Ina Soep a Jacob Polak – Romeo a Julie z koncentráku | zdroj: www.stealapencil.com


Zamilovali se do sebe v koncentráku, oba byli židé, on byl navíc ženatý. Jak to dopadlo?

TÉMATA: druhá světová válka | holokaust

Byla to láska na první pohled. Když Jacob Inu poprvé uviděl, byl jí uchvácen. „To je nádherná holka,“ řekl si v duchu. „Kéž bych se s ní mohl oženit!“ přál si. V jejich lásce však stála překážka v podobě Jacobovy manželky. Přesto je život svedl dohromady na tom nejnemožnějším místě na světě: v koncentráku!

user-avatar

Irena Gruberová

10. 11. 2014 | 07:05

Ina se sestrou Josette

Ti dva se poprvé potkali v červenci roku 1943 na jedné narozeninové párty. Oba byli židé a oba žili v Holandsku, které bylo okupováno fašistickým Německem. Jacob byl už čtyři roky ženatý s ruskou židovkou Manjou Pribludnou, ale jejich manželství nebylo šťastné. „Byla tu úžasná dívka, ale složitá, nebylo snadné jí porozumět a uspokojit ji,“ uvedl Jacob na adresu své první ženy. „Brali jsme se moc mladí,“ podotkl. Jejich manželství považoval za chybu a chtěl se rozvést, ale Manja ho přemluvila, aby spolu zůstali, že tak mají větší šanci na přežití. O měsíc později, v červenci 1943 byli manželé společně deportováni do tranzitního tábora ve Westerborku. V září tam za nimi dorazila také Ina, a jak Jacob Polak říká, jeho život jako by začal nanovo. Za ostnatými dráty tábora ti dva spolu začali randit.

Transporty Židů do Westerborku

Scházeli se tajně venku v noci a procházeli se mezi ubikacemi po cestě, které vězni říkali „Boulevard de Misére“ (třída Trápení). Oni se tam ale drželi za ruce, objímali se, líbali. V hluboké tmě je nikdo neviděl a oni taky nikoho neviděli, ale věděli, že tam nejsou sami, že kolem se procházejí ještě další páry. „Naše romance nebyla ničím ojedinělým,“ tvrdí Jacob Polak. Lidé se do sebe zamilovávali i v koncentračních táborech, navzdory drsným podmínkám i navzdory tomu, že nebyli svobodní, a to v obou významech tohoto slova.

Tranzitní tábor Westerbork

Ačkoliv se snažili svůj vztah utajit, mnoho spoluvězňů o něm vědělo a neunikl také pozornosti Jacobovy ženy. Ta svému muži schůzky s Inou zatrhla. Místo toho si tak milenci začali dopisovat. „Píšu ti to zbytkem ořezané tužky. Miláčku, zkus pro mě někde ukrást tužku,“ prosil ji Jacob v jednom ze svých milostných dopisů.

Dopis od Iny

V únoru 1944 se cesty milenců na nějaký čas rozešly. Jacob byl deportován do koncentračního tábora Bergen-Belsen v Německu. Inu tam Němci poslali o tři měsíce později, v květnu. Jejich vztah pokračoval. Ina mu každý den upravovala postel a nechávala mu v ní dopis, on jí zase na oplátku nosil potají zbytky z kuchyně, kde pracoval. Tak to šlo až do konce války, přesněji do 7. dubna roku 1945, kdy Inu s 2 400 dalšími vězni evakuovali neznámo kam. Dívka pak málem uhořela v dřevěném kině, kde čekala s ostatními na další transport, naštěstí před plameny zavčas unikla. Taška se jí však roztrhla a všechny dopisy od Jacoba spadly do kaluže. Neměla čas je zachraňovat, a tak jí zbyly na památku od něj jen tři listy.

Dopis od Jacoba

S Jacobem se půl roku neviděli. On tou dobou onemocněl, vážil pouhých 26 kilogramů, a když ho jeho vlastní sestra našla, ani ho nepoznala. Už v srpnu 1945 se Jacob rozvedl, v září se s Inou opět setkal a v říjnu se zasnoubili. V lednu 1946 měli svatbu a vychovali spolu tři děti. A protože neumřeli, žijí spolu šťastně dodnes.

Ina a Jacob na svatební fotografii

Jacob před dvěma lety oslavil rovnou stovku, Ině bylo loni 90. V roce 2000 byl o jejich lásce natočen dokumentární film „Steal a Pencil for Me“ (Ukradni pro mě tužku) a loni byla v New Yorku nastudována i stejnojmenná opera. 

Šťastný pár po 70 letech

Bývalá Jacobova manželka Manja již nežije, nikdy se neprovdala a zemřela osamocená v domově důchodců. K mileneckému vztahu svého muže se nikdy nevyjadřovala a jen si u něj vyprosila slib, aby za jejího života nepublikoval své a Ininy dopisy. Ina Soep však nikdy neopomene připomenout, že to byla právě Manja, kdo pro ni ukradl v koncentračním táboře kus chleba poté, co prodělala tyfus, kvůli němuž několik dní nejedla a notně proto zeslábla. „Nikdy se vůči mě nechovala špatně. Jen ji prostě ta situace občas trápila,“ poznamenala. 

Trailer k dokumentárnímu filmu Steal The Pencil for Me

 

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Irena Gruberová

10. 11. 2014 | 07:05

Zavří­t reklamu