Vzpomínky babičky Katie jsou jenom malým zrnkem z obří mozaiky utrpení. Přesto je nesmírně důležité sdílet i tyto

Vzpomínky babičky Katie jsou jenom malým zrnkem z obří mozaiky utrpení. Přesto je nesmírně důležité sdílet i tyto "malé" lidské osudy. | zdroj: twitter.com


Žena bojuje proti neonacismu. Na sociální síti sdílela traumatický příběh své babičky, přeživší z Majdanku

TÉMATA: druhá světová válka | koncentrační tábory | holocaust | sociální sítě | antisemitismus

user-avatar

Simona Knotková

18. 08. 2018 | 10:30

O nacistech a holocaustu se učí každé malé dítě ve škole. Přesto se stále najdou jedinci, kteří podobné ideologie obhajují, či je dokonce otevřeně vyznávají. Uživatelka Twitteru pojmenovaná jednoduše Katie se proto rozhodla svěřit s osudem své babičky, přeživší koncentračního táboru Majdanek. Prostřednictvím jejího příběhu chce lidem ukázat, že nacionalismus rozhodně není směr, který bychom v rámci svobody slova měli tolerovat.

Němci vpadli do Polska v roce 1939, když byly babičce Katie dva roky. Nejmenovaná žena byla tehdy ještě moc malá, aby vnímala proměny, ke kterým v tehdejší společnosti docházelo. Její nejstarší vzpomínka spojená s nacisty pochází z období, kdy měla čtyři roky. Před domem našla tělo mrtvého tříletého chlapečka ze sousedství, kterého zastřelili jenom proto, že si moc hlučně hrál. O několik měsíců později přišlo i na její rodinu, polské katolíky.

"Všechny je brzo ráno vzbudili, měli se shromáždit na vlakovém nádraží. Babiččina otce odvedli do jednoho vlaku, ji, její matku a malé sestry odvedli do vlaku druhého a odvezli do koncentračního tábora v Majdanku. První den před snídaní vyzvali nacisti všechny děti, aby se seřadily. Pak je začali počítat a desáté dítě v řadě zastřelili. Ostatním pak řekli, že tohle se stane každému, kdo nebude chtít pracovat nebo se bude špatně chovat," popisuje žena ve svém příspěvku.

Její babička měla to štěstí, že si ji jako své dítě vyhlédla manželka jednoho z důstojníků. Pětileté dívce bylo řečeno, že její pravá matka je mrtvá a ona bude mít nyní nové jméno a německou národnost. Když Spojenci v roce 1945 dorazili do Polska, adoptivní rodiče svou novou dceru nechali napospas osudu a utekli ze země bez ní. Dívka se po třech dnech v osamění dostala do rukou Červenému kříži. Tomu poté trvalo půl roku, než se mu podařilo zbytek její rodiny vypátrat.

"Tety a strýcové bohužel zemřeli, ale její rodiče a sestry jako zázrakem přežili. Na svou náhradní rodinu moje babička nikdy nevzpomínala s láskou. Nikdy je nevnímala jako své zachránce, nebrala je ani za lidské bytosti," píše dál Katie.

Tábor pro válečné zajatce, později koncentrační tábor Majdanek fungoval v letech 1941 až 1944. Počty obětí se podle odlišných pramenů různí. Pohybují se ale v rozsahu od 80 do 400 tisíc lidí.

Mladá žena se o osudu své babičky poprvé dozvěděla v roce 2001 při návštěvě Majdanku. "Horor, který prožila, časem nezeslábl. Hluboce se zakořenil do jejího mozku. Studie ukazují, že holocaust změnil DNA svých obětí, změnil jejich mentální obraz. Ta změna ovlivnila i mě, žiju s tím DNA. A jestli si myslíte, že neonacisti jsou 'dobří lidé' a zaslouží si 'prostor pro své názory', připomínám vám toho tříletého chlapečka zastřeleného na dvoře.

Zemřel, protože nacisti v roce 1933 ten prostor dostali. Kvůli tomu se stalo třeba i to, že moje babička skončila uvězněná. Nacisti tyhle věci nezačali. Začalo to tím, že je někdo nechal mluvit. A skončilo nepopsatelnou hrůzou," uzavírá.

Příběh zveřejněný na Twitteru v rámci několika tweetů se dočkal množství reakcí a sdílení. Bohužel se se svými zkušenostmi přidávali i tací uživatelé, kteří diskriminaci za svůj židovský původ zažívají dodnes. "Před pár týdny jsme s přáteli hráli poker, když jeden z nich řekl: 'Přestaň být takový Židák.' Chtěl tím říct, ať nepodvádím. Zopakoval to pak ještě několikrát a další kamarád k tomu řekl: 'Moje rodina je německá, nesnáším Židy.' Byla jsem z toho v šoku. Když se pak dozvěděli o mém původu, přišli se mi omlouvat. Děsí mě to. Nikdy bych ani nevěřila, že v dnešní době ještě uvidím, jak někdo v naší ulici vyvěšuje nacistickou vlajku," svěřuje se například žena z Michiganu.

Další komentáře připomínaly také důležitost šíření takových příběhů. Očitých svědků války a holocaustu totiž stále ubývá. Neonacistických nálad a jejich vyznavačů oproti tomu bohužel přibývá…

user-avatar

Simona Knotková

18. 08. 2018 | 10:30

> ExtraStory   |   Inzerce