Zázračné skalní chrámy v etiopské Lalibele: Stavěli je andělé, nebo křižáci?

Na kostelích je nejzajímavější to, že byly vytesány z jednoho kusu kamene. “Jsou unikátní tím, že se stavěly seshora dolů,” sdělil deníku Nigerian Tribune církevní učenec Alebachev Retta. “Všude jinde na světě se staví od země nahoru. Nic podobného na světě nenajdete,” zdůrazňuje.

Stavebníci si nejdříve museli vyznačit, kde kostel vznikne, poté postupně na všech čtyřech stranách vysekat ve skalách příkopy, čímž vznikl skalní monolit představující budovu kostela zvnějšku. Následně museli do monolitu prorazit dveře a poté vysekat celý vnitřní prostor, včetně oken a nejrůznějších reliéfních ozdob. 

Kdo přesně kostely stavěl není známo. Historici odhadují, že na stavbu takových objektů bylo potřeba až 40 000 dělníků. Z architektonické rozdílnosti mezi kostely vyplývá, že musely vzniknout ve větším časovém rozpětí, než bylo období vlády krále Lalibely. Podle profesora africké archeologie na Cambridgeské univerzitě Davida Phillipsona byly vytvořeny o 500 let dříve.

Legendy o vzniku kostelů

Několik různých pověstí vysvětluje, co krále Lalibelu ke stavbě chrámů inspirovalo. Podle jedné z nich dostal instrukce přímo od Boha, včetně drobných detailů jako volby barev. Jiná legenda zase říká, že se jej pokusil otrávit jeho bratr, a na několik dní král upadl do kómatu. Během té doby se ocitl v nebi, kde obdržel stavební pokyny. Také se vypravuje, že král Lalibela v roce 1187 navštívil Jeruzalém, tedy krátce před tím, než toto město padlo do rukou muslimů. Rozhodl se proto vybudovat Nový Jeruzalém v Etiopii. Názvy místních kostelů jako Řeka Jordán, Adamův hrob či Boží muka tuto teorii podporují. 

Někteří věří, že kostely ve skalách vytesali templáři, kteří v té době byli na vrcholu své moci. Neexistuje však žádný důkaz, který by tuto hypotézu potvrdil.

Místní lidé a poutníci ponejvíce věří, že králi Lalibelovi se stavbou kostelů pomáhali andělé. Lidé pracovali ve dne, andělé pak v noci. Podle pověstí se kostely vybudovaly v rozpětí 24 let, což ale odborníci považují za nemožné. I dnes, s pomocí prvotřídních ocelových dlát a diamantových čepelí, by nebylo lehké něco takového vytvořit. Zvláštní také je, že se nepodařilo nikde objevit hromady vykutaného kamení a zeminy. 

Ani armáda andělů však nedokázala kostely ochránit před zubem času a erozí, proto k nim světová organizace UNESCO musela nainstalovat ochranné kryty. Jako jistý zázrak  lze však brát to, že se v nich dodnes slouží mše. “Není to muzeum, je to žijící kulturní dědictví. Každý den, každé ráno, se ve všech kostelích konají bohoslužby,” poznamenal Alebachev Retta. V zemi, která se ke křesťanství oficiálně přihlásila už v roce 330 a považuje se tak za nejstarší křesťanskou zemi na světě, se však není čemu divit. Téměř dvě třetiny obyvatel Etiopie vyznávají křesťanství a Lalibela pro ně znamená skoro totéž co Svatá země.