Železnice smrti stála desítky tisíc životů, přesto nikam nevedla.

Železnice smrti stála desítky tisíc životů, přesto nikam nevedla. | zdroj: thevintagenews.com


Železnici smrti stavěli otroci, byla přitom naprosto zbytečná

TÉMATA: železnice | gulagy | sovětský svaz | stalin

user-avatar

Tomáš Chalupa

26. 09. 2019 | 11:00

Postavit železnici na odlehlé místo u polárního kruhu za pomoci statisíců uvězněných lidí. Ta myšlenka se Stalinovi velmi líbila, a tak už se nenašel nikdo, kdo by mu oponoval. Sovětský svaz se pustil do gigantického inženýrského projektu, jaký v zemi neměl obdoby.

Ve 30. letech byl ustanoven úřad pro pracovní tábory, který měl mimo jiné zajistit dostatek pracovních sil pro různé stavební projekty. V gulagu, jak se táborům souhrnně říkalo, bylo v té době nejméně půl milionu lidí a další stále přibývali. Jako studnice pracovní síly tak byl tento systém věznic prakticky bezedný. Zprvu se v něm ocitali hlavně političtí oponenti, ale časem se tábory plnily i zlodějíčky, nejrůznějšími osobami, které v podstatě jen někdo za něco udal.

Ti všichni byli hnáni na stavbu železnice  Salechard–Iagarka, přezdívanou železnice smrti. Na dalekém severu v nehostinné pustině se budovalo 1200 kilometrů trati, která spojovala hlavní město Jamalské autonomní oblasti Salachard s městem Igarka ležícím u polárního kruhu.V Igarce a okolí bylo několik niklových dolů.

Stavba začala v roce 1948 a zapojilo se do ní na 120 tisíc vězňů.  O průběhu práce, zraněních a četných úmrtích se nevedly žádné záznamy. V zimě nepředstavitelný chlad a mrazivý vítr, v létě hmyz a nemoci. K tomu tvrdá práce a každodenní nízké příděly potravin. S velkým úbytkem dělníků se počítalo jako s nezbytnými ztrátami, které ale bylo možné kdykoliv nahradit. Kopalo se v zamrzlém permafrostu, za naprostého nedostatku adekvátní techniky, prakticky jen krumpáči a lopatami. Také samotné řízení stavby nebylo na výši, postavené mosty se bořily a trať neměla příliš dobrou kvalitu.

Všude se umíralo. Prakticky denně umíraly desítky lidí, celkově jich za dobu stavby zemřela celá jedna třetina. Smutné je, že zemřeli zbytečně. Celý projekt této části dráhy byl ukončen dva týdny po Stalinově smrti. Bylo položeno jen 700 kilometrů kolejí, které končily uprostřed pustiny. Stavba stála kolem 42 miliard rublů. Část dráhy se ale nakonec dvě desetiletí používala a v roce 2010 bylo dokonce 220 kilometrů původní trati zrenovováno a začalo se používat pro dovoz niklu. Nic z toho ale nemohlo vyvážit ekonomické a hlavně lidské náklady na stavbu železnice smrti.

user-avatar

Tomáš Chalupa

26. 09. 2019 | 11:00

> ExtraStory   |   Inzerce