Neznámý voják z 1.světové války | zdroj: internet


Syfilis, nebo plyn? Co zabilo geniálního českého básníka na haličské frontě

TÉMATA: první světová válka | československo | rakousko-uhersko

„Nezemru já od práce, nezahynu bídou, nezalknu se v oprátce, skončím syfilidou“. Takhle si ve slavné Písni zhýralého jinocha před více než 100 lety zlehka veršoval český básník, buřič a bohém František Gellner. Vše nakonec dopadlo jinak, než si gurmán životních radostí, schopný kouřit dvě cigarety naráz, představoval. Zemřel ve válce, kterou k smrti tak nenáviděl.

user-avatar

Markéta Oderská

21. 08. 2014 | 13:02

 

Básníkův negativní postoj vůči armádě poznamenala povinná vojenská služba, k níž nastoupil v Litoměřicích v roce 1904. Později ve svých fejetonech pranýřoval praktiky rakouských důstojníků, kteří vůči řadovým vojákům zaujímali hluboký odstup, nadřazenost spojenou s ponižováním a šikanou. Gellner se jim za to tenkrát mstil švejkovským způsobem. Záměrně se stylizoval do role neobyčejně nešikovného vojáka, což přivádělo důstojníky k nepříčetnému vzteku.

Nejkrásnější příležitost k odvetě byla chvíle, kdy třeba plukovník přišel k nám na přehlídku. Kdy náš instrukční důstojník dal povel napravo, obrátil jsem se nalevo a strhl jsem s sebou půl setniny. Nadporučík i hejtman dostali pořádný nos, na mně si vylili zlost delší nesouvislou řečí, ve které mi vytýkali, že jim dělám ze setniny stádo sviní,“ vzpomínal básník později. Jak sám napsal, svou nešikovností ohrožoval dobře seřízený stroj rakouské armády. Po roce byl z vojenské služby propuštěn.

Gellner s otcem. Básníkova vlastní karikatura.

Slibnou kariéru básníka, ale i novináře a nadaného karikaturisty přerušila První světová válka. Už 28. července 1914 narukoval v Mladé Boleslavi ke třetí setnině 10. zeměbraneckého pluku, a to navzdory svému špatnému zdravotnímu stavu, který byl daní za bouřlivé mládí. Gellner se ani nepokusil zprostit vojenské povinnosti nebo získat odklad odjezdu. Byl přesvědčen o tom, že lékařské potvrzení o neschopnosti konat vojenskou službu mu stejně nepomůže díky jeho pověsti nebezpečného anarchisty a buřiče, který si tak často „brával do huby“ nešvary monarchie a její militaristické choutky.

Podle pohlednice odeslané rodině odjel Gellner zhruba mezi 20. a 22. srpnem 1914 na haličskou frontu. Měl se údajně zúčastnit bojů u Lvova. Naposledy byl spatřen poblíž ukrajinského města Grodku. Byl prý natolik vyčerpán, že nebyl ani schopen chůze. Jako typický intelektuál nebyl přivyklý dennodenní fyzické námaze a hůře se proto vyrovnával s tvrdými podmínkami v zákopech na bojištích. Údajně zůstal ležet u silnice pod dělostřeleckou palbou a odmítal cokoli udělat pro svoji záchranu. V dopise plukovního lékaře Fialy, poslaného z haličské fronty známým do Brna, se pisatel o Gellnerovi zmiňuje, že jej viděl na voze pro vojáky neschopné dalšího pochodu.

 

10. zeměbranecký pluk Mladá Boleslav

Od 13. září 1914 byl František Gellner veden už jako nezvěstný. Jeho poslední nedatovaný lístek z fronty rodině sice nese razítko s datem 15. září, ale vzhledem k tomu, že Gellner v něm svým blízkým sděluje, že ještě neviděl nepřítele, musel být zřejmě napsán a odeslán o několik dní dříve. Se vší pravděpodobností zahynul při první vojenské akci, do které byl vyslán.

Rodina i přátelé do konce války chovali naději, že Gellner padl do zajetí a že se nakonec vrátí domů. Zejména Gellnerův bratr Gustav, který za Druhé světové války zahynul v koncentračním táboře Terezín, se snažil prostřednictvím Červeného kříže získat o svém sourozenci informace. Sice se v průběhu války objevovaly zprávy o tom, že básník přežil a že byl viděn na různých místech, ale všechny se nakonec ukázaly jako liché.

Na haličské frontě se tak nejspíše definitivně uzavřel životní běh básníka a prozaika, o němž jeho kolega S. K. Neumann prohlásil:„Chňapla po něm válka a už nám ho nevrátila“.


Staroměstké náměstí č. 26, Mladá Boleslav. Dům s pamětními deskami slavného rodáka Františka Gellnera

 

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Markéta Oderská

21. 08. 2014 | 13:02