roky po vztyčení sloupu a od té doby se vrstva nepatrně zvyšovala, až po 1 600 letech dosáhla tloušťky 0,5 milimetrů. Vědci rovněž zjistili, že slévači při tavení nepoužili vápenec, který ze železa odstraňuje fosfor. Železo, z něhož byl sloup v Dillí ukován, tak obsahuje zvýšený obsah fosforu, který spolu se suchým horkým počasím rovněž přispíval k odolnosti kovu proti korozi.

Podle pověsti se tomu, kdo sloup opřen zády sloup obejme a spojí za ním své ruce, splní všechna přání.

Prostí Indové však mají pro fenomén nerezavějícího sloupu své vlastní vysvětlení. „Tento sloup je v Indii velmi populární. Lidé věří, že přináší štěstí. Když jej s rukama za zády dokážeš obejmout, splní se ti každé přání. Po staletí však lidé na sloup sahali, dotýkali se jej a jejich pot sloup impregnoval,“ říká jeden z indických průvodců a dodává: „Dnes už to nejde. UNESCO dalo postavit kolem sloupu plůtek.“

V každém případě je sloup v Dillí svědectvím o vysoké úrovni znalostí a dovedností, jakými staří Indové v oboru metalurgie před 16 stoletími disponovali. „Pokud jsou Číňané považováni za mistry porcelánu a keramiky, Indové byli vždy mistři ve zpracování kovů, zejména železa,“ říká historik historik Girijaj Singh. 

user-avatar

Irena Gruberová

15. 06. 2015 | 13:00

> ExtraStory   |   Inzerce