
Když jsme s přítelkyní kupovali chalupu, snili jsme o oáze klidu. Ranní káva, zpěv ptáků a naprostý relax. Realita nás ale rychle vrátila na zem. Místo pěvců nás budí hrabaví a místo klidu máme nervy na pochodu. Sousedovy slepice jsou totiž všude a chovají se, jako by jim to tu patřilo.
Představa byla jiná
První víkend to byla idyla. Slunce, vůně dřeva, venkovská romantika. Ranní kdákání nám přišlo jako milý bonus. „Vítej na venkově,“ smál jsem se na přítelkyni. Pár slepic u plotu jsme si s pobavením fotili na sociální sítě. Netušili jsme, že to byla jen předsunutá hlídka. Za pár týdnů se jejich trus objevil všude: na zápraží, na zahradním nábytku, dokonce i v květináčích. Obzvlášť jedna zrzavá byla neskutečně drzá. Klovala mě do nohou, když jsem zaléval, a jednou si udělala hnízdo v prázdném truhlíku na muškáty.
Bezohledný soused
Pokusil jsem se o diplomatické řešení. Soused, postarší pán, který žil pro svou zahrádku, mě vyslechl s pobaveným úsměvem. „Dobrý den, ty vaše slepice nám chodí na pozemek, asi máte díru v plotě, “začal jsem smířlivě. „Ale jděte, holky se jen projdou. Jsou neškodný,“ mávl rukou. Když jsem namítl, že máme všude trus a ničí nám trávník, jen se zasmál: „To je příroda, chlapče. Buďte rád.“ Bylo mi jasné, že tudy cesta nevede. Frustrace vyvrcholila, když jsme si založili malý záhon. Těšili jsme se na vlastní zeleninu, ale slepičí komando mělo jiný plán. Během jednoho odpoledne z našich sazeniček zbylo jen zorané pole. „Tak a dost!“ prohlásil jsem a začali jsme stavět barikády. Nové pletivo, sítě, zábrany. Vydrželo to dva dny. Pak našly způsob, jak plot přeletět. Byly nezastavitelné.
Nezvaná návštěva
Jednoho rána mě probudil nezvyklý povyk. Z okna jsem viděl, jak k sousedovu kurníku běží liška, kterou nakonec zahnal jeho pes. Když bylo po všem, vyšel ven soused. Sledoval jsem, jak z kurníku vynáší dvě mrtvé slepice a s pláčem je odnáší na konec zahrady, kde jim kopal hrob. Netušil, že ho pozoruji. V tu chvíli mi došlo, že to pro něj nejsou jen nosnice, ale společníci. Jednou z nich byla i ta naše drzá zrzka. Cítil jsem lítost. Zloba najednou zmizela. Pochopili jsme, že pro starého pána jsou ty slepice vším. Na zeleninu si postavíme pařeniště a občasná vajíčka od souseda teď bereme jako milou pozornost.