Mezi Janem Werichem a jeho dcerou Janou docházelo někdy k dramatickým výstupům.

Mezi Janem Werichem a jeho dcerou Janou docházelo někdy k dramatickým výstupům. | zdroj: g.cz


Zkazil jsi mi život, vyčítala Janu Werichovi jeho dcera a honila ho opilá se sekerou

TÉMATA: Jan Werich | Jana Werichová | děti slavných | herečky

user-avatar

Blondie

19. 06. 2015 | 15:00

Slavný český herec a komik Jan Werich měl se svou ženou Zdeňkou jediné dítě – dceru Janu, která se narodila v roce 1935. Na Werichovo přání a navzdory nedostatku talentu se věnovala herectví, a ač sama nemocná, pečovala o svého nemocného otce až do jeho smrti. Byla však nešťastná, že se tak obětovala a čím dál víc propadala alkoholu. Zemřela nedlouho po smrti svých rodičů, v pouhých 45 letech.

Není snadné být potomkem slavného, celý národem obdivovaného a milovaného umělce. Své o tom věděla Jana Werichová, provdaná Kvapilová. Nikdy nevyšla z otcova stínu.

„Pan Werich nebyl žádný anděl. Jana mi vyprávěla, že když byla ještě malá holčička, otec ji někdy bral s sebou, jel do nějaké neznámé ulice, nechal Janu v autě samotnou a zmizel v nějakém neznámém domě. Jana na něj musela dlouho čekat, nudila se, byla jí zima a třásla se chladem. Tak už v dětství se v ní zrodil pocit křivdy, kterou způsobil otec, později prohloubený jeho naléháním, aby šla v jeho stopách, k čemuž Jana nebyla určená; posléze se to stalo příčinou jejího hereckého a literárního rozčarování,“ napsal ve Werichově biografii nazvané Jak to všechno bylo, pane Werichu? ruský bohemista Igor Inov.

Když byly Janě tři roky, emigroval její otec s hudebníkem Jaroslavem Ježkem do Ameriky. Na seznamu gestapa figuroval s Jiřím Voskovcem na čtrnáctém a patnáctém místě, takže by nejspíš skončil v koncentračním táboře, jako třeba malíř Josef Čapek. "Za Zdeňkou, která odjížděla později, přišlo druhý den po obsazení Prahy gestapo na Kampu a ptali se po mně,“ vzpomínal Jan Werich. Jeho žena jej s dcerou proto záhy následovala.

Jana Werichová ve filmu Pyšná princezna (1952)

V Americe prožila Jana sedm let a byla tam šťastná. Rodiče se však po válce rozhodli vrátit zpátky do Čech. Jana odchod z Ameriky těžce nesla. V té době uměla lépe anglicky než česky. Musela si znovu zvykat na nové prostředí i na to, jak velice je její otec v Československu populární. Navíc neměla v lásce socialistický režim.

Díky slavnému otci Janu všichni znali a chovali se k ní přátelsky, což ji na jednu stranu těšilo, ale na druhou stranu v ní vyvolávalo pocity nejistoty a pochybnosti. Čekalo se, že půjde v otcových šlépějích a sám Jan Werich v tomto směru na dceru velmi naléhal. Jana však nechtěla těžit z otcovy popularity a obávala se, aby ji někdo nepodezíral z protekce.

„Kolovalo o ní mnoho nepodložených tvrzení a výmyslů, pramenících z dohadů, ale i z lidské závisti a pomlouvačnosti. Rozhodně hledala svoji vlastní cestu, chtěla si vybudovat život po svém, bez pomoci jiných. Snad proto ve svých sedmnácti nastoupila do zaměstnání jako laborantka, snad proto později na divadelní fakultě AMU přijala umělecké jméno Hálová…,“ napsal v nekrologu z roku 1981 přítel rodiny Werichových Karel Koliš. Ze stejného důvodu odešla po studiích z Prahy a účinkovala v oblastních divadlech – v Uherském Hradišti a pak v Kolíně. Počátkem 60. let hrála rok v pražském divadle Rokoko, v letech 1961 až 1963 byla členkou Československého státního filmu. Nakonec zakotvila v Hudebním divadle v Karlíně a Nuslích, kde působila i jako asistentka režie. Vyjma role poštovní úřednice v televizní komedii Uspořená libra, kde exceloval její otec s Jiřím Sovákem, hrála jen malé, epizodní role.

Jana Werichová s Janem Werichem a Jiřím Sovákem v televizní komedii Uspořená libra (1963)

„S kterýmkoli z herců jsem mluvil, všichni mi tu více, tu méně otevřeně řekli, že Jana Werichová nebyla moc dobrá herečka,“ uvedl publicista Ondřej Suchý. Zřejmě si to uvědomovala i sama Werichová a toto rozčarování se zřejmě podepsalo na její labilní psychice. K tomu se přidaly problémy v osobním životě. Jan Werich všechny muže od své dcery odháněl. „Nesnesl ani vteřinu, aby středem pozornosti, hlavně jeho dcery, byl někdo jiný než on sám,“ tvrdil jeden z bývalých kolegů Jany Werichové Jiří Sehnal. Vdala se proto až po třicítce, ale její manželství s hercem Jiří Kvapilem, s nímž měla dceru Zdenku (1968), skončilo rozvodem, což prohloubilo její závislost na alkoholu.

Také vztahy s matkou neměla jednoduché. Zdeňka Werichová dávala své dceři ostentativně najevo, jak ji nesnáší. Urážela ji, zraňovala a ponižovala. Titulovala ji nelichotivými výrazy, přiznala se, že ji nechtěla, a když něco v domácnosti nemohla najít, podezírala Janu z krádeže. Werichova žena byla chorobně podezíravá, léčila se na psychiatrické klinice a lidi si držela od těla. Jak Werichová svým přátelům prozradila, že otec její matky byl alkoholik a oběsil se. Tedy poněkud složitá rodinná anamnéza.

V roce 1969 Jana natočila pro rozhlas rozhlasové rozhovory "Táto, povídej!".

S otcem si Jana mnohem více rozuměla než s matkou, byť to mezi nimi občas jiskřilo. Ale měli se navzájem rádi a Jana se o otce starala jak profesionální ošetřovatelka. Naučila se dokonale ovládat nejmodernější přístroje na výrobu kyslíku a odhleňování krku, které Werichovi poskytl jeden rakouský přítel.

K pětasedmdesátým narozeninám věnovala Jana svému otci neobvyklý dárek. Těsně před narozeninovou oslavou mu oznámila, že odjíždí na protialkoholní léčbu do Bohnic. Wericha tímto rozhodnutím opravdu potěšila, jak se ostatně svěřil ve svém dopise Voskovci. Pochvaloval si, že je Jana ve výborném stavu, nebere žádné prášky, je klidná a laskavá.

Jenže v Bohnicích lékaři Janě našli při sérii vyšetření zhoubný nádor v již značně pokročilém stádiu. „Nebýt toho, mohla se tenkrát z alkoholismu snad dostat," tvrdil Karel Koliš, který u Werichových koncem 70. let drhnul podlahy, nakupoval i dělal řidiče, takže věděl, jak to v jejich rodině chodí. „Ale potom už jen pila víc a víc kvůli strašným bolestem." To v ní jen posilovalo agresivitu a frustraci, kterou si vybíjela na svém otci. Karel Koliš byl dokonce svědkem toho, jak úplně opilá honila svého otce se sekerou v ruce před jejich chatou ve Velharticích. Werich se musel před ní ukrýt v chalupě a počkat, než se uklidní.

Když mezi Werichem a dcerou docházelo k dramatickým scénám, odvážel Koliš Werichovu vnučku k jejich přítelkyni Daně Pakové. Tam tehdy jedenáctiletá Zdena Kvapilová, přezdívaná Fanča, často strávila celý víkend. „Po těch výstupech se budila hrůzou, že se dědečkovi něco stane,“ vysvětlil Koliš. Podle něj Jana Werichová svého otce měla velmi ráda, ale zároveň měla nutkavou potřebu mu ublížit. „Vyčítala mu, proč nezůstali v Americe, kde by byla šťastná. Opakovala, že se mu obětovala, že jí zkazil život. Čím víc se propadala do bolesti a smutku, tím byla agresívnější,“ uvedl Koliš.

Jana Werichová o otce pečovala až do jeho smrti v roce 1980. Foto: Václav Chochola

Svého otce přežila Jana Werichová jen o sedm měsíců, zemřela na rakovinu 9. května 1981 ve věku 45 let. O její smrti vyšla v novinách jen kratičká, čtyřřádková zprávička. Přesto její jméno dodnes figuruje na stránkách divadelních programů. Díky své výborné znalosti angličtiny, kterou si osvojila během americké emigrace, úspěšně přeložila například americký muzikál West Side Story nebo Loď komediantů. „Překlady, na nichž se Jana Werichová podílela, tak mají, zdá se, hodnotu nadčasovou,“ zkonstatoval ve svém článku pro Pozitivní noviny Ondřej Suchý. „Z toho by měla jistě radost. Přesvědčila by se totiž o něčem, o čem možná někdy zapochybovala: že svůj život neprožila zbytečně,“ uzavřel.

user-avatar

Blondie

19. 06. 2015 | 15:00

> ExtraStory   |   Inzerce