Dickey Chapelle dělala práci, kvůli které musela všechno další obětovat. Nikdy toho ale nelitovala.

Dickey Chapelle dělala práci, kvůli které musela všechno další obětovat. Nikdy toho ale nelitovala. | zdroj: qz.com


Žena na území mužů: Neohrožená Dickey Chapelle dokumentovala válku v předních liniích

TÉMATA: válka | válečné zpravodajství | žurnalistika | ženy | fotografové | fotografie

user-avatar

Simona Knotková

4. 08. 2019 | 09:00

Americká fotografka se nezalekla ani hrozby smrti, ani všudypřítomného sexismu a odvážně nastupovala do předních linií, aby zde dokumentovala válečné dění z bezprostřední blízkosti. Její vášeň a životní poslání se jí nakonec staly bohužel osudným.

Dickey Chapelle, rodným jménem Georgette Louise Meyer, se narodila 14. března 1919 ve Wisconsinu. Už v šestnácti měla poněkud jiné zájmy, než dívky v jejím věku obvykle mají, a navštěvovala kurzy leteckého konstruktérství na Massachusettském technologickém institutu. Později začala koketovat také se žurnalismem. Za 2. světové války se stala válečnou korespondentkou a fotoreportérkou pro časopis National Geographic. Jedním z jejích prvních úkolů byla dokumentace bitvy o Iwodžimu.

Zápal pro dokumentování válečné zóny ji neopouštěl ani po konci světového konfliktu. Ne vždy se to ale obešlo bez komplikací – během maďarské revoluce v roce 1956 byla kupříkladu na sedm týdnů zajata. Pro co nejvýstižnější svědectví z fronty se naučila skákat padákem a cestovala s vojáky. Za cenný přínos žurnalistice byla mnohokrát vyznamenaná oceněním. To vše se přitom dělo v době, kdy pro redakce nebylo běžné, že by do předních linií posílaly ženy.

Dickey Chapelle ve svém newyorském bytě, 1942

"Vyrostla jsem v srdci Spojených států. Věřila jsem, že můžu dělat cokoliv si zamanu, a stále tomu také věřím. Nikde jinde na světě nemůže sedmnáctiletá nebo čtyřicetiletá žena říct: Můžu dělat, cokoliv chci. Trochu to ale musím poupravit: Můžete dělat, cokoliv chcete, pokud to chcete tak moc, že jste schopni všeho dalšího se kvůli tomu vzdát," citovala fotografku spisovatelka Roberta Ostroff v biografii Fire in the Wind (1992).

Ani její neohrožený postoj ale nezabránil sexismu, který byl v její práci na denním pořádku. "Dostaňte tu ženskou odsud!" vztekal se během bitvy o Okinawu kupříkladu americký generál. Jiný generál měl zase starosti, že žena může mezi vojáky způsobit jistý rozruch. "To mě vůbec nezajímá, jsem tu, abych dokumentovala válku," odbyla ho tehdy ona.  

Vojáci jdou do boje a Dickey je následuje

Snadné to neměla ani v osobním životě. Její manžel Tony Chapelle byl také fotograf a Dickey se vždy snažila brát méně placenou práci, aby nepošramotila jeho ego. Ani to nezamezilo mužově nevěře, která později vedla v rozvod. Situaci žena později okomentovala slovy: "Lidé se mě neustále ptali, jak je možné skloubit práci zahraniční reportérky s rolí manželky. Moje odpověď zní: Není to možné."

Zlomovou se pro ni stala válka ve Vietnamu. Když byla Dickey na hlídce s námořní četou během operace Black Ferret, zasáhl ji kus šrapnelu z ručního granátu. Zranění na krkavici krátce nato podlehla a 4. listopadu 1965 zemřela. Ve svých 46 letech se tak stala první válečnou zpravodajkou, která byla zabita ve Vietnamu, a zároveň první americkou reportérkou, která zemřela při výkonu svého povolání.

Wallace M. Greene Jr., důstojník námořnické pěchoty USA, vydal den po její smrti následující prohlášení: "Byla jednou z nás a bude nám chybět."

user-avatar

Simona Knotková

4. 08. 2019 | 09:00

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu