Ponorkové bunkry se nepodařilo zničit za celou válku.

Ponorkové bunkry se nepodařilo zničit za celou válku. | zdroj: warhistoryonline.comn


Základny německých ponorek byly nezničitelná železobetonová monstra

TÉMATA: německo | ponorky | bunkry |

user-avatar

Tomáš Chalupa

27. 03. 2015 | 07:00

Jen málokterá stavba ve druhé světové válce byla schopná odolat ničivým náletům stovek bombardérů. Nejsilnější pumy byly schopné zničit pevnosti, bunkry, dokonce i přehrady. Jediné, co vydrželo vše, byly ponorkové základny. Zatímco města kolem byla často v ruinách, ponorkové základny stále fungovaly až do posledních dnů války.

Už ve třicátých letech se Námořní konstrukční kancelář potýkala s problémem, jak vybudovat bezpečné doky pro ponorky. Už v té době bylo jasné, že ponorkové základny se stanou cílem náletů nepřítele a bylo nutné je postavit tak, aby odolaly intenzivnímu bombardování.

Tato potřeba se ukázala jako ještě větší v roce 1940, kdy RAF podnikla ojedinělý nálet na Berlín. Jestliže Britové mohou bombardovat hlavní město, jistě jejich pozornosti neujdou ani základny ponorek, řekli si na velitelství námořnictva. Navíc své  základny brzy mohli rozšířit také na pobřeží okupované Francie. Německo tedy rozjelo rozsáhlý program výstavby protileteckých krytů a bunkrů pro ponorky. Na starost si jej vzala Kriegsmarine ve spolupráci s Todtovou organizací.

Za pomoci tísíců nuceně nasazených pracovníků rostla obří železobetonová monstra po celém pobřeží Atlantiku. Nebyly to jen úkryty pro ponorky, byla to podzemní města s kancelářemi, sklady, dílnami, ale také pekárnami, nemocnicemi, elektrárnami. Vše skryté pod neproniknutelným krunýřem.

Například ponorková základna v Saint-Nazaire byla 300 metrů dlouhá a 120 metrů široká s 18 metrů vysokými zdmi. Stropy měly tloušťku neuvěřitelných 8 metrů a skládaly se ze čtyř vrstev. První vrstvu tvořilo 3,5 metrů betonu, na ní leželo 35 centimetrů granitu, pak opět 1,7 metrů tvrzeného betonu a nahoře ještě vrstva ocelových plátů. Celá mamutí konstrukce byla osazena protiletadlovými kulomety a děly. Uvnitř mohlo najít útočiště 28 ponorek.

Spojenci věděli, že zničit ponorkové základny bude obtížné, ale nehodlali se jen tak vzdát. Podnikaliy se četné nálety prakticky po celou dobu války, ale výsledky byly žalostné. Postupně nasadili naváděné bomby s plochou drahou letu, raketové naváděné bomby, rádiem řízená letadla naplněná výbušninami i obří bomby Tallboy a Grand Slam. Teprve použití posledních jmenovaných bomb vedlo alespoň k nějakému výsledku. Rozhodně se však vzhledem k vynaloženému úsilí a prostředkům nedalo mluvit o nějakém zásadním úspěchu. Ponorkové základny bylo nutné nakonec dobývat v rámci pozemních operací a ty, které se obsadit nepodařilo, plnily svou úlohu až do samotného konce války.

user-avatar

Tomáš Chalupa

27. 03. 2015 | 07:00

> ExtraStory   |   Inzerce