80letý David Latimer s demižonem plným zeleně

80letý David Latimer s demižonem plným zeleně | zdroj: boredpanda.com


Zahrádka v demižonu: 80letý muž ho neotevřel od roku 1972, přesto se rostlinám daří

TÉMATA: extra nápady | divy přírody | rostliny

user-avatar

Markéta Oderská

19. 01. 2016 | 11:00

O velikonoční neděli roku 1960 zasadil David Latimer semínka do skleněného demižonu, který pak zazátkoval. Naposledy jej zalil před 44 lety, rostliny ale dál bujně rostou a jsou nádherným příkladem uzavřeného, soběstačného ekosystému.

„Tou dobou byl na vzestupu chemický průmysl, věci se začaly přepravovat v plastových lahvích, takže byl na trhu přebytek skleněných nádob,“ vzpomínal David Latimer na rok 1960, kdy se rozhodl jen tak ze zvědavosti do skleněného demižonu zasadit sazenice podeňky. „Zahrádka v láhvi byla tehdy tak trochu módou a já jsem chtěl vidět, co se stane, když ji zazátkuji,“ svěřil se bývalý elektrikář deníku Daily Mail.

Nádoba se zátkou

Naposledy demižon otevřel v roce 1972, aby dodal rostlinám trochu vláhy, od té doby však zůstala uzavřená a naprosto odříznutá od okolního vzduchu a vody. Přesto rostliny dodnes zdárně přežívají. Jak je to možné? Oním kouzlem a trikem, díky kterému si vytvořily svůj vlastní soběstačný ekosystém, je prostá fotosyntéza. Jediné, co k životu potřebují, je sluneční světlo! Z něj za pomoci fotosyntézy získávají energii potřebnou ke svému růstu.

Demižon stojí v předsíni pod schody.

Pan Latimer demižon umístil pod schody v předsíni svého domu. „Stojí necelé dva metry od okna a má tak potřebné světlo. Rostliny rostou směrem ke světlu, takže se s tím otáčí tak často, aby rostly rovnoměrně,“ popisuje starý muž. „V podstatě se jedná o minimální údržbu. Nikdy jsem je neprotrhával, zdá se, že rostou do limitů své nádoby,“ říká důchodce.

Zázrak zvaný fotosyntéza

Člověk pak jen v úžasu zůstává stát nad tím, jak si příroda umí sama poradit. Není na tom nic tak složitého. Při fotosyntéze rostliny vydechují kyslík a vodu, která se hromadí v uzavřené láhvi, sráží se a zpětně skrápí rostliny. Odumřelé listy při rozkladu zase produkují oxid uhličitý, nutný k výživě rostlin. A tak to jde pořád dokola. „Je to úžasný příklad toho, jakým způsobem je rostlina schopná se obnovovat… Je to perfektní kruh života,“ zhodnotil celý proces v televizi BBC zahradnický designér Chris Beardshaw. Jak rovněž uvedl, je to i důvod, proč má NASA takový zájem dopravit rostliny do vesmíru. Rostliny totiž fungují jako velmi dobrá pračka vzduchu, která čistí vzduch od škodlivých látek. S jejich pomocí se vesmírná stanice může stát udržitelnou a soběstačnou. Zrovna jako ona mini zahrádka v demižonu.  

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Markéta Oderská

19. 01. 2016 | 11:00