Stavbu Města 40 zajišťovali vězni z pracovních táborů.

Stavbu Města 40 zajišťovali vězni z pracovních táborů. | zdroj: boredpanda.com


Zakázané Město 40 vybudovali vězni, život v něm byl smrtelně nebezpečný

TÉMATA: města | sovětský svaz | rusko | radioaktivita | jaderné zbraně | jaderná energie | jaderná havárie | plutonium | gulag

user-avatar

Tomáš Chalupa

11. 06. 2019 | 11:00

Město 40 bylo prvním místem v Sovětském svazu, kde bylo průmyslově vyráběno plutonium do jaderných elektráren, ale také zbraní. Město bylo tak tajné, že se ani nedostalo na sovětské mapy.

Město oficiálně neexistovalo a neexistovali ani jeho obyvatelé. Ve městě došlo k několika haváriím, je považované za nejznečištěnější na světě, co se týče úrovně radiace, a je zcela izolováno. Přesto jeho obyvatelé nijak netouží město opustit. V roce 2001 ruská vláda přiznala existenci 42 uzavřených tajných měst. Město 40 neboli Ozersk bylo mezi nimi. Podle expertů existuje na území Ruska ještě nejméně 15 tajných měst, která vláda neodhalila veřejnosti.

Po skončení druhé světové války, ještě v roce 1945 bylo 40 000 vězňů z 12 pracovních táborů přemístěno, aby stavěli Ozersk pod dohledem fyziků a dalších vědců ze Sovětského svazu. Cílem bylo postavit podzemní provoz pro výrobu plutonia (továrna Majak). Vězni souhlasili s účastí na stavbě výměnou za snížený trest. Volba byla jednoduchá – 25 let nucených prací na Sibiři, nebo stavět 5 let Ozersk a pak jít domů. Vězni v drtivé většině souhlasili s druhou možností, ale nevěděli, že si tím právě podepisují rozsudek smrti. Domů se nikdo z nich nevrátil, protože radiace nikomu neumožnila, aby pět let přežil.

Jméno Ozersk se nikde v dokumentech nevyskytovalo, všude figuroval jen název Město 40 (někdy také Čeljabinsk 40 nebo později Čeljabinsk 65). Je to právě tohle místo, kde se zrodil sovětský jaderný program. Kolem města byl systém dvou pásů ostnatých drátů pod vysokým napětím. Město nesměl nikdo opustit bez zvláštní propustky. A tu nebylo rozhodně lehké získat. Všechny problémy a záležitosti se musely řešit na území města.

Bydlení ve městě ale mělo i mnoho nesporných výhod. Byla zde spousta velmi dobře placené práce. Také služby fungovaly na výborné úrovni, tedy na poměry Sovětského svazu, lidé dostávali zdarma domy nebo byty, obchody doslova překypovaly kvalitním zbožím. Tak trochu ráj uvnitř socialistického zřízení, které se jinak potýkalo s chronickým nedostatkem čehokoliv.

Ozersk tak poskytl domov nejméně třem generacím obyvatel. Stal se jakousi líhní pro všechny důležité pracovníky sovětského a později ruského jaderného programu a jaderných ozbrojených sil. Všechny důležité profese se koncentrovaly v tomto městě.

Bohužel Majak při výrobě vypouštěl ohromné množství radioaktivního odpadu, a to rovnou do řeky Teča, která tekla až do Severního ledového oceánu. Úroveň znečištění v Teče i jezeru Karačaj byla enormní, jednoznačně nejvyšší na světě. Když vybouchl v roce 1957 jeden z podzemních zásobníků vyhořelého paliva, situace ve městě se stala kritickou. Na 470 000 lidí bylo vystaveno silným dávkám radiace.

Sovětům se ale děsivý incident, který byl v některých směrech horší než výbuch v Černobylu, podařilo dokonale ututlat. Karačajské jezero bylo označeno za plutoniové jezero s tím, že pobyt u něj je smrtelně nebezpečný. Jezero je dnes prakticky vyschlé, malá část, kde je voda, je zabetonovaná. I tak je místo stále kontaminované a ještě dlouho zůstane.

I přes všechny zmíněné skutečnosti ve městě stále žije na 80 000 obyvatel a nevypadá to, že by místo i po jeho zařazení na mapu a zrušení jeho tajného statusu čekal nějaký exodus obyvatel. A to i přes to, že je zde vyšší výskyt rakoviny či leukémie než ve zbytku země.  Sovětský radioaktivní ráj tak dále prosperuje a o obyvatele nemá nouzi.

 

user-avatar

Tomáš Chalupa

11. 06. 2019 | 11:00

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu