Ponorka U-12 vplouvá v roce 1914 do přístavu v Pule.

Ponorka U-12 vplouvá v roce 1914 do přístavu v Pule. | zdroj: wikipedia commons


Zbytečná smrt českých ponorkářů: zahynuli kvůli milostné aféře svého velitele

TÉMATA: první světová válka | rakousko-uhersko | ponorky |

user-avatar

Irena Gruberová

20. 03. 2015 | 07:30

Rakousko-uherský námořní důstojník Egon Lerch byl v létě roku 1915 zoufalý. Jeho ponorce U-12, jíž velel, se dosud nepodařilo potopit nepřátelský křižník. Když pak státy Dohody stáhly své lodě z Jadranu, rozhodl se Lerch pro šílenou a v konečném důsledku sebevražednou akci: potopit loď rovnou v přístavu.

Za tímto účelem zamířil do podminovaného přístavu v Benátkách. Nutno přiznat, že si počínal mazaně. Ponořil se na periskopovou hloubku a jel do Benátek v závěsu za italským dělovým člunem Brondolo. Měl však smůlu – posádka si jeho periskopu všimla, schválně vplula do vlastního minového pole a vlákala tam ponorku. Italové si mohli dovolit takto zariskovat, protože jejich člun měl oproti ponorce malý ponor. V pořádku projeli, zato U-12 najela na minu a vyletěla do pověří. Celá její sedmnáctičlenná posádka zahynula. Na seznamu mrtvých byli i čtyři Češi, mezi nimi Stanislav Dvořáček z moravské vísky Podbřežice.

„Jeho smrt byla pro celou rodinu tragédií, protože vkládali velké naděje do jeho budoucnosti, pro kterou byli ochotni přinést i značné finanční oběti,“ uvedla Dvořáčkova prapraneteř Gabriela Mühlbachová. Jako jediný z chudé rodiny mohl totiž Stanin, jak mu doma přezdívali, studovat. Na přímluvu své tety, která sloužila jako služka u hraběte Montecuccoliho, se Stanin dostal na vojenskou námořní školu do Puly a čekala ho kariéra slušně zajištěného poddůstojníka, s možností získat zadarmo byt a po skončení vojenské služby také místo ve státní správě. Leč vypukla první světová válka a osud s kartami zamíchal jinak, než si všichni přáli.

Pohlednice, kterou zaslal z lodi SMS Monarch svému kamarádovi Stanislav Dvořáček během svých studií v Pule v roce 1904

Velitel ponorkového loďstva Franz von Thierry ho spolu s dalšími členy záložní posádky posílá v srpnu 1914 na lodi Gigant do Rijeky, aby se tam ujali nové ponorky U-12, kterou rakousko-uherské námořnictvo hned po vypuknutí první světové války zakoupilo od americké firmy Whitehead. Dvořáček na U-12 slouží jako velitel elektrické sekce s hodností rotného elektroslužby. Ponorce velí admirál Egon Lerch, rodák z Terstu, s domovským právem v Praze.

Dvořáček zřejmě netušil, jaká vášeň žene jeho nadřízeného do válečné vřavy. Byl totiž zamilován do vnučky rakouského císaře Františka Josefa I., arcivévodkyně Alžběty Marie, zvané Erzsi. Ta ovšem byla vdaná za prince Ottu Windischgrätze a měla s ním čtyři děti. S Lerchem se tajně sblížila v létě roku 1913, když s dětmi pobývala v letním bytě v Pule. Stali se milenci a jejich láska byla tak velká, že se chtěli i vzít. To ovšem nebylo vůbec jednoduché. Předně by se arcivévodkyně musela rozvést, což by způsobilo v císařské rodině další nepříjemný skandál. K jejímu sňatku by pak musel dát svolení sám císař, jenže i kdyby se k tomu nechal svou milovanou vnučkou přemluvit, nedovolovaly mu to dvorní předpisy. Egon Lerch jako syn židovského obchodníka byl sice slušně zaopatřený, ale nebyl šlechtic. Jedinou nadějí zamilovaného páru tak byla paradoxně válka. Kdyby se totiž Lerch patřičně vyznamenal na válečném poli, mohl si vysloužit Řád Marie Terezie, s nímž se automaticky udílel i šlechtický titul. Jako velitel ponorky by toho mohl dosáhnout v případě potopení nepřátelského křižníku.

Posádka U-12 po udělení vyznamenání za torpédování francouzského křižníku  Jean Bart 

Málem se mu to podařilo, když jeho ponorka 21. prosince 1914 torpédovala v Otrandské úžině francouzskou bitevní loď Jean Bart. Protože ji však pouze poškodili, ale nepotopili, obdržel Lerch jen Rytířský kříž. Reputaci si pak pošramotil, když omylem potopili neosvětlený neutrální řecký parník Virginia. Poté co velitel U-4, brněnský rodák Rudolf Singule potopil italský křižník Giuseppe Garibaldi a nejúspěšnější ponorkový velitel von Trapp poslal ke dnu francouzský křižník Léon Gambetta, stáhla Dohoda své lodi z moře do přístavů. Egon Lerch tak neměl na koho zaútočit, a proto se rozhodl k riskantní plavbě do Benátek.
 
„Takže Stanin a celá posádka ponorky U-12 nakonec zemřeli kvůli milostné aféře svého velitele. Kdo by to čekal? Nemohly za to ani tak nešťastné válečné události jako osobní ambice Egona Lercha,“ zkonstatovala Gabriela Mühlbachová. Celou rodinou smrt jejího nejnadějnějšího člena otřásla. Dvořáčkova sestra si do svých zápisků poznamenala: "…tenkráte náš táta zaplakal, stál v pokoji u psacího stolu a četl ty dokumenty, jen ramena se mu třásly.“

Gabriela Mühlbachová u hrobu  posádky U-12 na benátském hřbitově na ostrově San Michele

Italové ostatky Stanislava Dvořáčka i zbylých členů posádky vyzvedli ze dna a uložili do společného hrobu na benátském hřbitově na ostrově San Michele. To však nikdo z rodiny nevěděl. Jeho hrob až po mnoha letech objevila jeho prapraneteř Gabriela Mühlbachová. „Položila jsem na hrob bílou a červenou růži a zapálila tam svíčku. Dlouho jsem tam stála a myslela na Stanina, pradědečka Antonína, Anežku, babičku, mou mámu a na to, že tam nakonec stojím já za ně všechny…,“ svěřila se.

Admirálu Egonu Lerchovi byl Řád Marie Terezie nakonec udělen in memoriam. Alžběta Marie za svého milence držela dva roky smutek a až do konce svého života měla na nočním stolku v ložnici vystavenu jeho fotografii. O tom se však nesmělo nikde psát. Egon Lerch přece padl za vlast, a ne za milenku.

user-avatar

Irena Gruberová

20. 03. 2015 | 07:30

> ExtraStory   |   Inzerce