Unikátní soubor zlatých mincí z různých období 15. až počátku 17. století.

Unikátní soubor zlatých mincí z různých období 15. až počátku 17. století. | zdroj: www.kr-olomoucky.cz


Zlatý poklad z Uničova: 300 let ležel v zemi vedle šibenice, nyní je poprvé vystaven v muzeu!

TÉMATA: archeologie | objevy | mince

user-avatar

Irena Gruberová

15. 04. 2016 | 10:00

Vlastivědné muzeum v Olomouci poprvé představuje unikátní zlatý poklad, který před čtyři sta lety někdo ukryl na šibeničním vrchu nedaleko Uničova. Poklad objevený v roce 1911 je jedním z největších zlatých nálezů v tuzemsku.

Příběh uničovského zlatého pokladu začíná 16. února roku 1911, kdy zaměstnanec cihelny Petr Petřík při odkopávání hlíny v prostoru cihelny narazil na hrnek, ze kterého se vysypaly žluté plíšky. Ty, jak se záhy ukázalo, byly zlatými dukáty. Petřík následujícího dne vyhledal v Litovli konzervátora Jana Smyčku a nalezený poklad mu předal do úschovny.

Řada jiných pokladů, zejména čistě zlatých, takové štěstí neměla, neboť většinou došlo k jejich rozchvácení nebo zničení dříve, než mohly být popsány“, upozornil kurátor výstavy Filip Hradil. Také uničovský poklad není kompletní. Z původních 352 mincí, převážně dukátů, se dodnes zachovalo 177 kusů.

Poklad byl rozdělen mezi nálezce a majitele pozemku. Zatímco nálezce, zaměstnanec cihelny Petr Petřík, se rozhodl svoji polovinu nálezu předat do muzea, vlastník pozemku, stavitel Zdenko Vodička, si podíl ponechal a není známo, jak s ním naložil," vysvětluje kurátor výstavy Filip Hradil.

Naprosto ojedinělé je v případě uničovského pokladu také místo jeho objevení. Poklad byl nalezen na kopci Šibeník, na němž až do druhé poloviny 18. století stávala šibenice.Výstavu doprovází odborná monografie s názvem Uničovský zlatý poklad. "Je zřejmé, že ukrytí pokladu bezprostředně souviselo s popravištěm, které tvořilo dominantu návrší. Ve středoevropském kontextu nemáme žádný jiný hromadný nález mincí, který by byl ukryt blízko šibenice. V tomto ohledu jde o raritu," podotýká Hradil.

K zakopání pokladu nedaleko městské šibenice mohlo dojít v letech 1618 nebo 1619, kdy se na území Čech a Moravy naplno rozhořel dlouhodobý konflikt mezi protestantskou stavovskou obcí a katolickým panovníkem. Majitele pokladu dnes sice neznáme, ale na základě numismatického rozboru finanční hotovosti lze říci, že jím musel být velmi bohatý obchodník či jiný příslušník tehdejších společenských elit.

Složení nálezu napovídá, že mince byly střádány na Moravě. Na počátku 17. století byla hodnota pokladu srovnatelná s cenou uničovského měšťanského domu,“ poukazuje kurátor. Dukát Rudolfa II.

Nejstarší mince pocházejí z doby vlády uherského krále Zikmunda Lucemburského (1387–1437), nejmladší naopak z roku 1614 z doby vlády krále Matyáše Habsburského (1608–1619). Nález obsahuje mince vyražené v řadě evropských zemí. Jsou zde zastoupeny v hojné míře mince uherské, sedmihradské, osmanské a dále ražby pronikající na naše území prostřednictvím baltského či rýnského obchodu (nizozemské, anglické, polské nebo pruské ražby). Třetí skupina mincí by se dala označit za regionální. Zahrnuje jak ražby české, tak i slezské, rakouské či italské.

V rámci sbírky olomouckého Vlastivědného muzea se řadí tyto mince jednoznačně k nejcennějším předmětům, a proto jsme ve spolupráci s Krajským ředitelstvím Policie ČR přistoupili k řadě mimořádných bezpečnostních opatření, bude se jednat o výstavu nejen zajímavou, ale i mimořádně zabezpečenou,“ zdůrazňuje ředitel Vlastivědného muzea v Olomouci Břetislav Holásek.

Výstava bude k vidění v Handkeho sále Vlastivědného muzea Olomouc od 15. dubna do 5. června 2016

Ražba zlatých mincí započala v českých zemích již ve 20. letech 14. století, ale vzhledem k značně omezené surovinové základně neprobíhala jejich výroba v takové intenzitě jako například v sousedních Uhrách. Florény či později dukáty byly od dob lucemburské dynastie raženy především v pražské mincovně a stejně tak tomu bylo i za vlády habsburských císařů Rudolfa II. a Matyáše II. Pražská mincovna ležela mimo dosah těžebních oblastí a byla podobně jako mincovna ve Vídni závislá na dovozu drahého kovu z důlních oblastí (např. Jílového, Nového Knína). Vytěženého či vyrýžovaného zlata však nebyl dostatek. Tato skutečnost napomáhala tomu, že vybíjení zlaté mince představovalo atraktivní zdroj zisku zejména pro nejrůznější spekulanty a podnikatele, kteří „s požehnáním císaře“ drželi v rukou dodávky kovu pro mincovnu. Mincovním řádem z roku 1561 ustanovené zrno dukátu o 23 karátech a 8 grénech sice zaručovalo českým mincím vysokou kvalitu, ovšem zároveň svádělo k jejich vývozu za hranice a k dovážení mincí cizích, méně kvalitních. Odliv českých zlatých mincí do zahraničí se stal jednou z hlavních příčin jejich menší dostupnosti v tuzemsku. Kombinace nedostatku zdrojů důlního zlata s vyvážením zmincovaného kovu do zahraničí způsobila, že na české vládní ražby je dnes pohlíženo jako na velmi vzácné exempláře. 

user-avatar

Irena Gruberová

15. 04. 2016 | 10:00

> ExtraStory   |   Inzerce