Zlatá radost v Naganu 1998.

Zlatá radost v Naganu 1998. | zdroj: steemit.com


Zlatí hoši z Nagana: Český hokejový tým vrátil národu hrdost

TÉMATA: sport | sportovci | lední hokej | hokejisté | olympijské hry | sportovní zápasy | nagano

user-avatar

Václav Pokorný

21. 02. 2018 | 12:00

Experti očekávali, že na olympijských hrách v Naganu v roce 1998 se o hokejové zlato poperou Američané s Kanaďany. Jisté šance se ještě dávaly Rusům, ale s českým týmem se rozhodně nepočítalo. Přes tyto předpovědi dali čeští hokejisté nejlepším profesionálům z NHL v ruských, kanadských a amerických dresech pořádný výprask. Vyhráli zlaté medaile a z hokejistů se přes noc stali národní hrdinové a zbožňované ikony.

Před zahájením zimních olympijských her v japonském Naganu se mezinárodní olympijský výbor dohodl s IIHF a NHL, že poprvé v historii bude tato nejslavnější ligová soutěž přerušena. To umožnilo, aby na olympiádě mohli startovat všichni nejlepší hokejisté planety. O Naganu se rázem začalo mluvit jako o "turnaji století". Robert Reichel, Ivan Hlinka, a Jaromír Jágr (1998)

Český výběr kouče Ivana Hlinky měl ze šestice elitních mužstev nejméně hráčů z NHL, vytvořil však tým, který v sobě soustředil obrovskou sílu. Mužstvo se sehrálo během pouhých tří tréninků, kde hráči přijali vnitřní pravidla a rozdělení úloh. Do branky nastoupil Dominik Hašek ve vynikající formě, která vnesla do českému týmu nevídanou pohodu a sebevědomí. 

Od samého začátku turnaje se českým hráčům dařilo. Probojovali se do čtvrtfinále, kde porazili celek Spojených států 4:1. V semifinále na ně čekala všemi opěvovaná Kanada. Když naši hokejisté po úporné bitvě zdolali i kanadský “tým snů”, považovaný odborníky za jednoznačného favorita turnaje, šlo o naprostý šok. 

V úvodu zápasu se nás Kanaďané snažili sice již tradičně zastrašit, když především obrovití útočníci Lindros a Primeau hledali, kde by koho mohli "přišpendlit" na mantinel. Čeští hokejisté se však velice chytře osobním střetům vyhýbali a svého soupeře začali přehrávat rychlou kombinací. Kanaďané se postupně soupeřům vyrovnávali a zápas nabíral doslova ďábelské obrátky. Obrovské šance se střídaly na obou stranách, Hašek a Roy však potvrzovali, že jsou v té době nejlepší hokejoví brankáři světa.

O senzační výhře rozhodla až trestná střílení. Při nich se opět vyznamenal fantastický gólman Hašek, na druhé straně Roy kapituloval po nájezdu Reichela. Strhující drama tak bylo především soubojem gólmanů. Zatímco v normální hrací době a desetiminutovém prodloužení za svá záda pustili oba pouze jediný puk, při samostatných nájezdech byl Hašek o pověstný kousek lepší. To Čechy poslalo do finále, kde na ně čekal obávaný ruský tým. 

Finále s Ruskem bylo spíše taktickou bitvou než špičkovým hokejem. Nešlo však o nic menšího než o zlato z olympiády.  Rusové hráli důrazně, místy až zbytečně agresivně, Češi kontrovali spolehlivou obranou s výtečným Haškem. Památný okamžik přišel ve 49. minutě. Patera vyhrál buly, posunul svému parťákovi Procházkovi a ten přihrál pod sebe na modrou. Tam stál Hlinkův objev, obránce Petr Svoboda, který po letech v emigraci už ani neuměl pořádně česky. Zkušený bek zbytečně nepřemýšlel a poslal puk směrem na ruského gólmana Štalenkova. Podivný "motýl" ve vzduchu zaplachtil a zapadl za ruského brankáře. Čeští hokejisté vedení 1:0 ubránili a stali se olympijskými vítězi. 

"Pro Česko tohle znamená moc. Je to malá, ale hrdá země. Hašek je Bůh. Co víc mám o něm říct? Nejlepší gólman, jakého jsem kdy viděl," hovořil s dojetím autor vítězného gólu Petr Svoboda. Hašek na turnaji pochytal 129 ze 135 střel a stal se brankářskou legendou. "Hašek na Hrad!" skandovaly davy po návratu hokejistů z olympiády. Také jména dalších reprezentantů jako Jágra, Šlégra, Růžičky, Dopity, Procházky, Patery, Langa nebo Špačka budila obdiv a vděčnost. 

Po celé zemi se začaly nosit hokejové dresy a trikolory, auta se zahalila do národních vlajek. Na Staroměstském náměstí se sešlo 120 tisíc lidí, kteří chtěli oslavit vítězství se svými "zlatými hrdiny". “Hoši, děkujem!” volali na ně, když vyšli na pódium.

První hokejové olympijské zlato v české historii bylo vnímáno jako událost, která vrátila Čechům národní hrdost. Nic tak nedokázalo pozvednout atmosféru v zemi a sjednotit společnost jako tento sportovní triumf. Ukázalo se, že Češi jsou hokejový národ. 

 

user-avatar

Václav Pokorný

21. 02. 2018 | 12:00

> ExtraStory   |   Inzerce