Edvard Beneš (1884–1948) zemřel náhle ve věku 64 let. K zhoršení jeho zdravotního stavu přispěly zajisté dlouhodobé stresy spojené s výkonem prezidenta republiky v jejích nelehkých časech. Smrt mu však mohl uspíšit jeho ošetřující lékař.

Edvard Beneš (1884–1948) zemřel náhle ve věku 64 let. K zhoršení jeho zdravotního stavu přispěly zajisté dlouhodobé stresy spojené s výkonem prezidenta republiky v jejích nelehkých časech. Smrt mu však mohl uspíšit jeho ošetřující lékař. | zdroj: Profimedia.cz


Zemřel Edvard Beneš přirozenou smrtí, nebo byl zavražděn?

TÉMATA: československo | prezidenti | edvard beneš | 1948 | nevyjasněná úmrtí

user-avatar

Václav Pokorný

4. 09. 2018 | 06:00

Necelé tři měsíce po své abdikaci, 3. září 1948, zemřel ve své vile v Sezimově Ústí druhý československý prezident Edvard Beneš. Jeho život rozhodně nebyl všední, žil v neklidné době plné dějinných zvratů, sám se ocitl ve víru dramatických událostí a ve vrcholné funkci byl nucen přijímat nelehká rozhodnutí. Beneš byl ovšem člověk nevyzpytatelný a rozporuplný a spekuluje se o tom, že ani jeho smrt nemusela být normální.

V pondělí 3. září uplyne 70 let od úmrtí druhého československého prezidenta Edvarda Beneše. Byl jedním z vůdců prvního československého zahraničního odboje a zakladatelů první Československé republiky. Měl schopnost dělat věci, které jiní dělat nedokážou, tedy vyvíjet spoustu osudových postranních aktivit, na které nebyli schopni reagovat nejen politici a novináři, ale nedokázaly je zachytit ani zpravodajské služby. Takto činorodé lidi nelze jednoznačně označit, jsou-li prospěšní lidské společnosti, či nikoliv. V případě Beneše už s tím mnoho desítek let mají problémy i historici.

Nevysvětlené jsou například Benešovy aktivity okolo financování českého odboje v době 1. světové války, takzvané Maffie, respektive mizení těchto finančních prostředků. Podivná účast ve vládě, i když nebyl zvolen do poslanecké sněmovny a jeho strana ČSNS byla v opozici. Získání kontroly nad prvorepublikovými médii a s tím spojeného majetku. Tajné předmnichovské smlouvy s hitlerovským režimem o odstoupení části českého území. Podpisy tajných protokolů ke smlouvám se SSSR v letech 1934–1935. Odmítnutí americké pomoci při osvobození Prahy v květnu 1945, když měl právo nerespektovat demarkační čáru. Zprostředkování rozhovorů mezi Stalinem a Weizmannem v zimě 1945 o zřízení státu Izrael. Vývoz zbraní z Československa do Palestiny a později do Izraele v rozporu s rozhodnutím OSN a také předání moci komunistům v únoru 1948. Edvard Beneš (vpravo) při jednání se Stalinem.

Podle různých svědectví visí však otazník i nad podivným a rychlým koncem Benešova života. Pitvou vykonanou profesorem Šiklem byla sice zjištěna příčina jeho smrti (kornatění mozkových cév a poškození tepen srdce a aorty), nedošlo však k rozboru léků, které mu primář táborské nemocnice MUDr. Marian Jelínek podával.

Jelínek, který byl před Benešovým úmrtím jeho ošetřujícím lékařem, měl údajně po válce velké problémy se zdůvodněním některých svých protektorátních aktivit. Měl mu hrozit dokonce i retribuční soud a i trest za něco, co už bylo zdokumentováno. Soud se ale nikdy nekonal a svědectví proti jeho osobě se jaksi "ztratila". Takovou možnost zahlazení viny měly jen tehdejší mocenské orgány řízené vládnoucí komunistickou stranou. Výměnou za to ovšem musel provinilec "vyhovět" vyšším zájmům.

Aby Benešova smrt nastala v příhodný čas a přitom rychle, musely být preparáty v podobě léku podány v masivním množství, o čemž nepřímo svědčí i svědectví o posledních dnech Edvarda Beneše, které zanechali návštěvníci exprezidenta. Změny v jeho psychice, nadměrné slinění a pohybové problémy nasvědčují, že mohl být tímto způsobem zavražděn.

Jméno Benešova ošetřujícího lékaře se již delší dobu nevyskytuje na seznamu obyvatel Tábora, ani není známo, že by po sobě zanechal písemnosti, kde by se ze svých vysoce neetických aktivit vyzpovídal.

user-avatar

Václav Pokorný

4. 09. 2018 | 06:00

> ExtraStory   |   Inzerce