Záběr z filmu Věry Chytilové Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979)

Záběr z filmu Věry Chytilové Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979) | zdroj: radioservis-as.cz


Získat bydlení za socialismu nebylo tak jednoduché, jak se traduje

TÉMATA: socialismus | bydlení | byty | československo

user-avatar

Václav Pokorný

17. 01. 2019 | 17:00

Nejen dnes, ale i v dobách socialismu bylo pro řadu lidí bydlení problém. Bytů byl stále nedostatek, a to i přes pozdější masivní výstavbu paneláků. Kdo však měl to štěstí a získal třeba státní byt, měl jistotu, že nájem bude za pár korun.

Za socialismu byl bytový fond ve státním nebo kolektivním vlastnictví. Nájemníci státních bytů ze zákona získávali právo na „trvalé užívání bytu“ a místní národní výbor je přiděloval uchazečům zapsaným do pořadníku. Těchto bytů se však stavělo málo a lidé tak na ně čekali i celé roky.

Státní byt bylo možné přidělit také mimo pořadník, ale to jen osobám ve státním zájmu. Například pracovníkům cizích zastupitelských úřadů, členům vlády a také třeba předním umělcům, přecházejícím do menších průmyslových měst.

Byty, které vlastnily podniky, se přidělovaly po předchozím souhlasu závodního výboru Revolučního odborového hnutí a byty z výstavby jednotných zemědělských družstev po souhlasu jejich představenstva.

Kdo již dekret na byt měl, nebo jej nově získal, snažil se toto časově neomezené právo držet a nepustit. Mnohé babičky tak měly v bytě přihlášené vnuky, aby jim jednou byt zůstal. Kdyby totiž zemřely bez tohoto opatření, rodina by musela byt vrátit.

Státní byt si nikdo nemohl koupit, dal se pouze získat dekret k jeho užívání. Samozřejmě běžel i černý obchod, v němž se lidé snažili státní byty kupovat a měnit. Výstavba za socialismu

Na dnešní poměry byla cena nájemného ve státních bytech téměř neuvěřitelná. Za metr čtvereční se podle vyhlášky z roku 1964 účtovaly dvě koruny československé a padesát haléřů. Až do sametové revoluce přitom legislativa neprošla žádnou změnou. To mělo za následek, že se ceny nájemného od roku 1964 až do roku 1989 prakticky vůbec neměnily. Například v bytě 3+1 o 70 metrech čtverečních stál nájem pouhých 175 korun měsíčně.

Od konce šedesátých let přešla výstavba bytů v Československu pod taktovku lidových a podnikových stavebních družstev. Členové družstev stavěli a financovali bydlení společně s úvěrovou podporou státu. Mezi lety 1966-1970 bylo z celkového počtu dokončených bytů již 56,2 procent družstevních.

Byty v družstevních domech byly vyňaty z přidělovacího práva národních výborů a družstva nemohla zrušit nájemní poměr se členem družstva, pokud trvalo jeho členství. Za zemřelého člena družstva měl jeden z jeho dědiců vždy nárok na jeho místo.

Sedmdesátá a osmdesátá léta byla ve znamení masivní výstavby bytů v panelových domech. „V tomto dvacetiletí vzniklo téměř 1,5 milionu bytů. V roce 1970 se Československo dostalo počtem dokončených bytů na tisíc obyvatel na 11. místo ve srovnání s dalšími 26 evropskými zeměmi. V roce 1975 bylo zkolaudováno 96 tisíc bytů, což je dodnes platné historické maximum,“ sdělil pro web iDnes místopředseda představenstva hypoteční banky Vlastimil Nigrin.

Ačkoliv výstavba paneláků skončila již před třiceti lety, stále v nich žije více než třetina Čechů.

user-avatar

Václav Pokorný

17. 01. 2019 | 17:00

> ExtraStory   |   Inzerce